Hraní kooperačních her je pro mě trošku náročnější, protože nemám k ruce žádného zkušenějšího hráče. Ale obvykle ukecám k hraní moji drahou manželku, které to hraní sice obvykle moc nejde, ale o to více pak ocením, že do toho se mnou šla a nakonec to zvládla. A stejně tak to bylo i s touto hrou.
V prvé řadě chci vyzdvihnout příběh. Za sebe musím říct, že mě opravdu bavil a to především v první fázi, kdy hrdinové utíkají z vězení. Osobně jsem si myslel, že hra bude jen a pouze o útěku, takže mně ta výsledná pomsta nakonec moc neseděla. Ve druhé fázi jsem se hodně divil, proč jsou policisté takoví idioti, že nehlídají rodiny uprchlíků, což de facto vysvětlí finální plot twist. Třetí fáze v Mexiku se mi už tolik nelíbila, od hry jsem očekával spíše tiché plížení a ne válku dvou lidí proti bandě teroristů ve stylu Arnolda Schwarzeneggera. Finální plot twist jsem tak trochu očekával už od Vincentova podivného chování ve věznici, ale spíše jsem si myslel, že je na straně mafie. Na útěku pak začal preferovat nenásilné plány, což moji teorii postupně vyvracelo. Ve výsledku mě ale jako policista zase tak moc nepřekvapil. Docela vtipné bylo, když jsme se se ženou nemohli dohodnout, kdo z finální dvojice nakonec vyhraje. Dokonce jsme zapauzovali hru a každý z nás obhajoval právě tu svoji postavu. Samozřejmě jsme si následně nahráli hru a koukli i na druhý konec.
Co se týče hratelnosti, za mě panuje spokojenost. V prvé řadě se mi líbí, že se obvykle akce děje jen u jednoho z hráčů, takže ten druhý nepřichází o děj. To je obzvláště užitečné při akčních scénách. Celkem mi sem zapadají i quick time eventy. Dále se mi líbí, jak je spousta akcí navržena tak, že musí hráči spolupracovat. Stejně tak je super, jak se dají některé problémy řešit různými způsoby, kdy každá postava navrhne nějaký postup a hráči se musí dohodnout, kterou cestou se mají vydat.
Docela mě bavila i přítomnost některých činnosti na odlehčení, jako baseball nebo hraní na hudební nástroje. BTW. Pokud by někomu stejně jako mně nešlo vůbec hrát na klavír, je potřeba si nesmyslně nainstalovat anglickou klávesnici pro zadávání čísel. Stisk čísla s pomocí shiftu na české klávesnici mi hra nebrala.
Na druhou stranu se sem tam stane, že některé činnosti postrádají smysl. Typickým příkladem je společné zvedání a zahazování velké klády, kterou je evidentně možné obejít nebo jednoduše přelézt. Stejně tak mě moc nenadchnul útěk na motorce ve finále.
Za sebe i za ženu musím říct, že nás hra velmi bavila. Máme totiž rádi dobrodružné příběhy a právě takový nám byl hrou vyprávěn. Žena měla trošku problémy s ovládáním na gamepadu (hlavně ve finále při střílení a ježdění na motorce), ale nakonec to všechno zvládla. Dokonce jí bavilo opětovné hraní některých kapitol kvůli získávání achievementů. Jeden z nich pak je dobrým odkazem na hru Brothers: A Tale of Two Sons. Moc kooperačních her za sebou zatím se ženou nemáme, ale jednoznačně můžeme říct, že tato byla zatím nejlepší.
V prvé řadě chci vyzdvihnout příběh. Za sebe musím říct, že mě opravdu bavil a to především v první fázi, kdy hrdinové utíkají z vězení. Osobně jsem si myslel, že hra bude jen a pouze o útěku, takže mně ta výsledná pomsta nakonec moc neseděla. Ve druhé fázi jsem se hodně divil, proč jsou policisté takoví idioti, že nehlídají rodiny uprchlíků, což de facto vysvětlí finální plot twist. Třetí fáze v Mexiku se mi už tolik nelíbila, od hry jsem očekával spíše tiché plížení a ne válku dvou lidí proti bandě teroristů ve stylu Arnolda Schwarzeneggera. Finální plot twist jsem tak trochu očekával už od Vincentova podivného chování ve věznici, ale spíše jsem si myslel, že je na straně mafie. Na útěku pak začal preferovat nenásilné plány, což moji teorii postupně vyvracelo. Ve výsledku mě ale jako policista zase tak moc nepřekvapil. Docela vtipné bylo, když jsme se se ženou nemohli dohodnout, kdo z finální dvojice nakonec vyhraje. Dokonce jsme zapauzovali hru a každý z nás obhajoval právě tu svoji postavu. Samozřejmě jsme si následně nahráli hru a koukli i na druhý konec.
Co se týče hratelnosti, za mě panuje spokojenost. V prvé řadě se mi líbí, že se obvykle akce děje jen u jednoho z hráčů, takže ten druhý nepřichází o děj. To je obzvláště užitečné při akčních scénách. Celkem mi sem zapadají i quick time eventy. Dále se mi líbí, jak je spousta akcí navržena tak, že musí hráči spolupracovat. Stejně tak je super, jak se dají některé problémy řešit různými způsoby, kdy každá postava navrhne nějaký postup a hráči se musí dohodnout, kterou cestou se mají vydat.
Docela mě bavila i přítomnost některých činnosti na odlehčení, jako baseball nebo hraní na hudební nástroje. BTW. Pokud by někomu stejně jako mně nešlo vůbec hrát na klavír, je potřeba si nesmyslně nainstalovat anglickou klávesnici pro zadávání čísel. Stisk čísla s pomocí shiftu na české klávesnici mi hra nebrala.
Na druhou stranu se sem tam stane, že některé činnosti postrádají smysl. Typickým příkladem je společné zvedání a zahazování velké klády, kterou je evidentně možné obejít nebo jednoduše přelézt. Stejně tak mě moc nenadchnul útěk na motorce ve finále.
Za sebe i za ženu musím říct, že nás hra velmi bavila. Máme totiž rádi dobrodružné příběhy a právě takový nám byl hrou vyprávěn. Žena měla trošku problémy s ovládáním na gamepadu (hlavně ve finále při střílení a ježdění na motorce), ale nakonec to všechno zvládla. Dokonce jí bavilo opětovné hraní některých kapitol kvůli získávání achievementů. Jeden z nich pak je dobrým odkazem na hru Brothers: A Tale of Two Sons. Moc kooperačních her za sebou zatím se ženou nemáme, ale jednoznačně můžeme říct, že tato byla zatím nejlepší.
