Gothic 3 jsme tehdy s kamarádem vyhlíželi s nadšením. Těšili jsme se na nový velký svět a jakým směrem se příběh bude od dvojky odvíjet. Když si však kamarád pořídil krátce po vydání originálku, tak jsme k našemu neštěstí zjistili, že ani jeden nemá stroj který by hru utáhl. Hra ve své době měla poněkud náročnější hardwarové požadavky. Tím pádem jsme s velkým zklamáním museli hru odložit na dobu neurčitou. Já měl větší štěstí, když jsem po několika měsících zjistil, že babička disponuje novým notebookem, který již splňoval dostatečné parametry aby Gothic 3 rozjel v hratelném stavu. Když jsem tehdy absolvoval u babičky na hájovně na polesí dvoutýdenní praxi při mém studiu na lesnické škole měl jsem dost času na to si hru patřičně užít a možná i stihnout dohrát.

Intro, které přímo navazuje na konec druhého dílu vás uvede do příběhu a následně nemilosrdně vhodí do bitevní vřavy, kdy musíte osvobodit vesnici od Orků. Musím zdůraznit, že třetí díl jsem hrál v době kdy nebyli na světě žádné komunitní patche, takže příšernou optimalizaci a lagování každých patnáct vteřin jsem zprvu dával za vinu notebooku, který se hrou už na vyšší detaily měl problém. I přes všechny počáteční neduhy jsem si však hru užíval plným doušky. Přeci jenom šlo o další díl mé nejoblíbenější série a tak jsem se snažil přimhouřit nad všemi nedostatky oči. Soundtrack mě uchvátil a svět byl nádherný. Grafika vypadala a dnes stále vypadá skvěle. Atmosféra Gothicu byla zachována i když už to nemělo tak temnou atmosféru jako předchozí díly. Moc se mi líbily lokace a především atmosféra pouště. V každé hře jsem měl rád pouště a ani tady tomu nebylo jinak. Mnoho lidí si stěžovalo že poušť je poloprázdná, ale tak to většinou pouště bývají. Když se však člověk po X hodinách hraní do hry více ponořil začal zjišťovat všechny neduhy, kterými byla hra protkaná.

Prvním mínusem bylo zdlouhavé načítání. Vždycky jsem si šel v klidu udělat čaj nebo kafe než se hra načetla. Hned ze začátku hry jsem si všiml změny v soubojovém systému, který byl drasticky pozměněn k horšímu. Jednoduchým mácháním se zběsile oháníte okolo sebe jak nějaký mušketýr a jednoduše kosíte jednoho nepřítele za druhým. Druhá věc, která mi vadila byla jakým způsobem drží hrdina luk. Tvůrci se zřejmě rozhodli přistoupit ke gangsta stylu Straight Outta Compton. Co se týče questů tak ty mě zprvu bavili než mi později došlo, že se začínají velmi často opakovat a postrádají nějakou větší hloubku. Neustále hledání pytlů, balíků, zbraní a cetek už bylo později dost otravné. Kolikrát jste obdrželi za to, že posbíráte pár pytlů nebo vybijete smečku vlků víc expů než když jste splnili nějaký hlavní quest. Později také člověk pocítil, že kůň kterého vývojáři původně zamýšleli přidat tu opravdu chybí. I když prakticky ke všem lokacím můžete najít teleport, překonávat pěšky větší dálky skrz půl mapy bylo únavné a čtyřnohý dopravní prostředek by se hodil. U známých postav jsem postrádal původní dabéry, které z valné většiny včetně vašeho hrdiny vystřídali jiní. Původní dabér Bradley Lavelle, který neznámého hrdinu daboval v prvních dvou dílech byl nahrazen Crispine Freemanem s naštěstí velmi podobným hlasem. Bradleyho Lavella bohužel potkal infarkt a zemřel v roce 2007.

Gothic 3 se mi povedlo dohrát během dvou týdnů a když na mě vyskočili závěrečné titulky měl jsem velmi smíšené pocity. Po druhém dohrání již s community patchem, který mnoho věci opravil jsem však měl pocit stejný a i když hra má skvělé audiovizuální zpracování a stále si drží atmosféru Gothica už to na mě celkově nepůsobilo tak dobře jako jednička nebo dvojka. To že na Piraňe tlačil s urychleným vydáním vydavatel a hra vyšla v podstatě nedodělaná je dodnes znát a bohužel to hře značně uškodilo. I když jsem se ke hře ještě několikrát vrátil tak mě to vždy po pár hodinách přestalo bavit. Na rozdíl od jedničky a dvojky, kterou vždy dohraju do konce když si je rozehraji znovu a stále mě baví.