Po pěkném Pandora Tomorrow mě tento díl potěšil zejména několika možnými cestami k cíly, což ve mě evokovalo příjemné pocity při hraní Deus Ex. A především jsem se u tohoto dílu nejvíc nasmál. Těšil jsem se na každého dalšího člověka, kterého chytnu pod krkem a vyzpovídám, protože suchý humor Sama Fishera je geniální. Nůž a proříznutelný materiál, který tvůrci tak vyzdvihovali, se dal pořádně využít jen v pár misích, což je škoda. Oproti předchozím dílům se mi zdál tento ještě mnohem temnější (z hlediska barev, ne příběhu), takže tentokrát zůstalo noční vidění na hlavě téměř 95% herního času.