Trochu jsem se bál znovu rozehrát KQ6. Koneckonců nostalgie dokáže být pěkná potvora a pro mne byl KQ6 jednou z prvních, ne-li úplně první adventurou, která se mi dostala do ruky. Ovšem tehdy jsem ji nedohrál, to až mnohem později. Po dnešním dohrání musím říct, že nostalgie nezkreslila nic. King's Quest je pro mne milník a jedna z nejlepších adventur, ne-li úplně nejlepší, kterou jsem kdy spustil.

Story goes on... Do hry nás přivítá několikaminutové intro, na kterém sice mírně zahlodal zub času, ale není to nic, co by zkazilo herní zážitek. Po Mordackově porážce se Grahamova rodina vrací zpět do Daventry. Princ Alexander se však vášnivě a na první pohled zamiloval do princezny Cassimy a chodí po zámku jako tělo bez duše, protože nikdo neví, kde její domov, ona Země zelených ostrovů, vlastně leží. Opět pomůže kouzelné zrcadlo, které ukáže druhou dívku ve věži v sérii a Alexander nasedne na loď a naviguje ji podle hvězd, které viděl ve vizi. V bouřce loď ztroskotá a Alexander se probouzí sám na pláži ostrova. V sérii jde už o jakýsi evergreen.

Postupem času Alexander navštíví všech pět ostrovů Zeleného souostroví a navštíví i Zemi mrtvých, ze které se s trochou štěstí a šikovnosti snad i dokáže vrátit. Spíše než pohádky se tentokrát tvůrci inspirovali pověstmi a dospělejšími příběhy, a tak na svém putování potkáme Minotaura i s jeho labyrintem, Krásku a Zvíře (to je obzvlášť dojemná část hry), Chárona a dokonce Abdula Alhazreda (sice není šílený, ba ani mnich, ale i tak se to počítá). Všechna prostředí jsou krásná, zejména Isle of wonders se tvůrcům opravdu povedl. A je zajímavé, kolik lidí si v dětství myslelo, že se dá nějak dostat do Šachovnicové země. Mě nevyjímaje.

Pojetím je KQ6 klasická point'n'click adventura. Vše je ručně kreslené a jak už u Sierry bývá zvykem, vše je také krásné. Tentokrát se poměje i posluchač, protože hudební soundtrack řadím k absolutním klasikám, zejména skladba "Girl in the tower" je nezapomenutelná.

Cca ve dvou třetinách příběhu se hra větví, takže se nedočkáme "jen" dvou konců, ale i úplně jiných úkolů a lokací. Osobně jsem horší konec dohrál jenom jednou, protože se tím člověk připraví o návštěvu Říše mrtvých a ta věru stojí za to. Hra je zakončena outrem, které sice není filmečkové, ale i tak přináší důstojné zakončení Alexandrova pátrání po Cassimě.

Nutno ještě říct, že jsem hru nikdy nedokázal dohrát na plný počet bodů a nepodařilo se mi to ani dnes. King's Quest 6 nevydává svá tajemství zadarmo a přestože ubylo náhodných úmrtí, nejedná se o jednoduchou hru, zejména kvůli přítomnosti dead-endů.

Má obava z návratu do Země zelených ostrovů se ukázala jako lichá. I nadále KQ6 považuji za jednu z nejlepších, ne-li nejlepší adventuru všech dob. Na tom nic nezměnily ani roky, které mi naskákaly do občanky, ani další dohrané hry, ani šedivé vlasy, které se mi začínají rojit na hlavě.