Přiznám se, že jsem se Arcanii dlouho vyhýbal. Hlavním důvodem byla určitě skutečnost, že první dva díly Gothicu považuji za jedny z nejlepších RPG všech dob, navíc třetí díl této legendární série se dle mého moc nepovedl a nechtěl jsem si tak víc kazit chuť „čtyřkou,“ která sklidila u novinářů i hráčů ještě větší rozpaky než Gothic 3. K Arcanii jsem se tedy nakonec dostal až po takřka 11 letech od vydání. Mnoho jsem nečekal a o to větší bylo moje překvapení, že to je v jádru docela dobrá hra, pokud tedy k tomu člověk nepřistupuje jako k regulérnímu čtvrtému dílu, ke kterému má mnohem blíže Risen (který vyšel přibližně rok před Arcanií). Arcanie se (na rozdíl od Risenu) sice odehrává ve světě Gothicu, ale spíš než o RPG se jedná o fantasy akční řežbu s výrazně okleštěným RPG systémem, minimální volností pohybu a maximálním zaměřením na lineárnost. Příběh jako takový neurazí, ale ani nenadchne, v podstatě jde o takové fantasy klišé o pomstě jednoho prostého pasáčka ovcí. Hra ale příjemně odsýpá, hratelnost je zkrátka na velmi dobré úrovni, čemuž dopomáhá i soubojový systém, který je podle mého o mnohem lepší než třeba právě v Gothicu 3. Samotnou kapitolou je audiovizuální stránka, která je dalším významným plusem této hry a která ani po té spoustě let od vydání rozhodně neuráží - byť je mi jasné, že v době vydání byly HW nároky Arcanie dost krvavé. Občas jsem sice narazil na nějaký grafický glitch (hlavně co se vykreslování stínů týče), ale rozhodně se nejednalo o nic, co by pokazilo celkový zážitek. Když k tomu připočtu rozmanité herní prostředí, pak mohu říct, že se jedná o skutečně velmi příjemnou záležitost pro Vaše smysly. Arcanie je slušným akčním RPG, ale rozhodně to není čtvrtý Gothic. Pokud budete tuto skutečnost brát na zřetel, pak si lze tuto hru užít.