Herní výzva 2021 - Pacifista
Dishonored, to je moje gusto, po dohrání mám v srdci pusto. Jednoduše vynikající záležitost, která snad ještě posouvá laťku, která byla nastavena již v prvním díle velmi vysoko. Tentokrát jsem se rozhodl hru projít bez jediného zabití (100% stealth, na to moje schopnosti zdaleka nestačí) a musím říct, že díky tomu získala hra na hratelnosti ještě mnohem víc, než kdybych to hrál bez obav ze zabití.
Dishonored 2 má především velmi dobře vystavěný, zajímavý svět, plný výborné loru. Především velmi zdárně kombinuje nádech novověku s přechodem k modernější době plné vynálezů, do toho přimíchejte notnou dávku magie a máte krásný fantasy svět, který se ovšem příliš neliší od naší ne zas tak dávné historie. Taky je zde korupce, zrada, špinavá města, vznešená šlechta, gangy, problémy nižší třídy… Jednoduše jsem měl pocit, že ačkoliv vstupuji do fantasy světa, takového toho snového, tak pořád na mě dýchá něco, co nemá až tak daleko od světa, který znám (ať už reálně nebo z učebnic dějepisu) a právě ta kombinace si mě dostala.
Grafický kabátek je také výborný. Hrozně žeru stylizaci, jakou se Arkane studio prezentuje a nejen díky tomu patří toto studio mezi mé nejoblíbenější. Ačkoliv má hra až skoro komiksovou stylizaci, často velmi ostré křivky (především u postav), dost potemnělou atmosféru a depresivnější barvy, tak na plné detaily hra vypadá nádherně do nejmenších detailů. Opět to na mě působilo podobně, jako u samotného loru, něco, co působí téměř realisticky, ale jako byste se na to koukali přes nějaké snové brýle.
Co je ovšem největší plus celé hry, tak je gameplay, který je jednoduše vynikajúcí! První věc, kterou kvituji, je volba mezi dvěma postavami, kdy každý z nich má svůj vlastní gameplay (ačkoliv dost podobný, tak nějaké schopnosti se liší), čili hru si můžete zahrát minimálně dvakrát, aniž by to bylo úplně to samé. Další věcí je, že způsobů, jakým hru můžete hrát je zde opravdu dost. Můžete využívat spoustu speciálních schopností (kouzelných), už jen u nich si můžete vymazlit svůj vlastní gameplay – agresivní, stealth, proradný, asasínský… Hru můžete hrát bez zabití, nebo jako totální rambo, případně jako nenápadný asasín nebo úplný duch, kterého nikdo nezahlídne… A mezitím máte asi 50 dalších kombinací, které si ze všeho berou něco (a nebo nic).
Osobně si myslím, že aby si hráč hru užil co nejvíc, tak by měl zvolit styl, kdy vůbec nezabíjí, ideálně se snažit o 100% stealth (ale to už beru jako velmi náročnou výzvu a já sám jsem na to v hard obtížnosti neměl, možná na druhé zahrání už by to šlo lépe). Díky tomu si hráč musí pořádně všímat okolí kolem sebe, naučit se každou mapu co nejlépe, využívat jednotlivých zkratek, schovek a míst, že kterých překvapí či obejde své nepřátele. Díky tomu jsem si neskutečně užil level design jednotlivých lokací, které jsou za mě parádně udělané. Zajímavé a originální interiéry, kdy nemáte pocit, že každá místnost je ctrl+c/ctrl+v, ale každá místnost má nějaký ukrytý příběh. Hru tak můžete hrát klidně 5x a pokaždé to bude trochu jiný zážitek.
Tohle je hra, kterou si rád ještě někdy v budoucnu zopakuji. Zároveň je Arkane studio, které tímto řadím mezi své tři nejoblíbenější a v neposlední řadě je tohle hra, která se parádně hodí do první kategorie letošní výzvy.
