17. století? Kolonizace? Klasické RPG? Zajímavý příběh? Sem s tím…
GreedFall jsem měl koupený delší dobu, ale okolo hry jsem chodil v poměrně uctivé vzdálenosti. Bál jsem se, že rozehráním tohoto francouzského RPG si připravím pouze zklamání, nebo že hru jako nezajímavou odložím. A i když GreedFall má své chyby, a není jich málo, v jádru je to RPG ze staré školy v moderním kabátku. Nečekejte tak žádné live service mechaniky, žádné mikrotransakce, žádný multiplayer. Pokud si vzpomínáte na zašlou slávu BioWare z let 2011 - 2013, budete zde jako doma. Až na ten nižší budget…
Příběh
Nebudu se zde rozepisovat detailně o příběhu hry, ten si každý hráč musí prožít sám, nedá mi to ale abych nezmínil jeho atraktivitu. GreedFall je pro mě po delší době hra, která mě oslovila svým příběhem. Ten je zde vyprávěn navíc poměrně zajímavě a i když jsem zhruba od poloviny hry tak nějak tušil jak to asi dopadne, přesto se hře podařilo přichystat mi několika zvraty nečekané překvapení. Zasazení příběhu do fiktivního 17. století s fantasy přesahem hře přidává na atraktivitě. Příběh je navíc rozvíjen velmi povedenými rozhovory, kterých si ve hře užijete dostatek, včetně těch, kde se budete muset nejednou těžce rozhodnout.
Prostředí
Jestli je na GreedFallu něco opravdu povedeného, je to prostředí. Francouzi vždy měli vysokou dávku estetického cítění a i když se jim hra nepovedla zcela bezchybně, prostředí a jeho umělecké ztvárnění se rozhodně povedlo. V interiérech panovníků jsem se cítil jako na exkurzi na zámku, obrazy na zdech vynikají detailem, dřevěné záklopové stropy mi dali okamžitě vzpomenout na návštěvu zámku Nový hrad, leštěné podlahy, koberce, obložené zdi, knihovny… Opravdu krása. Stejně tak hezky vypadá venkovní prostředí, ve kterém hráč navštíví lesy, louky, úzké cesty mezi skalami, jeskyně, domorodé vesnice. Vše je vytvořeno do detailu a nebýt jedné věci, kterou zmíním dále, neměl bych zde co kritizovat.
Postavy
I když hra umožňuje mít romanci s ostatními postavami, bez ohledu na pohlaví, neměl jsem ve hře potřebu tohoto stavu s kýmkoli dosáhnout. Některé postavy, které s hráčem putují, jsou sympatické více, jiné méně. Vyloženě jsem si neoblíbil ale žádnou. Snad kromě nauta Vasca, který byl opravdu fajn.
Tak jak je prostředí hry krásné, tak jsou postavy na první pohled dost odbyté a ve hře nepůsobí příliš dobře. Robotická animace obličejů a strnulost postav při rozhovorech příliš nekoresponduje se skvělým dabingem, který se opravdu povedl. Postavy ve hlasech vyjadřují emoce, cítíte to z nich, ale strnulost toho co vidíte s tím moc dohromady nejde. Kromě příběhových animací, které, když už tedy jsou, tak jsou skvělé. Podtrhují nejen příběh samotný, ale také dávají vyniknout prostředí. Málokdy vidíte ve hře postavu vytáhnout duelantskou pistoli z 17. století, či rozhovory v přístavu s nádhernou trojstěžňovou fregatou v pozadí.
Co je u postav fantastické je jejich rozdílnost a tím plynoucí odlišnost při rozhovorech a plnění úkolů. Můžete tak mít v partě svého učitele šermu, domorodou bojovnici, fanatického vyznavače víry, ostříleného námořníka a podobně. Postavy zasahují do rozhovorů, jejich přítomnost ovlivňuje ty před vámi, můžete je občas požádat aby sami mluvily, případně postava navrhne sama řešení. Toto mě nadchlo. Jeden rozhovor se nevyvíjel dobře, byl mi zamítnut vstup kvůli přítomnosti jedné z postav, kterou NPC považovala za nepřátelskou. Zkusil jsem hru nahrát a rozhovor opět začít, ale s jinou skupinou společníků. A najednou se problém vyřešil, postava po mém boku sama převzala iniciativu a NPC přesvědčila. A bylo to zcela logické, jak původní negativní postoj, tak následný pozitivní. Podobných situací ve hře je spousta. Postavy jsou jednoduše unikátní a je třeba vybírat, koho si s sebou vezmete, až půjdete za kardinálkou, či za domorodým šamanem. Rozhovory se poté totiž mohou diametrálně lišit.
