Tak první ze série House of 1000 Doors jsem si opravdu užila. Příběh o domu, který se záhadně objevuje bez ohledu na časoprostor a jeho nájemníci jsou všichni trochu jiní. Ten příběh o záhadném domu mi silně připomněl knihu Slade House of Davida Mitchella. V kůži jedné neúspěšné spisovatelky se v domě setkáváte s duchy, kteří potřebují pomoct na onen svět, protože je tu drží nějaká nevyřízená záležitost. Většina příběhů je o nešťastné lásce a milencích odloučených kvůli jejich rodině, ale nějaká ta výjimka se taky najde. Na jednu stranu to není revoluční nápad ze kterého se člověk posadí na zadek, ale na druhou stranu právě to, že jsou jednotlivé příběhy tak low-key ta hra opravdu funguje. Částečný dabing a pár cut scén (které tedy mají trošku děsné rozlišení) to pěkně dokreslí.
Hra je dobře vybalancovaná v poměru hádanek, HO obrazovek a klasických adventurních prvků (aka tenhle předmět otevře tuhle věc atd.). Nikde jsem se vyloženě nezasekla, všechno to pěkně zapadá do sebe a nenarazila jsem na moment, kdy by si člověk ptal, jaký myšlenkový pochod ten vývojář sakra měl Přes hladký průběh s nulovou frustrací se herní délka zaokrouhlila s bonusovou kapitolou skoro na pět hodin. To je na HO hru extrémně slušný čas.
Samotná bonusová kapitola zabrala asi hodinu času, což není k zahození. Když jsem jí otevřela tak jsem čekala, že to bude jen nějaká krátká nezáživná kapitola, která tam je jen pro to aby collector's edition nabídla něco víc. Opak byl pravdou a bonus nabídl samostatný výživný příběh a množství hádanek.
Dvě funkce, které jsem objevila až ke konci hry byla zaprvé mapa v deníku, skoro celou hru jsem cestovala z jedné strany domu na druhou manuálně, ale co už. Mapa taky ukáže, kde se zrovna dá něco najít, zkombinovat či vyřešit. Druhá věc, které jsem si všimla až k závěru byl manuál, kde byly všechny kroky hrou pěkně popsány. To není něco, co bych postřehla u jiných HO her jako běžnou věc a občas se to může hodit, já využila u minihry s provazy, u které do teď nevím jestli se musela dohrát pokus-omyl nebo jestli někde bylo naznačeno jak jí vyřešit bez náhodného zkoušení. Jako bonus si člověk může stáhnout nějaké wallpapery, ale to je takový bonus, který už v dnešní době využije asi jen málokdo.
Takže jako klasickou HO hru můžu velmi doporučit, protože já si to opravdu užila, a trochu se mi vrátila naděje (po těch děsech, co jsem v poslední době hrála) na dobré HO hry.
Hra je dobře vybalancovaná v poměru hádanek, HO obrazovek a klasických adventurních prvků (aka tenhle předmět otevře tuhle věc atd.). Nikde jsem se vyloženě nezasekla, všechno to pěkně zapadá do sebe a nenarazila jsem na moment, kdy by si člověk ptal, jaký myšlenkový pochod ten vývojář sakra měl Přes hladký průběh s nulovou frustrací se herní délka zaokrouhlila s bonusovou kapitolou skoro na pět hodin. To je na HO hru extrémně slušný čas.
Samotná bonusová kapitola zabrala asi hodinu času, což není k zahození. Když jsem jí otevřela tak jsem čekala, že to bude jen nějaká krátká nezáživná kapitola, která tam je jen pro to aby collector's edition nabídla něco víc. Opak byl pravdou a bonus nabídl samostatný výživný příběh a množství hádanek.
Dvě funkce, které jsem objevila až ke konci hry byla zaprvé mapa v deníku, skoro celou hru jsem cestovala z jedné strany domu na druhou manuálně, ale co už. Mapa taky ukáže, kde se zrovna dá něco najít, zkombinovat či vyřešit. Druhá věc, které jsem si všimla až k závěru byl manuál, kde byly všechny kroky hrou pěkně popsány. To není něco, co bych postřehla u jiných HO her jako běžnou věc a občas se to může hodit, já využila u minihry s provazy, u které do teď nevím jestli se musela dohrát pokus-omyl nebo jestli někde bylo naznačeno jak jí vyřešit bez náhodného zkoušení. Jako bonus si člověk může stáhnout nějaké wallpapery, ale to je takový bonus, který už v dnešní době využije asi jen málokdo.
Takže jako klasickou HO hru můžu velmi doporučit, protože já si to opravdu užila, a trochu se mi vrátila naděje (po těch děsech, co jsem v poslední době hrála) na dobré HO hry.
