Ze Still Life jsem mě po zklamání u Post Mortem docela strach. Kdysi se mi hra moc líbila, ale přece jen, doba se mění, chutě také. No ale strach byl zbytečný, večer jsem k tomu sedl, ráno dohráno po celonoční pařbě, neklamné znamení chytlavé hry :)
Still Life je narozdíl od Post Mortem naprosto tradiční 2D adventurou. Je to takový předchůdce série Art of Murder, ale celou sérii strká v klidu do kapsy. Mladá agentka FBI Victorie McPhersonová vyšetřuje sérii čím dál brutálnějších vražd mladých dívek, které páchá opravdu děsivý sériový vrah. Dlouhý plášť, cylindr, zrcadlová maska na tváři a odpudivě působící nůž. Během jedné noci přibývají mrtvoly jak na běžícím páse a Victorie zjišťuje, že podobnou sérii vyšetřoval v roce 1929 její děda Gustav McPherson v Praze. Tehdy podobný vrah zabíjel prostitutky, o které se nikdo nestaral. Oba případy mají podobné průběh - Victorie se může spolehnout na koronerku, jednoho držkatého poldu a útlocitného parťáka, ale šéf ji háže klacky pod nohy (a také má důvod). Gustavovi čelí (nejen) neschopnému inspektorovi a pomoc získává spíše od obyčejných lidí, včetně podsvětí.
Oba příběhy jsou strhující thrilery, které tvůrci šikovně dávkují - v 7 kapitolách se postavy střídají, jak Victorie čte dědečkův deník. Nechybí zvraty, šokující scény a naprosto parádní atmosféra. V Chicagu prostředí není zas tak úžasné, ale ta Praha! Krásné leč oprýskané a poničené budovy dávají znát, že jsme v chudinské čtvrti, která má daleko do idylky z prvorepublikových filmů pro pamětníky. Dlužno říct, že tvůrci se opravdu vytáhli. Obchody mají české názvy, v novinách jsou české články, jména jsou +/- také česká a působí reálně. Občas zahapruje výslovnost (Vaklav), ale to jsou drobné detaily. Asi nejlepší české prostředí, které jsem v zahraniční hře viděl. Atmosféru dotváří i takové to pozlátko, jakými jsou animace. Jsou tu nervní rozostřené vize, šokující gore vraždy a naprosto fantastické akční scény. Až budete hrát a uvidíte pronásledování na střechu, boj s vrahem či finále, pochopíte.
Hratelnost je pohodová. Still Life je poměrně lehká adventura. Vždycky víte kam máte jít a co máte +/- dělat, předmětů není moc a jejich použití je většinou jasné. Kombinací tu není tolik, dopředu se posouváte spíše výslechy a zvraty v ději. Výjimkou jsou puzzle, občas klasické (posouvání čtverečku, naplň 5l nádobu na 4l třilitrovým kbelíkem), občas pekelně těžké ale férové (paklíče, prsteny). Samozřejmě nepočítám naprosto šílený kuchyňský puzzle, ten jsem na férovku odehrál rovnou podle návodu, jinak návod nebyl vůbec potřeba.
Poněkud zvláštní mě přijde používání předmětů. Přijdete na místo, kde by mělo jít něco použít, pak vlezete do inventáře, vyberete předmět a dáte použít a hrdinka ho automaticky použije - ale zvykl jsem si. Líbily se mi detaily. Rozhovory vedete dvěma tlačítky, levé slouží k profesionálním tématům, pravé k osobním. Je tu sbírání důkazů, moc povedený nápad je porovnávání místa činu s tím co je na fotce, líbí se mi deník.
Still Life je zdánlivě bez chybiček, kromě té zásadní hlavní, kterou je konec, více pro jistotu do spoilerů.
Gustavův příběh končí šílenou tragédii a bez pořádného uzavření. Victoriino pátrání nekončí vůbec. Vrah je zastavan, postřelen, končí ve vodě, ale tělo se nenajde. Kdo to byl? To se nedovíme, resp. dovíme až ve dvojce, která vznikne za 4 roky. Vzhledem k tomu, že jsem si vraha z dvojky pamatoval, mě to tentokrát příliš nerozzuřilo, ale při prvním dohrání jsem si říkal, jestli si ze mě autoři nedělají prdel. Tohle je naprosto nejzásadnější fail v historii detektivek, co jsem kdy viděl, četl či hrál. BTW zpětně když vím, kdo byl vrahem je to z příběhu naprosto jasné.
I přes onu naprosto zásadní chybu je Still Life stále výbornou adventurou, která si aspoň 80% zaslouží.
Hnidopišské PS: Gustav McPherson vypadá v roce 1929 jako třicátník. Jeho vnučka Victorie v roce 2005 vypadá max na 25 a její otec tak nějak na 50. Takže mi tam tak nějak chybí jedna generace, pokud McPhersonovi neměli potomstvo někde kolem 40-50ti let.