RPG
Co se mi na hře vyloženě líbilo, byl její přístup k aplikování RPG prvků v prostředí. Má vaše postava malou fyzickou zdatnost? Nedostane se přes obtížné překážky typu vysoké skály, nebo úzké lávky. Naopak, umění vědy umožní vyrábět (nejenom) těkavé látky, kterými si můžete udělat průchod tam, kde bez těchto znalostí neprojdete. Nízké charisma snižuje výkony vašich spolubojovníků. Intuice otevírá další dialogové možnosti, ale také umožní najít více věcí v prostředí. Samozřejmě, nelze mít vše, hráč si tedy musí vybrat, co zvolí. Z toho pramení více možností řešení úkolů, dle toho co hlavní hrdina dokáže, nebo na co hráč přijde.
Kromě výše vypsaných talentů jsou ve hře ještě atributy, které ovlivňují schopnost používat zbraně, zbroje, magii apod. Pro použití špičkových mušket potřebujete špičkovou přesnost, pro použití těžkých obouručních zbraní zase velkou sílu. Mágové naopak vyžadují silnou vůli.
Co se mi už líbilo méně, byl strom schopností, ve kterém lze zcela libovolně rozdělovat body. Lze tak mít mága s těžkým kyjem přes rameno, nebo mušketýra se schopností teleportace. Zní to skvěle, ale po určité době si osvojíte jeden styl boje, který vám nejvíce vyhovuje a jakmile tomuto stylu podřídíte všechny schopnosti a investujete do nich své body schopností, které dostáváte na každém levelu, zjistíte, že další body už nemáte kam dávat. Respektive, ta možnost tu je, ale proč bych měl u svého čistokrevného mága investovat do těžkých obouručních zbraní, když stejně nemám dostatečný atribut síly, abych je vůbec unesl. Ke konci hry jsem tak měl 13 nevyužitých bodů schopností. Schopnosti které se týkaly magie, jsem měl všechny na maximum a dále rozvíjet mága již nešlo. A tak jsem body, které jsem získal průchodem hrou, do dalších schopností neinvestoval. Byla by to věc zbytečná. Škoda, že tvůrci neumožnili nadále rozvíjet povolání, či spíše směr, který si hráč vybral.
Gameplay
Zde se již dostáváme k těm méně lichotivým stránkám hry. Samotný gameplay je v pořádku. GreedFall vám umožní vést rozhovory, bojovat, prozkoumávat přírodu i města, řešit hlavní i vedlejší úkoly a podobně. Problém je v podání. Běžíte přes půl mapy pro úkol, kde se dozvíte, že musíte přes půl mapy zpět do nyní speciálně označeného průchodu, tím se dostanete na jinou mapu, tam najdete požadovanou osobu, promluvíte s ní a musíte běžet zpět přes dvě mapy oznámit co jste se dozvěděli. Těchto běhacích úkolů je ve hře poměrně dost a časem začnou otravovat. U některých autoři rovnou nabízí přemístění na cílové místo, to je skvělé, ale proč pouze u některých a u dalších nutí hráče běhat sem a tam, tam a sem a tam a tam, je poměrně nepochopitelné. Ano, natahuje to herní dobu, ale ne tím chtěným způsobem.
Kromě neúnavného sprintera jsem svojí postavu mohl považovat za nenapravitelného kleptomana. Po městech, ale i v přírodě, se povaluje opravdu velké množství beden. Některé jsou zamčené, jiné ne. Při prvním průchodu prvním městem se mi to líbilo, ale když jsem tím samým městem běžel po dvacáté, a ty bedny v sobě měli opět to samé (mince, střelivo, pár dalších drobností), pojal jsem podezření, že po mém odchodu z lokace vždy přijde nějaká dobrá duše a vybrané bedny opět naplní. A tak budete stále dokolečka vybírat ty samé bedny celou hru. Protože peníze a střelivo se hodí, že? A je zcela jedno, jestli vybíráte bednu pod rukama dělníka v přístavu, schránku u šéfa domorodců přímo před ním, či zapomenutou truhlu kdesi v lese. Vždy se časem opět naplní.
