No tohle byla docela jízda.

V první řadě chci říct, že mě hra skutečně dovedla zmást, a to v dobrém slova smyslu. Jistě znáte, že ve hrách s rozhodováním je poměrně snadné se nakonec rozhodnout pro jeden směr a toho se držet, ať už z herních nebo osobních důvodů. No, ne tak v The Council. Ten vás neustále drží v nejistotě, jaký směr je vlastně ten nejlepší. Ačkoliv si budu muset hru zahrát znova abych dovedl zhodnotit, jak moc je geniální, musí se nechat, že tvůrci hlavně chtěli abyste nevěděli, čí jste. Komu věřit? Jakým směrem jít? A prakticky nikdy vám nedali možnost se pořádně nadechnout. Teprve na konci je rozcestí, které možná je snadnější, ale to je tak vše. Vtip je v tom, že díky tomu je hra ještě zábavnější, protože ty intriky jsou její přirozenou kostrou. Bohužel, někomu to může vadit, protože občas se zdá, jako by vás hra zrazovala, což může být nepříjemné pro hráče, kteří mají rádi jistotu.

Někdy během druhé nebo třetí epizodě jsem konečně trochu hlouběji pochopil RPG vlastnosti. Všechny mají tři úrovně, které můžete získávat prostředním postupného přidávání bodů. Body získáváte při level upu a expy získáváte po každé kapitole. Jejich množství určuje, kolik jste toho v dané kapitole dokázali. Druhý způsob, jak získat body jsou knihy. Ze začátku můžeme číst jen jednu knihu za kapitolu, ale časem až tři. Využití schopnosti stojí energii. První úroveň hodně, druhou úroveň méně, třetí úroveň je zcela zdarma.

Mně se mimochodem povedlo v páté epizodě rozbít systém. Kromě schopností totiž máte ve hře traits a talents. Zatímco traits se získávají z různých událostí ve hře, talents z kombinací různých vlastností a jiných maličkostí. Díky tomu se mi povedlo odemknout talent který je kombinací Occultism a Education, což jsou dvě vlastnosti, do kterých většina hráčů investovat nebude. Díky tomuto talentu jsem z knih získával nejen jeden bod do vlastnosti, ale upgradovalo to vlastnost celou. Poté jsem našel vzácnou knihu, která mi takto upgradovala všechny schopnosti – i ty co už byly na maximum. Což si hra vyložila po svém, a minimálně graficky mi je vynulovala :) Naštěstí ve hře stále fungovali, ale bylo to vtipné.

Některé mechaniky, které se objevili ve čtvrté epizodě, mohli být implantovaný dříve a lépe, což nechci moc spoilerovat, ale byli hrubě nevyužité a byly tu zkrátka jen z jednoho důvodu, a to by aby jeden spoiler dával nějaký příběhový smysl. Jak jsem řekl, hra si hodně zakládá na spojení atmosféry gameplaye a tohle byl zřejmě další pokus, který však moc nevyšel.

Hra má naprosto úžasné hádanky a nebudu se tajit, že jsem párkrát použil návod, protože mě fakt bolela hlava – ale to je v dobrém! Hádanky nejsou nesmyslné a mají logiku.

Závěr hry byl uspěchaný, a to je podle mě kámen úrazu páté epizody. Ono se totiž najednou zdá, že co to bylo za námi nemá moc smysl, ale jako u mnohých her je tohle spíš o cestě než o cíli.. Rozhodně bych však uvítal trochu hlubší vysvětlení o dalším osudu hlavní postavy a sester. Část mě doufá, že se snad jednoho dne dočkáme pokračování.

Na závěr hlavní moto hry.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!