Duck Tales TQFG je nostalgickou hrou mého dětství. Samotný seriál jsem zbožňoval a hra na jeho téma byla něco úžasného, pro mne o to víc, že na domácím Atari 800 nebyla, a tak jsem ji hrál na návštěvách u strejdy, který měl tehdy 386/40, což už sám o sobě tehdy byl pro mne nedostupný grál.
Dnes se čas posunul, a tak mám konečně doma čtyři počítače, na kterých si mohu tuto nostalgickou nálož vyzkoušet. První - DosBox na klasickém PC, druhý Atari 1040 STFM, třetí Amiga 500+ a čtvrtý je Commodore 64. Ten poslední nemám ještě rozeběhnutý, tak tu verzi zatím neznám, ale vzhledem k tomu, že je to osmibit, bude muset být tato verze okleštěná oproti pokročilejším počítačům.
Pokud jde o samotnou hru, úkol je poměrně jednoduchý. Musíte se stát opět nejbohatším kačerem světa, a k tomu je potřeba během omezeného časového limitu nasbírat co nejvíce hodnotných pokladů. Ty se sbírají v několika druzích meziher - focení, průchod jeskyní, šplh na skály, průchod džunglí a skok do pokladnice. Lze také vydělat na investicích. Detaily jednotlivých meziher tu nebudu popisovat, každá je ale trochu jiná (bludišťovka, plošinovka či postřehovka) nejlépe vyzkoušet na vlastní kůži. Vše je dostupné na mapě světa, která se snaží napodobit reálný svět. Ještě je tu mezihra přeletu, kterým se na lokace dostává. Tam s vámi může letět soupeř, který může lokaci vyfouknout před nosem.
Jinak co se do jednotlivých počítačů týče, tak na PC je hratelná, ale podporuje pouze PC speaker, což ozvučení činí silně zastaralým. Na Atari 1040 STFM je hra velmi pomalá a trhaná, s velmi dlouhými načítacími časy a neustálou nutností přehazovat diskety před každou mezihrou. Ozvučení přes squarewave Yamahu není o moc lepší než PC speaker. Samotná trhanost hry ji dělá prakticky neovladatelnou, nedokáže responzivně reagovat na povely z joysticku.
Nejlepší je nakonec na Amize 500+, kde je dodatečně plynulá, aby šla ovládat, má mnohem lepší barvy než na Atari ST, a hlavně zvuk je na tomto počítači bezkonkurenčně nejlepší (ale nebudeme si nalhávat, Amiga to umí daleko lépe, kdyby se autoři víc snažili). Opět je tu ale diskotéka s floppy, ideální je mít druhou mechaniku (che che, a tohle píšu v roce 2021).
Pokud jde o celek, je hra sice příjemně nostalgická, ale herně to takový zázrak není, ty mezihry jsou často až příliš obtížné, chtějí trénink. K tomu se začnou brzy opakovat a nudit.
K hodnocení přidávám nějaké body za osobní nostalgii. Není to ta z nejlepších retro pecek, nicméně aspoň za vyzkoušení stojí.
Dnes se čas posunul, a tak mám konečně doma čtyři počítače, na kterých si mohu tuto nostalgickou nálož vyzkoušet. První - DosBox na klasickém PC, druhý Atari 1040 STFM, třetí Amiga 500+ a čtvrtý je Commodore 64. Ten poslední nemám ještě rozeběhnutý, tak tu verzi zatím neznám, ale vzhledem k tomu, že je to osmibit, bude muset být tato verze okleštěná oproti pokročilejším počítačům.
Pokud jde o samotnou hru, úkol je poměrně jednoduchý. Musíte se stát opět nejbohatším kačerem světa, a k tomu je potřeba během omezeného časového limitu nasbírat co nejvíce hodnotných pokladů. Ty se sbírají v několika druzích meziher - focení, průchod jeskyní, šplh na skály, průchod džunglí a skok do pokladnice. Lze také vydělat na investicích. Detaily jednotlivých meziher tu nebudu popisovat, každá je ale trochu jiná (bludišťovka, plošinovka či postřehovka) nejlépe vyzkoušet na vlastní kůži. Vše je dostupné na mapě světa, která se snaží napodobit reálný svět. Ještě je tu mezihra přeletu, kterým se na lokace dostává. Tam s vámi může letět soupeř, který může lokaci vyfouknout před nosem.
Jinak co se do jednotlivých počítačů týče, tak na PC je hratelná, ale podporuje pouze PC speaker, což ozvučení činí silně zastaralým. Na Atari 1040 STFM je hra velmi pomalá a trhaná, s velmi dlouhými načítacími časy a neustálou nutností přehazovat diskety před každou mezihrou. Ozvučení přes squarewave Yamahu není o moc lepší než PC speaker. Samotná trhanost hry ji dělá prakticky neovladatelnou, nedokáže responzivně reagovat na povely z joysticku.
Nejlepší je nakonec na Amize 500+, kde je dodatečně plynulá, aby šla ovládat, má mnohem lepší barvy než na Atari ST, a hlavně zvuk je na tomto počítači bezkonkurenčně nejlepší (ale nebudeme si nalhávat, Amiga to umí daleko lépe, kdyby se autoři víc snažili). Opět je tu ale diskotéka s floppy, ideální je mít druhou mechaniku (che che, a tohle píšu v roce 2021).
Pokud jde o celek, je hra sice příjemně nostalgická, ale herně to takový zázrak není, ty mezihry jsou často až příliš obtížné, chtějí trénink. K tomu se začnou brzy opakovat a nudit.
K hodnocení přidávám nějaké body za osobní nostalgii. Není to ta z nejlepších retro pecek, nicméně aspoň za vyzkoušení stojí.