Boje jsou ve hře poměrně jednoduché, míření automatické a jde tak především o načasování útoků a úskoků (kotoulů, teleportačních mžiků) a protiútoků. Bojujete většinou ve třech, parťáci nepřijímají vaše rozkazy, snaží se ale seč co můžou. Mág se ke konci hry stane dost OP, to když nekráčí doprostřed útočících protivníků, jedním plošným kouzlem všechny zmrazí a dalším jim hromadně způsobí velké poškození. Toto lze po čase opakovat, a mezitím uhýbat.
Výborně je ve hře udělaný inventář. Můžete mít opravdu velké spousty zbraní, zbrojí, náhrdelníků, prstenů, klobouků či helem, bot i rukavic. Každá část oblečení má své statistiky, které postavu ovlivňují, lze je vylepšovat, buď u kováře, nebo ručně, pokud to postava zvládne. Stejně tak můžete vybavit jednotlivé postavy vašeho teamu a přizpůsobit jim výbavu dle jejich schopností.
Nízký rozpočet
GreedFall měl sice vyšší rozpočet než jiné hry studia Spiders v minulosti, přesto je nucená úspora vidět více než často. Všechny sídla panovníků jsou například identická. Každé sídlo má sice jinou výbavu (koberce × mramor × dřevo), ale budovy jsou jinak stejné. Vnitřní části budov ve městě, též stejné, liší se pouze výbava typu stůl, či skříň. A i ty se podezřele často opakují. Postavy mají všechny stejné proporce, jsou strnulé a NPC ve městech většinou pouze postávají a zírají do nikam. Uvěřitelnost světa tím dost trpí.
Hra také šetří na animacích. Když už tu jsou, jsou skvělé a výborně podtrhují atmosféru celé hry. Jak střihem, tak svojí dynamikou, některé jsem si doslova užíval. Ale spousta animací, kde je očekáváte, jednoduše neexistuje. Chystá se pohřeb, pro který vše zařídí hráč? Ok, dozvíte se z rozhovoru, jak to bylo smutné. Ale nic nevidíte. Bude soud s někým, komu jste před spravedlnost pomohli? Bude vám řečeno, že se to koná za zavřenými dveřmi, střih, v rozhovoru se dozvíte, jak soud proběhl hladce. Doslechnete se o obřích útocích, ale nevidíte je. Zjistíte, že někdo někoho brutálně utlačuje. Nic nevidíte, pouze je vám to řečeno. Podobných míst, kde by animace neuvěřitelně hře pomohla, motivovala hráče, kde by mohla i ukázat více ze světa okolo vás, je ve hře opravdu hodně. Přitom jindy i méně důležitou událost povedené animace doprovází. Chybějící rozpočet je vidět i ke konci hry, kde místo uzavření hry něčím, co by bylo pověstnou třešničkou na dortu, se hráč dočká pár statických obrázků s komentářem a konec.
Zhodnocení
Hra GreedFall mě překvapila. V tom pozitivním slova smyslu. Je vidět, že francouzští Spiders mají méně zkušeností, lidí i financí oproti BioWare. Co je ale také vidět, je zápal pro hru, snahu udělat něco jiného, snahu přinést dosud neviděné. Estetika 17. století se mi velmi líbila, tak jako jednání postav s hlavním hrdinou, který je zde za šlechtice a tomu odpovídá styl hovorů. Grafická stránka občas překvapí svojí detailností, jindy zamrzí nedotaženými postavami. Hudba je většinou průměrná, gameplay zábavný, byť občas repetitivní. Jako celek ale hra funguje, příběh táhne a já hru s chutí dohrál. Upřímně, poté co GreedFall prodal více jak 1 milión kopií jsem zvědavý, co nám Spiders předvedou do budoucna. Talent a ambice rozhodně mají.
