Sérii Wolfensteina jsem začal hrát relativně pozdě, a to až s dílem z roku 2009, z něhož jsem rovnou přeskočil na novější díly. Přesto a možná právě proto mi vrtalo hlavou, jaké jsou asi ty starší díly, zvláště pak po zahrání New Collossum, které prostě nebylo to pravé ořechové. A to mě přivedlo k zahrání této hry a už teď můžu říct, že takovou pecku jsem nečekal ani v nejmenším.
Wolfenstein, stejně jako řada dalších her tohoto stáří je si hodně podobná, ale přesto se Wolfík něčím odlišuje, je zde boj proti náckům, boj proti příšeřám a neskutečně zábavná hratelnost a gunplay. Zpočátku jsem se u hry neskutečně bavil a po vzoru dnešních her jsem předpokládal mylně, že ji slíznu za jedno odpoledne, ale ejhle, RTCW dost překvapil nejen svou délkou, ale i svou příjemnou a vyzývavou obtížností, která mé hraní prodloužila, a k tomu ještě pátrání v úrovních po skrytých místech, poznámkách a samozřejmě munici a lékarničkách.
Po pár misích nadšení ale opadlo, začaly se objevovat potvory, které byly takřka nesmrtelné a mě osobně ta hra přestávala bavit, nicméně to bylo naštěstí jen pár minutek, než se navrátili zase náckové, a pak se to tak příjemně střídalo, že to člověku ani nepřišlo. A stejně tak se mi líbila evoluce lidských protivníků, kdy první z nich člověk sejmul na první dobrou, ale ty pokročilejší už dali zabrat přeci jenom více. A bossfighty, ty jsou prostě, ač nikterak originální, tak skvělým zakončením některých misí.
Stejně tak musím pochválit prostředí, které se pravidelně střídá a není čas jej okoukat, byť občas jsem měl problém zjistit, kudy dál, protože některé chodby dost splývaly, a totéž platí i pro náplň kampaně. Chvíli střílíte, abyste pak chodili potichu a nespustili alarm, načež musíte utíkat, protože už jste vystříleli veškerou munici do těch zrádných potvor, které ne a ne padnout.
V konečném důsledku vzato je počet misí naprosto dostačující, krásně gradují a jsou perfektně vytvořené, spojené i doplňujícími příběhovými filmečky. Zde mne jen mrzí fakt, že u nich úplně chyběly titulky a tak jim nebylo tak dobře rozumět.
Jsem rád, že jsem si tuhle pecku konečně zahrál, protože to byl dlouhodobý rest na mém seznamu! A rozhodně toho nelituju, protože splnila přesně to, co jsem od ní očekával - skvělou hratelnost, výzvu, ale zároveň i odpočinek, perfektní úrovně, dostatečnou délku a hlavně mi pomohla poznat "kořeny" série zase o něco lépe.
Wolfenstein, stejně jako řada dalších her tohoto stáří je si hodně podobná, ale přesto se Wolfík něčím odlišuje, je zde boj proti náckům, boj proti příšeřám a neskutečně zábavná hratelnost a gunplay. Zpočátku jsem se u hry neskutečně bavil a po vzoru dnešních her jsem předpokládal mylně, že ji slíznu za jedno odpoledne, ale ejhle, RTCW dost překvapil nejen svou délkou, ale i svou příjemnou a vyzývavou obtížností, která mé hraní prodloužila, a k tomu ještě pátrání v úrovních po skrytých místech, poznámkách a samozřejmě munici a lékarničkách.
Po pár misích nadšení ale opadlo, začaly se objevovat potvory, které byly takřka nesmrtelné a mě osobně ta hra přestávala bavit, nicméně to bylo naštěstí jen pár minutek, než se navrátili zase náckové, a pak se to tak příjemně střídalo, že to člověku ani nepřišlo. A stejně tak se mi líbila evoluce lidských protivníků, kdy první z nich člověk sejmul na první dobrou, ale ty pokročilejší už dali zabrat přeci jenom více. A bossfighty, ty jsou prostě, ač nikterak originální, tak skvělým zakončením některých misí.
Stejně tak musím pochválit prostředí, které se pravidelně střídá a není čas jej okoukat, byť občas jsem měl problém zjistit, kudy dál, protože některé chodby dost splývaly, a totéž platí i pro náplň kampaně. Chvíli střílíte, abyste pak chodili potichu a nespustili alarm, načež musíte utíkat, protože už jste vystříleli veškerou munici do těch zrádných potvor, které ne a ne padnout.
V konečném důsledku vzato je počet misí naprosto dostačující, krásně gradují a jsou perfektně vytvořené, spojené i doplňujícími příběhovými filmečky. Zde mne jen mrzí fakt, že u nich úplně chyběly titulky a tak jim nebylo tak dobře rozumět.
Jsem rád, že jsem si tuhle pecku konečně zahrál, protože to byl dlouhodobý rest na mém seznamu! A rozhodně toho nelituju, protože splnila přesně to, co jsem od ní očekával - skvělou hratelnost, výzvu, ale zároveň i odpočinek, perfektní úrovně, dostatečnou délku a hlavně mi pomohla poznat "kořeny" série zase o něco lépe.
Pro: Grafika, lokace, náplň misí, nepřátelé (lidští), bossfighty, spojení s okultismem, obtížnost, stará dobrá klasika
Proti: Někteří nelidští nepřátelé, někdy zmatené tápání v lokacích, chybějící titulky