Po ne příliš povedeném prvním DLC přichází druhé a musím říct, že je to už trošku jiná káva. V prvé řadě to není jen o čistokrevné akci, ale je zde i příběh. Jeho délka sice není nijak extrémně dlouhá a je pravdou že plot twist s identitou Sigmy jsem začínal tušit cca od poloviny hry, musím říct, že mě celkem bavil.

Co se hratelnosti týče, tak je zde jedna nová zbraň v podobě Ion Laseru, se kterým je radost střílet a který tak trochu připomíná alternativní mód Pulse gunu z prvního Unreal Tournamentu.  Na druhou stranu musím říct, že nový Plasmid mě zase tolik nezaujal a moc jsem ho nepoužíval. Těch pár nových nepřátel mezi řadami splicerů zase tak moc nevyniklo a prakticky mě ničím unikátním nezaujali. To se ale nedá říct o novém a ještě silnějším Big Daddym jménem Lancer. Ten mi dával celkem zabrat.

Grafické pojetí je od základní hry prakticky nezměněné a stejně na tom je i celková atmosféra hraní, takže za mě to bylo pár příjemně strávených hodin a toto DLC mohu doporučit.