GreedFall jsem měl koupený delší dobu, ale okolo hry jsem chodil v poměrně uctivé vzdálenosti. Bál jsem se, že rozehráním tohoto francouzského RPG si připravím pouze zklamání, nebo že hru jako nezajímavou odložím. A i když GreedFall má své chyby, a není jich málo, v jádru je to RPG ze staré školy v moderním kabátku. Nečekejte tak žádné live service mechaniky, žádné mikrotransakce, žádný multiplayer. Pokud si vzpomínáte na zašlou slávu BioWare z let 2011 - 2013, budete zde jako doma. Až na ten nižší budget…
Příběh
Nebudu se zde rozepisovat detailně o příběhu hry, ten si každý hráč musí prožít sám, nedá mi to ale abych nezmínil jeho atraktivitu. GreedFall je pro mě po delší době hra, která mě oslovila svým příběhem. Ten je zde vyprávěn navíc poměrně zajímavě a i když jsem zhruba od poloviny hry tak nějak tušil jak to asi dopadne, přesto se hře podařilo přichystat mi několika zvraty nečekané překvapení. Zasazení příběhu do fiktivního 17. století s fantasy přesahem hře přidává na atraktivitě. Příběh je navíc rozvíjen velmi povedenými rozhovory, kterých si ve hře užijete dostatek, včetně těch, kde se budete muset nejednou těžce rozhodnout.
Prostředí
Jestli je na GreedFallu něco opravdu povedeného, je to prostředí. Francouzi vždy měli vysokou dávku estetického cítění a i když se jim hra nepovedla zcela bezchybně, prostředí a jeho umělecké ztvárnění se rozhodně povedlo. V interiérech panovníků jsem se cítil jako na exkurzi na zámku, obrazy na zdech vynikají detailem, dřevěné záklopové stropy mi dali okamžitě vzpomenout na návštěvu zámku Nový hrad, leštěné podlahy, koberce, obložené zdi, knihovny… Opravdu krása. Stejně tak hezky vypadá venkovní prostředí, ve kterém hráč navštíví lesy, louky, úzké cesty mezi skalami, jeskyně, domorodé vesnice. Vše je vytvořeno do detailu a nebýt jedné věci, kterou zmíním dále, neměl bych zde co kritizovat.
Postavy
I když hra umožňuje mít romanci s ostatními postavami, bez ohledu na pohlaví, neměl jsem ve hře potřebu tohoto stavu s kýmkoli dosáhnout. Některé postavy, které s hráčem putují, jsou sympatické více, jiné méně. Vyloženě jsem si neoblíbil ale žádnou. Snad kromě nauta Vasca, který byl opravdu fajn.
Tak jak je prostředí hry krásné, tak jsou postavy na první pohled dost odbyté a ve hře nepůsobí příliš dobře. Robotická animace obličejů a strnulost postav při rozhovorech příliš nekoresponduje se skvělým dabingem, který se opravdu povedl. Postavy ve hlasech vyjadřují emoce, cítíte to z nich, ale strnulost toho co vidíte s tím moc dohromady nejde. Kromě příběhových animací, které, když už tedy jsou, tak jsou skvělé. Podtrhují nejen příběh samotný, ale také dávají vyniknout prostředí. Málokdy vidíte ve hře postavu vytáhnout duelantskou pistoli z 17. století, či rozhovory v přístavu s nádhernou trojstěžňovou fregatou v pozadí.
Co je u postav fantastické je jejich rozdílnost a tím plynoucí odlišnost při rozhovorech a plnění úkolů. Můžete tak mít v partě svého učitele šermu, domorodou bojovnici, fanatického vyznavače víry, ostříleného námořníka a podobně. Postavy zasahují do rozhovorů, jejich přítomnost ovlivňuje ty před vámi, můžete je občas požádat aby sami mluvily, případně postava navrhne sama řešení. Toto mě nadchlo. Jeden rozhovor se nevyvíjel dobře, byl mi zamítnut vstup kvůli přítomnosti jedné z postav, kterou NPC považovala za nepřátelskou. Zkusil jsem hru nahrát a rozhovor opět začít, ale s jinou skupinou společníků. A najednou se problém vyřešil, postava po mém boku sama převzala iniciativu a NPC přesvědčila. A bylo to zcela logické, jak původní negativní postoj, tak následný pozitivní. Podobných situací ve hře je spousta. Postavy jsou jednoduše unikátní a je třeba vybírat, koho si s sebou vezmete, až půjdete za kardinálkou, či za domorodým šamanem. Rozhovory se poté totiž mohou diametrálně lišit.
