V Supermassive Games mě kdysi nadchli Until Dawn, kde tvůrci nabídli vyjma dostatečného množství možností i žánrově opravdu štědrou výpravu, která toho o moc víc v rámci kulis a obsazení dát nemohla (ve smyslu "jestli jsem někdy snil o interaktivním herním slasheru, pak jsem si rozhodně přál, aby vypadal nějak takhle"). Série The Dark Pictures Anthology vedle toho působí nízkorozpočtově. V obsazení vždy jediné známější jméno (minimálně linky propojující Kurátor mohl mít známější tvář) a prostředí pokaždé mnohem uzavřenější a skromnější. I navzdory výtkám jsem si první epizodu na strašidelné lodi vesměs užil, protože měla to, co bych od hororové antologie očekával - dokonalé žánrové prostředí a jeho využití. Neměl jsem nicméně z Man of Medan, na rozdíl od Until Dawn, pocit velké hry. U Little Hope je to ještě výraznější. Tohle už je vyloženě epizoda Krajních mezí, sympatická v rámci scénáře, ale nedomyšlená, protože docela fikané rozuzlení paradoxně odrazuje od opakového hraní. Ale ne že bych si tuhle jízdu neužil. Jen mám pocit, že se ambice hororových povídek nedaří moc naplnit a House of Ashes mě už dopředu zasazením i herci odrazuje. Škoda. Tahle série měla na víc.