Skvělý nápad, ještě lepší vizuální zpracování, humor za mě na jedničku. Příběh o tom, jak si jeden hříšník musí zopáknout všech sedm smrtelných hříchů, aby se konečně mohl vyzpovídat, mě bavil. Plnění jednotlivých hříchů bylo někdy lehčí, někdy složitější, je pravda, že občas by nějaká nápověda ve hře nebyla na škodu, protože sice džbánů je ve hře habaděj, ale najít ten který lze sebrat už je jen jeden.

Vizuální stránka hry je to, proč jsem si jí vůbec pořídila. Dílo Hieronyma Bosche je pro mě z uměleckého hlediska jedno z nejzajímavějších. Takový praotec surrealismu ačkoliv tvořil několik století před tím než byl tenhle umělecký směr v rozpuku. Každopádně Zahrada pozemských rozkoší, která se promílá v celé hře je fascinující dílo a vůbec se nedivím, že zrovna tenhle trochu bizardní triptych rámuje tuhle trochu bizardní hru. Kromě Bosche je tu spousta děl od jiných umělců, hodně z nich je namixována, což byla další věc, která se mi opravdu líbila. A když zrovna člověk neví odkud ta či ona část obrazovky pochází, ve hře je možné navštívit galerii, kde se dají originály prohlédnout.

Takže obecně je ta hra skvělá a opravdu mi sedla, ale ta hra je prostě mizerně krátká. Hotovo úplně komplet se vším všudy jsem měla za hodinu a půl a to jsem se celkem hrou loudala. Samotné plnění úkolů, jak už bylo řečeno je celkem jednoduché a pokud se člověk zrovna nezasekne na myšlenkovém pochodu autora, tak se hra dá stihnout do hodiny (ani ne). Rozhodně si chci zahrát The Procession to Calvary, protože ten koncept hry se mi fakt líbil, ale teď si prostě ty éčka sama sobě neuhájím.