RPG
Co se mi na hře vyloženě líbilo, byl její přístup k aplikování RPG prvků v prostředí. Má vaše postava malou fyzickou zdatnost? Nedostane se přes obtížné překážky typu vysoké skály, nebo úzké lávky. Naopak, umění vědy umožní vyrábět (nejenom) těkavé látky, kterými si můžete udělat průchod tam, kde bez těchto znalostí neprojdete. Nízké charisma snižuje výkony vašich spolubojovníků. Intuice otevírá další dialogové možnosti, ale také umožní najít více věcí v prostředí. Samozřejmě, nelze mít vše, hráč si tedy musí vybrat, co zvolí. Z toho pramení více možností řešení úkolů, dle toho co hlavní hrdina dokáže, nebo na co hráč přijde.
Kromě výše vypsaných talentů jsou ve hře ještě atributy, které ovlivňují schopnost používat zbraně, zbroje, magii apod. Pro použití špičkových mušket potřebujete špičkovou přesnost, pro použití těžkých obouručních zbraní zase velkou sílu. Mágové naopak vyžadují silnou vůli.
Co se mi už líbilo méně, byl strom schopností, ve kterém lze zcela libovolně rozdělovat body. Lze tak mít mága s těžkým kyjem přes rameno, nebo mušketýra se schopností teleportace. Zní to skvěle, ale po určité době si osvojíte jeden styl boje, který vám nejvíce vyhovuje a jakmile tomuto stylu podřídíte všechny schopnosti a investujete do nich své body schopností, které dostáváte na každém levelu, zjistíte, že další body už nemáte kam dávat. Respektive, ta možnost tu je, ale proč bych měl u svého čistokrevného mága investovat do těžkých obouručních zbraní, když stejně nemám dostatečný atribut síly, abych je vůbec unesl. Ke konci hry jsem tak měl 13 nevyužitých bodů schopností. Schopnosti které se týkaly magie, jsem měl všechny na maximum a dále rozvíjet mága již nešlo. A tak jsem body, které jsem získal průchodem hrou, do dalších schopností neinvestoval. Byla by to věc zbytečná. Škoda, že tvůrci neumožnili nadále rozvíjet povolání, či spíše směr, který si hráč vybral.
Gameplay
Zde se již dostáváme k těm méně lichotivým stránkám hry. Samotný gameplay je v pořádku. GreedFall vám umožní vést rozhovory, bojovat, prozkoumávat přírodu i města, řešit hlavní i vedlejší úkoly a podobně. Problém je v podání. Běžíte přes půl mapy pro úkol, kde se dozvíte, že musíte přes půl mapy zpět do nyní speciálně označeného průchodu, tím se dostanete na jinou mapu, tam najdete požadovanou osobu, promluvíte s ní a musíte běžet zpět přes dvě mapy oznámit co jste se dozvěděli. Těchto běhacích úkolů je ve hře poměrně dost a časem začnou otravovat. U některých autoři rovnou nabízí přemístění na cílové místo, to je skvělé, ale proč pouze u některých a u dalších nutí hráče běhat sem a tam, tam a sem a tam a tam, je poměrně nepochopitelné. Ano, natahuje to herní dobu, ale ne tím chtěným způsobem.
Kromě neúnavného sprintera jsem svojí postavu mohl považovat za nenapravitelného kleptomana. Po městech, ale i v přírodě, se povaluje opravdu velké množství beden. Některé jsou zamčené, jiné ne. Při prvním průchodu prvním městem se mi to líbilo, ale když jsem tím samým městem běžel po dvacáté, a ty bedny v sobě měli opět to samé (mince, střelivo, pár dalších drobností), pojal jsem podezření, že po mém odchodu z lokace vždy přijde nějaká dobrá duše a vybrané bedny opět naplní. A tak budete stále dokolečka vybírat ty samé bedny celou hru. Protože peníze a střelivo se hodí, že? A je zcela jedno, jestli vybíráte bednu pod rukama dělníka v přístavu, schránku u šéfa domorodců přímo před ním, či zapomenutou truhlu kdesi v lese. Vždy se časem opět naplní.
