Hned na začátek musím zmínit, že poslední vydání mnou odehraného ledového šílenství proběhlo jářku před 16-ti u série 2004. Je jasné, že za tu dobu proběhlo spoustu draftů a kupodivu náš Jarouš stále honí gumu, ale nemůžu říct, že by se vývoj od té doby k přebalu s vousatým bohatýrem Ovechkinem posunul do závratných výšin.

Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, určitě se mi líbil mód střídání, přirozené pohyby hráčů, hodnocení střídání ve smyslu obdržených bodů za hity, bloky a samozřejmě kanadské bodíky, trenérské výzvy a rozhovory s vybraným jedincem, nicméně pořád se dají góly dávat poměrně lehce ( s vyjímou střely s nápřahem, kdy jsem měl úspěšnost tak 2 % ), protože one-timer je jistota a při současné nejpopulárnější střele švihem je úspěšnost při dobrém zamíření docela slušená a tak jsem poměrně jednoduše vyhrál v první sezóně co se dalo - Calder, Art Ross, Maurice Richard, Conn Smythe a Stanley cup samotný.

Pak jsem zkusil pár zápasů jako gólman, ale tady jsem moc neuspěl, brankář má propracované pohyby, ale nedařilo se mi efektivně eliminovat útočníky- pověsit tam místo mě pytel brambor za břevno a rozhoupat, výsledek by byl stejný .-). Bránit se ale moc úspěšně nedalo, pokud se mi nepodařilo někoho trefit slušným bodycheckem, tak při snaze o vypíchnutí puku jsem většinou skončil s podražením za 2 minuty.

Co se týče NHL-Trees, je to poměrně zábavná záležitost v oblíbené variantě 3na3, kdy můžete hitovat ostošest a snažíte se přehrávat soupeře i v podobě zamaskovaných zvířat v erbech týmů. Co se týká mezinárodního okénka, jediné zastoupení je Champions league, žádné turnaje pod národní vlajkou, což je škoda, protože hnedle bych tam vrazil o pár procent víc, protože jakmile jednou vyhrajete, zábava je možná snad jen v soubojích on-line - 70 %