Dishonored, to je moje gusto, po dohrání mám v srdci pusto. Jednoduše vynikající záležitost, která snad ještě posouvá laťku, která byla nastavena již v prvním díle velmi vysoko. Tentokrát jsem se rozhodl hru projít bez jediného zabití (100% stealth, na to moje schopnosti zdaleka nestačí) a musím říct, že díky tomu získala hra na hratelnosti ještě mnohem víc, než kdybych to hrál bez obav ze zabití.
Dishonored 2 má především velmi dobře vystavěný, zajímavý svět, plný výborné loru. Především velmi zdárně kombinuje nádech novověku s přechodem k modernější době plné vynálezů, do toho přimíchejte notnou dávku magie a máte krásný fantasy svět, který se ovšem příliš neliší od naší ne zas tak dávné historie. Taky je zde korupce, zrada, špinavá města, vznešená šlechta, gangy, problémy nižší třídy… Jednoduše jsem měl pocit, že ačkoliv vstupuji do fantasy světa, takového toho snového, tak pořád na mě dýchá něco, co nemá až tak daleko od světa, který znám (ať už reálně nebo z učebnic dějepisu) a právě ta kombinace si mě dostala.
Grafický kabátek je také výborný. Hrozně žeru stylizaci, jakou se Arkane studio prezentuje a nejen díky tomu patří toto studio mezi mé nejoblíbenější. Ačkoliv má hra až skoro komiksovou stylizaci, často velmi ostré křivky (především u postav), dost potemnělou atmosféru a depresivnější barvy, tak na plné detaily hra vypadá nádherně do nejmenších detailů. Opět to na mě působilo podobně, jako u samotného loru, něco, co působí téměř realisticky, ale jako byste se na to koukali přes nějaké snové brýle.
Co je ovšem největší plus celé hry, tak je gameplay, který je jednoduše vynikajúcí! První věc, kterou kvituji, je volba mezi dvěma postavami, kdy každý z nich má svůj vlastní gameplay (ačkoliv dost podobný, tak nějaké schopnosti se liší), čili hru si můžete zahrát minimálně dvakrát, aniž by to bylo úplně to samé. Další věcí je, že způsobů, jakým hru můžete hrát je zde opravdu dost. Můžete využívat spoustu speciálních schopností (kouzelných), už jen u nich si můžete vymazlit svůj vlastní gameplay – agresivní, stealth, proradný, asasínský… Hru můžete hrát bez zabití, nebo jako totální rambo, případně jako nenápadný asasín nebo úplný duch, kterého nikdo nezahlídne… A mezitím máte asi 50 dalších kombinací, které si ze všeho berou něco (a nebo nic).
Osobně si myslím, že aby si hráč hru užil co nejvíc, tak by měl zvolit styl, kdy vůbec nezabíjí, ideálně se snažit o 100% stealth (ale to už beru jako velmi náročnou výzvu a já sám jsem na to v hard obtížnosti neměl, možná na druhé zahrání už by to šlo lépe). Díky tomu si hráč musí pořádně všímat okolí kolem sebe, naučit se každou mapu co nejlépe, využívat jednotlivých zkratek, schovek a míst, že kterých překvapí či obejde své nepřátele. Díky tomu jsem si neskutečně užil level design jednotlivých lokací, které jsou za mě parádně udělané. Zajímavé a originální interiéry, kdy nemáte pocit, že každá místnost je ctrl+c/ctrl+v, ale každá místnost má nějaký ukrytý příběh. Hru tak můžete hrát klidně 5x a pokaždé to bude trochu jiný zážitek.
Tohle je hra, kterou si rád ještě někdy v budoucnu zopakuji. Zároveň je Arkane studio, které tímto řadím mezi své tři nejoblíbenější a v neposlední řadě je tohle hra, která se parádně hodí do první kategorie letošní výzvy.
The Last Guardian
Pro: grafika, svět, příběh, gameplay, volba stylů, detaily, interiéry
Proti: slabší soundtrack, decentní závěr