Boje jsou ve hře poměrně jednoduché, míření automatické a jde tak především o načasování útoků a úskoků (kotoulů, teleportačních mžiků) a protiútoků. Bojujete většinou ve třech, parťáci nepřijímají vaše rozkazy, snaží se ale seč co můžou. Mág se ke konci hry stane dost OP, to když nekráčí doprostřed útočících protivníků, jedním plošným kouzlem všechny zmrazí a dalším jim hromadně způsobí velké poškození. Toto lze po čase opakovat, a mezitím uhýbat.
Výborně je ve hře udělaný inventář. Můžete mít opravdu velké spousty zbraní, zbrojí, náhrdelníků, prstenů, klobouků či helem, bot i rukavic. Každá část oblečení má své statistiky, které postavu ovlivňují, lze je vylepšovat, buď u kováře, nebo ručně, pokud to postava zvládne. Stejně tak můžete vybavit jednotlivé postavy vašeho teamu a přizpůsobit jim výbavu dle jejich schopností.
Nízký rozpočet
GreedFall měl sice vyšší rozpočet než jiné hry studia Spiders v minulosti, přesto je nucená úspora vidět více než často. Všechny sídla panovníků jsou například identická. Každé sídlo má sice jinou výbavu (koberce × mramor × dřevo), ale budovy jsou jinak stejné. Vnitřní části budov ve městě, též stejné, liší se pouze výbava typu stůl, či skříň. A i ty se podezřele často opakují. Postavy mají všechny stejné proporce, jsou strnulé a NPC ve městech většinou pouze postávají a zírají do nikam. Uvěřitelnost světa tím dost trpí.
Hra také šetří na animacích. Když už tu jsou, jsou skvělé a výborně podtrhují atmosféru celé hry. Jak střihem, tak svojí dynamikou, některé jsem si doslova užíval. Ale spousta animací, kde je očekáváte, jednoduše neexistuje. Chystá se pohřeb, pro který vše zařídí hráč? Ok, dozvíte se z rozhovoru, jak to bylo smutné. Ale nic nevidíte. Bude soud s někým, komu jste před spravedlnost pomohli? Bude vám řečeno, že se to koná za zavřenými dveřmi, střih, v rozhovoru se dozvíte, jak soud proběhl hladce. Doslechnete se o obřích útocích, ale nevidíte je. Zjistíte, že někdo někoho brutálně utlačuje. Nic nevidíte, pouze je vám to řečeno. Podobných míst, kde by animace neuvěřitelně hře pomohla, motivovala hráče, kde by mohla i ukázat více ze světa okolo vás, je ve hře opravdu hodně. Přitom jindy i méně důležitou událost povedené animace doprovází. Chybějící rozpočet je vidět i ke konci hry, kde místo uzavření hry něčím, co by bylo pověstnou třešničkou na dortu, se hráč dočká pár statických obrázků s komentářem a konec.
Zhodnocení
Hra GreedFall mě překvapila. V tom pozitivním slova smyslu. Je vidět, že francouzští Spiders mají méně zkušeností, lidí i financí oproti BioWare. Co je ale také vidět, je zápal pro hru, snahu udělat něco jiného, snahu přinést dosud neviděné. Estetika 17. století se mi velmi líbila, tak jako jednání postav s hlavním hrdinou, který je zde za šlechtice a tomu odpovídá styl hovorů. Grafická stránka občas překvapí svojí detailností, jindy zamrzí nedotaženými postavami. Hudba je většinou průměrná, gameplay zábavný, byť občas repetitivní. Jako celek ale hra funguje, příběh táhne a já hru s chutí dohrál. Upřímně, poté co GreedFall prodal více jak 1 milión kopií jsem zvědavý, co nám Spiders předvedou do budoucna. Talent a ambice rozhodně mají.
Pro: Příběh, prostředí, skvělé dialogy, unikátní společníci, frakce, snaha o řešení konfliktu dialogem
Proti: Některé "chodící" questy, chybí animace rozvíjející příběh, nedotažené animace postav