Se sérií Silent Hill jsem se setkal poprvé přes let's play, a neskutečně mě ta hra uchvátila. Trvalo to pár let, než jsem si svůj první Silent Hill zahrál i já sám. Konkrétně se jednalo o Silent Hill: Homecoming, který mě bavil a uvedl mě do světa pravou nohou. Delší dobu jsem pak zase nehrál, až teprve loni jsem si zahrál Silent Hill 2, který jsem prošel téměř jedním dechem. Ale už dost okecávání a jdeme se podívat na Origins.

Pro Origins jsem se rozhodl z důvodu, že předchází prvnímu dílu, a tak mi přišlo lepší vzít to chronologicky, když je to možné. Po úvodní scéně, kdy se Travis dostává do blízkosti Silent Hill, dostávám možnost se s ním poprvé pohybovat a jít v noci a v mlze směrem do Silent Hill. A je to první část, která mi utkvěla v hlavě, především kvůli zvolenému soundtracku a zvukům, které té cestě dodávají to pravé. strašidelné.

Následuje probuzení v Silent Hillu a klasická mapa, do které se zakreslují neprostupná místa ve městě. První velkou lokací, kterou navštívíte je nemocnice, která je známá z prvního dílu, ale zde je samozřejmě upravená, a také o něco menší. Hlavní lokace zde je především sanatorium, které bylo neskutečně tísnivé a chtěl jsem se z něj dostat, co nejdříve.

Hra má i nějaké nové prvky oproti dílům předchozím. Konkrétně jde o přechod otherworldu, do kterého se dostáváme skrze zrcadla. Díky tomu je možné dostat se na místa, která byla dřív nepřístupná a vidět lokace v jiném temnějším světle. Tuto novinku bych označil za povedenou. Horší už poté je nový způsob boje, kdy se zbraně nově opotřebovávají a ničí. K dispozici jsou i jednorázové zbraně jako třeba přenosná televize nebo krabice, které se dají použít k rychlému zneškodnění monstra jednou ranou. Tato novinka mě však příliš nezaujala a radši bych měl méně zbraní, ale napořád a mohl si z nich vybrat nějakou oblíbenou.

Tento Silent Hill má tu pravou atmosféru, kterou mají především první dva díly. Téměř celou hru jsem cítil takový tíživý pocit, ne přímo strachu, ale znepokojení a tísnivosti, který mi nedal vydechnout. Atmosféru zahušťují povedené zvuky, které jsou nepříjemné a navozují pocit nebezpečí.

Jedním z mála negativ je tak kamera, která se občas otáčí zvláštně a dostal jsem se tak párkrát do situací, kdy šel Travis jiným směrem, než jsem měl natočenou analogovou páčku.

7/31 - Jako fanoušek Silent Hillu jsem neodolal vábení dalšího dílu a vydal se na další strastiplnou cestu plnou strachu. A bylo to jedním slovem báječné, protože jsem se několikrát přistihl, že kvůli té tíživé atmosféře se mi chce hru raději ukončit, ale stále mě to hnalo dál.