Třetí Bioshock je na první pohled dost jiný než jeho první dva předchůdci. V prvé řadě se skoro neodehrává v podvodním městě Rapture, ale ve vzdušném městě Columbia, kde je až fanaticky uctíván jeho stvořitel a prorok Otec Comstock. Celý tento kult je doplněn skvěle zpracovanou propagandou v podobě krátkometrážních filmečku a plakátů. A právě toto společně se steampunkovou architekturou ve stylu první republiky dodává vynikající atmosféru, která je v mých očích i o něco málo lepší než u prvního dílu, který už sám o sobě nasadil laťku docela vysoko.
Společně s novým prostředím pak přicházejí i noví nepřátelé. Zapomeňme tak na splicery, velké taťky a malé či velké sestřičky. Zde jsou proti nám různě ozbrojení zfanatizovaní lidé, lidé v robotických oblecích a nebo třeba moji oblíbení motorized patrioti, tedy roboti s rotačákem. Čili, jsme zproštění nostalgického opakování z předchozích dílů a dostáváme nové nepřátele, kteří se ale drží navozeného stylu.
Co se zbraní týče, tak výběr se podle mě opět povedl. Hlavně musím ocenit brutalitu zabíjení vrtákem na blízko, nebo třeba při skoku z výšky. Místo plasmidů jsou pak vigory, které jsou si v něčem podobné a v něčem zase úplně jiné. Ale hlavně, dají se efektivně kombinovat. Jediné, co mě pak ze začátku přišlo podivné bylo to, že můžu mít u sebe pouze dvě zbraně. Když se nad tím ale zamyslím, tak proč ne? Booker přece není Rambo, takže prostě víc zbraní neunese.
Příběh samotný je podle mě velmi povedený. Je pravdou, že jsem ze začátku úplně nepochopil možnosti přechodů mezi realitami, ale po chvíli jsem si zvykl, hlavně v boji. Samotný závěr pak byl podle mě až moc složitý, takže jsem chvílemi některé části nepobíral. Nicméně, po čase se mi to v hlavě dalo nějak dohromady a všechno to do sebe zapadlo. A na rovinu se klidně přiznám, že jsem až tak obrovský plot twist tentokrát nečekal.
Abych ale jenom nechválil, ve hře jsem narazil i na pár prvků, které mě tak trochu štvaly. Především to bylo automatické ukládání. Několikrát se mi stalo, že jsem potřeboval odběhnout a hru vypnout. Ale nikdy jsem nevěděl jak daleko jsem od posledního checkpointu a jak daleko je ten další. Tak trochu mi chyběla nějaká automapa a taky se mi občas stávalo, že jsem měl málo paklíčů, takže jsem se pak musel na dané místo zpětně složitě dostávat, což byla někdy otrava. A ta Lady Comstock taky nemusela být tak tuhým protivníkem, nějak si nedokážu představit, jak bych ji dal v 1999 modu.
Co říci na závěr? Hra na rozdíl od předchozího dílu nerecykluje jedničku, ale sází na nové neotřelé místo, které si drží skvělou atmosféru. Příběh se podle mě taky povedl, hratelnost je taky víceméně bezproblémová. Já jsem se hrou spokojen.
Společně s novým prostředím pak přicházejí i noví nepřátelé. Zapomeňme tak na splicery, velké taťky a malé či velké sestřičky. Zde jsou proti nám různě ozbrojení zfanatizovaní lidé, lidé v robotických oblecích a nebo třeba moji oblíbení motorized patrioti, tedy roboti s rotačákem. Čili, jsme zproštění nostalgického opakování z předchozích dílů a dostáváme nové nepřátele, kteří se ale drží navozeného stylu.
Co se zbraní týče, tak výběr se podle mě opět povedl. Hlavně musím ocenit brutalitu zabíjení vrtákem na blízko, nebo třeba při skoku z výšky. Místo plasmidů jsou pak vigory, které jsou si v něčem podobné a v něčem zase úplně jiné. Ale hlavně, dají se efektivně kombinovat. Jediné, co mě pak ze začátku přišlo podivné bylo to, že můžu mít u sebe pouze dvě zbraně. Když se nad tím ale zamyslím, tak proč ne? Booker přece není Rambo, takže prostě víc zbraní neunese.
Příběh samotný je podle mě velmi povedený. Je pravdou, že jsem ze začátku úplně nepochopil možnosti přechodů mezi realitami, ale po chvíli jsem si zvykl, hlavně v boji. Samotný závěr pak byl podle mě až moc složitý, takže jsem chvílemi některé části nepobíral. Nicméně, po čase se mi to v hlavě dalo nějak dohromady a všechno to do sebe zapadlo. A na rovinu se klidně přiznám, že jsem až tak obrovský plot twist tentokrát nečekal.
Abych ale jenom nechválil, ve hře jsem narazil i na pár prvků, které mě tak trochu štvaly. Především to bylo automatické ukládání. Několikrát se mi stalo, že jsem potřeboval odběhnout a hru vypnout. Ale nikdy jsem nevěděl jak daleko jsem od posledního checkpointu a jak daleko je ten další. Tak trochu mi chyběla nějaká automapa a taky se mi občas stávalo, že jsem měl málo paklíčů, takže jsem se pak musel na dané místo zpětně složitě dostávat, což byla někdy otrava. A ta Lady Comstock taky nemusela být tak tuhým protivníkem, nějak si nedokážu představit, jak bych ji dal v 1999 modu.
Co říci na závěr? Hra na rozdíl od předchozího dílu nerecykluje jedničku, ale sází na nové neotřelé místo, které si drží skvělou atmosféru. Příběh se podle mě taky povedl, hratelnost je taky víceméně bezproblémová. Já jsem se hrou spokojen.
