Do dneška vzpomínám na ten super luxusní cinematic trailer, který oznámil, že se chystá nová Lovecraftovka. A nejen to, trailer taky ukázal, že hra bude mít prvek, který já strašně ve filmech a hrách zbožňuju a sice: časová smyčka. Časové smyčky jsou nejvíc psycho a proto je tak žeru a když se to skvěle podá, tak má člověk hned následující týden o čem přemýšlet. Rána do zad ovšem přišla v Epic exklusivitě a po uplynutí zase v problémech s tím svinským vydavatelem. Až konečně po dvou letech jsem se dočkal a "ponořil" se do pochmurného městečka Oakmont s ještě pochmurnějším tajemstvím. 

Ve hře se ujmete role Charlese Reeda, detektiva, který byl pozván do městečka Oakmont, které postihla povodeň a díky tomu takříkajíc zmizelo z mapy, aby prošetřil různé záhady, ale také aby přišel na kloub jeho halucinacím, které ukazují podmořské chrámy, chapadla anebo i moře místo nebe. Charles mi neuvěřitelně sedl, protože se mi zalíbil jeho charismatický a sympatický hlas. Prakticky vůbec nemám problém s ničím, co se týče příběhu a postav. Hra má svou krásně temnou atmosféru, kterou podtrhuje skvělé vyprávění příběhu skrze zdařile napsané postavy a různé zápletky a zvraty. Tohle je jedna z mála her, kde jsem poctivě četl každý dokument či lísteček se vzkazem, protože z těch mi kolikrát mráz po zádech lezl nejvíce. Musím rozhodně zmínit případ "Dopisy z Oakmontu", kde sice probíháte celé město jak ocásek, ale ty cílové úryvky z deníků stojí rozhodně za to. Prvky, kterými se vám hra snaží zvýšit tep, jsou celkem pěkně zpracované, ať už jde o podařenou hudbu, která v pravou chvíli ví, jaké tóny nahodit nebo třeba úbytek vaší mentality a vytváření pár šťavnatých přeludů taktéž dokáže oživit nejednu cestu do sklepení.

Město samo o sobě je vytvořené hezky, ale je takové ehm...prázdné. Rozhodně to není úplná výtka vzhledem k žánru, nicméně problém je v tom, že si stačí projít půlku a tak nějak to stačí a chození po městě značně omrzí, protože se nikde nic neděje. Což vzhledem k tomu, že hlavní náplní hry je právě chození po městě a průzkum míst je celkem blbé. Ale nad tímhle se dá přivřít oko....máme fast-travel a ten je prakticky poblíž všeho, co budeme často navštěvovat. Druhý významnější error spočívá v tom, že interiéry budov jsou si až na vlas podobné a to dokonce tak, že jsem šel zkoumat nějaký barák a po vstupu jsem si řekl: Do prdele, vždyť tady jsem už byl před chvílí, já šel určitě špatně. No šel jsem správně, ale trvalo mi chvilku, než jsem na to přišel. A totální error jsou takzvané zamořené oblasti. Na začátku vám hra řekne něco ve smyslu, že tyhle místa jsou nebezpečná, ale je tam kvalitní loot. No nebezpečná jsou, ale rozhodně v tom, že se nedají "odmořit" a monstra se spawnou zpátky a ten kvalitní loot je prakticky jen to, co v tý oblasti na monstra vyházíte. Takže jako, proč bych měl chodit někam si všechno vystřílet, abych si to tam  bednách zase nasbíral zpátky, tak prostě půjdu jinudy ne? Ono celkově ten gun-play je takovej odfláklej, jako okrajová výplň proč ne, ale když máte projít devět baráků a v těch devíti barácích se spawnou potvory a v šesti barácích budete bez nábojů, tak to šlo určitě udělat líp. Ono těch monster taky moc druhů ani není, takže se brzy okoukají a jediná zbraň, u který má člověk pocit, že fakt drží zbraň je Tommy-gun, který je ale k mání až skoro na konci bohužel.  

Samotné řešení případů je ale hodně dobré a zábavné. Zprvu zkoumáte různé stopy na místech činu, používáte třetí oko na objevení těch skrytých. Poté si nějak zformulujete co tak nějak na daném místě proběhlo a zkusíte si to seřadit. Tím přijdete na to, kam dál, ale taky se vám formulují jednotlivé poznatky v paměťovém paláci, kde dáváte do kupy celý případ a rozhodujete se o řešení. Rozhodnutí je čistě na vás, ale jedná se většinou o velice obtížná rozhodování, protože většinou obě strany mají co nabídnout, ale....Tak či onak na hlavní příběh to úplně vliv nemá, ale hra vás morálně vytrestá, pokud neuděláte zrovna vhodné řešení a rovněž vám to dává vědět pomocí novinových zpráv ve vašem hotelovém pokoji. Konec hry je docela psycho, nabízí tři konce a samozřejmě ani zde žádné řešení není úplně fér, takže ani jeden z konců vám nedá pořádně spát. Ale mě se to líbilo, vždycky jsem měl rád ty příběhy, které nekončí zrovna vesele a nenabízí nějaké ponaučení, tohle je prostě Lovecraftův svět, takže si zvykejte.

Rozhodně v poslední řadě stojí za zmínku skvělé vedlejšáky, přičemž se zde najdou případy, které těm hlavním nakopávají zadek, ať už zmíněné dopisy z Oakmontu, tak i třeba Bába Tkadlena nebo případ se zrcadlem. Ovšem půlka z nich je prachsprosté pobíhání po městě a pouhé ohledání míst.

Sinking City je skvělá detektivní hra a i když jí trochu sráží výše zmíněné neduhy, tak stále se jedná o nadprůměrnou hru se skvělým příběhem a neuvěřitelně temnou mrazivou atmosférou v období prohibice. Kdo přimhouří oči, bude se skvěle bavit.