Hry přicházejí a odcházejí. Některé odložíme rozehrané, některé vztekle smažeme z disku, jiné dohrajeme, abychom na ně brzy zapomněli a jen pár her se stane legendou. Gabriel Knight je temná adventura Jane Jensen, která je pro mne ve svém žánru temných detektivních adventur špičkou a nezapomenutelným herním zážitkem. V době, kdy Sierra chrlila jeden Quest za druhým, některé lepší, jiné horší, přišla tato firma s dobrodružstvím mladého neúspěšného spisovatele při vyšetřování voodoo kultu v New Orleans.

Gabriel Knight je prototypem noirového hrdiny - mladý, ale životem ošlehaný cynik, který si za zděděné peníze koupil nepříliš výdělečné knihkupectví ve francouzské čtvrti New Orleans. V něm zaměstnává japonskou studentku Grace, se kterou má zvláštní jiskřící vztah. Při sbírání inspirace na novou knihu se se svým přítelem policejním inspektorem Moselym zapojí do vyšetřování případu série voodoo vražd. Detektivní příběh jako řemen šmrncnutý trochu tajemna a exotiky může začít.

Hru GK1 jsem dohrál potřetí a tak jako poprvé na mne silně emočně zapůsobila. Hra je nesmírně ukecaná. Kromě studia písemných materiálů povedeme řadu rozhovorů se svědky i s náhodnými kolemjdoucími, které by vydaly na menší knihu. Rozhovory jsou zajímavé, neotravují a jelikož nehrozí riziko chybné otázky, rád se zeptám všech postav na všechna témata. Kromě zřídkavého, ale o to břitčího, humoru se tak dozvíme o voodoo vše, co bychom chtěli vědět, ale báli jsme se na to zeptat a možná i trochu víc.

Pro mě osobně je GK1 bezchybná hra. GK nehrajete, ale stáváte se Gabrielem. Přemýšlel jsem, proč se hraní GK tolik liší od ostatních adventur a došlo mi, že Jane Jensen do příběhu skvěle zapracovala každodenní rutiny. Gabriel každé ráno vstane ve svém neuklizeném pokoji vedle knihkupectví, vymění si pár vět s Grace, přečte si noviny, vypije kávu, sundá z věšáku kabát, obleče si ho a vyrazí do víru velkoměsta. Jak jednoduchý postup, který prolomí hranici mezi hráčem za monitorem a Gabrielem ženoucím se vstříc nebezpečí. Během 10 herních dnů se Gabriel bláznivě zamiluje do tajemné dámy, navštíví dvě další země na dvou kontinentech a nakonec vypátrá historii a důvod prokletí svého rodu.

Hudba doprovázející hru je naprosto strhující a pro mne je soundtrack GK1 jedním z vrcholů herní tvorby. Opět se jedná o soundtrack, který jsem schopen poslouchat i mimo hru, jako třeba nyní při psaní tohoto komentáře. Main theme a The inner wheel jsou klenoty herního průmyslu. Za hudbu uděluji absolutorium a řadím GK1 po bok Quest for Glory 4 a Loomu. Ve své recenzi v Excaliburu označil Tomáš Mrkvička hudbu GK1 jako "jen mírně nadprůměrnou". Svatá prostato, jaká to pohana pro tento hudební skvost! Jediná slabší melodie je Police station theme.

Po grafické stránce je GK1 trochu slabší, ale nízké rozlišení více než kompenzuje bohatá animace herních postav. Co do počtu a kvality animací dorovnává KG1 sedmý King's Quest a šlape na paty Broken Swordu. Jinak se jedná o klasickou point'n'click adventuru, které se nevyhnuly některé standardní bolesti žánru, zejména pixelhunting. Ale na poměry ostatních adventur své doby se nejedná o nic významného. Gabriel ve hře může zemřít, ve srovnání s ostatními Sierrovkami k tomu však nedochází nijak často. O to překvapivější taková smrt je a standardně přijde v okamžik, kdy nemáte dlouho nasejvováno.

Gabrielova trilogie je zvláštní. Každý díl je technicky úplně jiný a s výjimkou jedničky jsem nikdy žádný další díl nehrál. Myslím, že je třeba tento dluh herním božstvům brzy splatit. Gabriel Knight je dokonalá hra a milník žánru.