Arkádovost dvojky částečně zůstala. Hra vypadá rozhodně lépe, a je daleko lépe nasvícená.

Největší strach jsem ale měl z pohybu ve volné přírodě. Naštěstí to dopadlo velmi dobře, a i pohyb ve stromech je celkem přirozený. Na druhou stranu je daleko méně zábavný pohyb ve městech. Skoro mi připadalo, že hra mě od pohybu po střechách odrazovala, a dělala jej co nejnepříjemnějším. Je to první AC hra ve které jsem se byl schopný naučit soubojový systém. Ano, je jednodušší, ale to, co bylo v předchozích dílech, je šílenost. Jízda na koni je furt na píču.

Úvod se mi docela líbil, a popravdě jsem nebyl úplně nadšen, když došlo ke změně hlavní postavy. Ale nakonec jsem si na Connora zvyknul. Příběh je sice zajímavý, ale v podstatě se skoro nic nestane. Většina hlavních událostí se děje na pozadí. Je na hře hrozně poznat jak moc autoři počítali s tím, že hráč stráví spoustu času plněním vedlejších úkolů. Takže když jsem celkem striktně jel jen hlavní dějovou linku, tak příběh značně ztrácel na epičnosti, byl prostě takový prázdný. A i přesto mi někdy připadala uměle natahovaná. Mě prostě neuvěřitelně vysírají pasáže typu "jdi krokem za zajatcem, který patnáctkrát zastaví a ty do něj musíš patnáctkrát strčit aby zase šel". Lodní bitvy nakonec docela ušly, ale vůbec bych je ke štěstí nepotřeboval. Mám dost velký strach z toho jak na mě zapůsobí Black Flag. Ale když si vzpomenu, proč jsem původně AC hrát nechtěl, tak asi můžu být klidný.

Ve hře se pravděpodobně objevuje spousta historických postav, ale já z nich poznal jen asi 2-3. Líbilo se mi, že hra nejela v tom obvyklém stylu "free-dumb is the bestest", ale nebála se poukázat na stinnou stránku revoluce.

Příběh s Desmondem byl velké zklamání. Dvojku jsem v podstatě dohrál jen díky jeho příběhu a skvělé, tajemně odkrývané "dávné pravdě". Tady jako kdyby vývojáři komplexní a křehký příběh upustili na zem s úsměvem a sarkastickým "Oops".

V celku ale dobrý, byl to takový herní velkofilm, i přes ty nedostatky. Uvidím co bude dál.