Still Life je narozdíl od Post Mortem naprosto tradiční 2D adventurou. Je to takový předchůdce série Art of Murder, ale celou sérii strká v klidu do kapsy. Mladá agentka FBI Victorie McPhersonová vyšetřuje sérii čím dál brutálnějších vražd mladých dívek, které páchá opravdu děsivý sériový vrah. Dlouhý plášť, cylindr, zrcadlová maska na tváři a odpudivě působící nůž. Během jedné noci přibývají mrtvoly jak na běžícím páse a Victorie zjišťuje, že podobnou sérii vyšetřoval v roce 1929 její děda Gustav McPherson v Praze. Tehdy podobný vrah zabíjel prostitutky, o které se nikdo nestaral. Oba případy mají podobné průběh - Victorie se může spolehnout na koronerku, jednoho držkatého poldu a útlocitného parťáka, ale šéf ji háže klacky pod nohy (a také má důvod). Gustavovi čelí (nejen) neschopnému inspektorovi a pomoc získává spíše od obyčejných lidí, včetně podsvětí.
Oba příběhy jsou strhující thrilery, které tvůrci šikovně dávkují - v 7 kapitolách se postavy střídají, jak Victorie čte dědečkův deník. Nechybí zvraty, šokující scény a naprosto parádní atmosféra. V Chicagu prostředí není zas tak úžasné, ale ta Praha! Krásné leč oprýskané a poničené budovy dávají znát, že jsme v chudinské čtvrti, která má daleko do idylky z prvorepublikových filmů pro pamětníky. Dlužno říct, že tvůrci se opravdu vytáhli. Obchody mají české názvy, v novinách jsou české články, jména jsou +/- také česká a působí reálně. Občas zahapruje výslovnost (Vaklav), ale to jsou drobné detaily. Asi nejlepší české prostředí, které jsem v zahraniční hře viděl. Atmosféru dotváří i takové to pozlátko, jakými jsou animace. Jsou tu nervní rozostřené vize, šokující gore vraždy a naprosto fantastické akční scény. Až budete hrát a uvidíte pronásledování na střechu, boj s vrahem či finále, pochopíte.
Hratelnost je pohodová. Still Life je poměrně lehká adventura. Vždycky víte kam máte jít a co máte +/- dělat, předmětů není moc a jejich použití je většinou jasné. Kombinací tu není tolik, dopředu se posouváte spíše výslechy a zvraty v ději. Výjimkou jsou puzzle, občas klasické (posouvání čtverečku, naplň 5l nádobu na 4l třilitrovým kbelíkem), občas pekelně těžké ale férové (paklíče, prsteny). Samozřejmě nepočítám naprosto šílený kuchyňský puzzle, ten jsem na férovku odehrál rovnou podle návodu, jinak návod nebyl vůbec potřeba.
Poněkud zvláštní mě přijde používání předmětů. Přijdete na místo, kde by mělo jít něco použít, pak vlezete do inventáře, vyberete předmět a dáte použít a hrdinka ho automaticky použije - ale zvykl jsem si. Líbily se mi detaily. Rozhovory vedete dvěma tlačítky, levé slouží k profesionálním tématům, pravé k osobním. Je tu sbírání důkazů, moc povedený nápad je porovnávání místa činu s tím co je na fotce, líbí se mi deník.
Still Life je zdánlivě bez chybiček, kromě té zásadní hlavní, kterou je konec, více pro jistotu do spoilerů.
Gustavův příběh končí šílenou tragédii a bez pořádného uzavření. Victoriino pátrání nekončí vůbec. Vrah je zastavan, postřelen, končí ve vodě, ale tělo se nenajde. Kdo to byl? To se nedovíme, resp. dovíme až ve dvojce, která vznikne za 4 roky. Vzhledem k tomu, že jsem si vraha z dvojky pamatoval, mě to tentokrát příliš nerozzuřilo, ale při prvním dohrání jsem si říkal, jestli si ze mě autoři nedělají prdel. Tohle je naprosto nejzásadnější fail v historii detektivek, co jsem kdy viděl, četl či hrál. BTW zpětně když vím, kdo byl vrahem je to z příběhu naprosto jasné.
I přes onu naprosto zásadní chybu je Still Life stále výbornou adventurou, která si aspoň 80% zaslouží.
Hnidopišské PS: Gustav McPherson vypadá v roce 1929 jako třicátník. Jeho vnučka Victorie v roce 2005 vypadá max na 25 a její otec tak nějak na 50. Takže mi tam tak nějak chybí jedna generace, pokud McPhersonovi neměli potomstvo někde kolem 40-50ti let.
Samorost 3