Tento díl jsem nikdy nehrál, takže jsem ho rád zařadil do kompletního průchodu série. První, čeho si všimnete, je naprosto odlišná grafika. Odpovídá to více stylu který byl na platformě GBA běžný. Už po pár minutách hraní je jasné, že jde o dost odlišnou hru. Pryč je rychlá hra ve stylu Sonica, Jazz tady postupuje pomalu a kryje se před palbou nepřátel. Je zkrátka vidět, že na hře pracovali jiní lidé a pojali to po svém. Například i zbraně působí realističtěji. To samozřejmě neznamená, že je hra špatná. Hraje se celkem dobře, ale pokud bych to nesrovnával s předchozími díly, bylo by to lepší. Na druhou stranu by hra bez slavného jména v záplavě plošinovek na GBA nejspíše úplně zapadla. Odlišné je i příběhové zasazení a postavy a to navzdory tomu, že se na jejich designu podílel Cliffy B. Vyprávění příběhu je udělané dobře.

První asi dvě třetiny hry jsem si celkem užil. Bohužel, ke konci je kladen velký důraz na skákání po malých plošinkách a to je v kombinaci s dost nepřesným ovládáním nepříjemné. Naštěstí lze mezi úrovněmi ukládat, jinak by to bylo nedohratelné. Naopak musím pochválit souboje s bossy, které jsou zajímavé a odlišné. S prostředími se mění i nepřátelé a proti každému druhu je třeba bojovat jinak, což je také povedené. Obtížnost je asi na úrovni prvního Jazze. Ve výsledku jde o lehce nadprůměrnou plošinovku, které má smysl jen pro fanoušky slavného zeleného králíka.