Turok 2 vsadil na to být větší, komplikovanější, větší bludiště a přinesl prvky z Metroidvánie (slovo odvozené od pilířů žánru Metroidu a Castlevanie). To znamená, že se budete vracet ve velkých, spletitých a bludišťojidních úrovních. Připravte si dobrou pamět. Nebo alespoň dávku trpělivosti, když budete potřetí v úrovni hledat skrytou odbočku nebo jinou podobnou zapeklitost. Chtělo by se říct, že je to taková oldschool-hardcore hratelnost. Ale, ani ve své době nebyl tento přístup běžný.
V Diablu 2 má každý při postupu hrou zapnutou mapku. Nikdy by mě nenapadlo, že to samé se mi stane i v nějaké FPS hře. Při boji s menšíma emzákama či dinosaury mě to vůbec neomezovalo. Boje s nima nejsou těžké. Většina z nich neklade velký odpor. V úrovních je vždy pár míst, kde se do nekonečna obnovují náboje a zdraví. Respawn je jen částečný, takže boje patří k tomu lehčímu. Z toho důvodu, poučen prvním dílem, jsem hrál na hard obtížnost. I tak se to dalo „vykosit“ s prstem v nose.
Zbraňový arzenál je sice velký, ale reálně jsem využíval jen pár zbraní. Člověk potřebuje zabít nepřítele co nejrychleji. Nepotřebuje ho udolávat uspávacími šipkami nebo paralyzérem. Spíš mu roztřelit hlavu výbušnou municí nebo do něj napálit raketu. Celkový dojem z akce naštěstí napravují souboje s bossy, které jsou náročnější a jsou skvělé. Zvlášť ke konci jsem dostal těchto soubojů pěkný nášup. Donutili mě zvednout hodnocení. Některé předchozí úseky totiž byly až šíleně nudné. Párkrát se mi nechtělo hru znova pouštět, ale nakonec jsem se kousnul a dobře udělal.
Už nebalancujete na plošinkách nad propastí. Tady jen objevujete a snažíte se zapamatovat mapu, aby další průchod byl snadnější. Remaster naštěstí umí quicksave. To je, stejně jako delší dohled, velké ulehčení. Zvýraznění spínačů se taky hodí, protože i s touhle zapnutou pomůckou je hra pořád pro staromilce. Pro lidi, kteří v době vydání za ní dali 1499 a hráli ji až do konce, protože hry tak snadno dostupné nebývaly. Jsem rád, že jsem si to dal. Nostalgie v tom je hmatatelná.
Dvojka je o rok modernější než jednička. Hlavní hrdina už nemá dlouhé vlasy, tolik neskáče a dostává support v podobě možnosti teleportovat se libovolně po celé hře. Z nepřátel, když dostanou pěknou ránu, hezky cáká krev. Jen ta tunelovitost je snad ještě výraznější. Než v minulém díle.
V Diablu 2 má každý při postupu hrou zapnutou mapku. Nikdy by mě nenapadlo, že to samé se mi stane i v nějaké FPS hře. Při boji s menšíma emzákama či dinosaury mě to vůbec neomezovalo. Boje s nima nejsou těžké. Většina z nich neklade velký odpor. V úrovních je vždy pár míst, kde se do nekonečna obnovují náboje a zdraví. Respawn je jen částečný, takže boje patří k tomu lehčímu. Z toho důvodu, poučen prvním dílem, jsem hrál na hard obtížnost. I tak se to dalo „vykosit“ s prstem v nose.
Zbraňový arzenál je sice velký, ale reálně jsem využíval jen pár zbraní. Člověk potřebuje zabít nepřítele co nejrychleji. Nepotřebuje ho udolávat uspávacími šipkami nebo paralyzérem. Spíš mu roztřelit hlavu výbušnou municí nebo do něj napálit raketu. Celkový dojem z akce naštěstí napravují souboje s bossy, které jsou náročnější a jsou skvělé. Zvlášť ke konci jsem dostal těchto soubojů pěkný nášup. Donutili mě zvednout hodnocení. Některé předchozí úseky totiž byly až šíleně nudné. Párkrát se mi nechtělo hru znova pouštět, ale nakonec jsem se kousnul a dobře udělal.
Už nebalancujete na plošinkách nad propastí. Tady jen objevujete a snažíte se zapamatovat mapu, aby další průchod byl snadnější. Remaster naštěstí umí quicksave. To je, stejně jako delší dohled, velké ulehčení. Zvýraznění spínačů se taky hodí, protože i s touhle zapnutou pomůckou je hra pořád pro staromilce. Pro lidi, kteří v době vydání za ní dali 1499 a hráli ji až do konce, protože hry tak snadno dostupné nebývaly. Jsem rád, že jsem si to dal. Nostalgie v tom je hmatatelná.
Dvojka je o rok modernější než jednička. Hlavní hrdina už nemá dlouhé vlasy, tolik neskáče a dostává support v podobě možnosti teleportovat se libovolně po celé hře. Z nepřátel, když dostanou pěknou ránu, hezky cáká krev. Jen ta tunelovitost je snad ještě výraznější. Než v minulém díle.
Pro: zábavní a nároční bossové, z nepřátel hezky cáká krev, přehledná mapka, šlušná délka, hodně zbraní na výběr
Proti: někdy ubíjející tunelovitost, respawn, jednoduché souboje, paměťový trenažér (pro někoho může být plus), některé zbytečné zbraně akorát překáží