Hráno v co-opu:
Začátek hraní se neslo ve znamení bugů zejména na straně připojujícího se hráče, tedy se pravděpodobně jednalo o bugy specifické pro multiplayerový mód hry. Postupem času však byla naše hra patchována, bugů ubývalo a posledních několik hodin hraní se obešlo bez jakýchkoliv problémů. Věřím tedy, že hráči, kteří se do Wastelandu 3 pustí dnes, tak se s bugy již nesetkají a v hodnocení tak budu jejich existenci ignorovat.
Jinak jsem se totiž náramně bavila. Uživatelské rozhraní, hratelnost a drobné změny v mechanikách a tvorbě postavy (spíše zjednodušující) mi oproti druhému dílu sedly. Díky co-opu jsem mohla hrát pouze za jednu postavu, do které jsem se mohla dokonale vžít. Sice jsem nedokázala efektivně využít mechanik hry tak, abych si vytvořila moji vysněnou Rangerku specializovanou na sniperky a meče a musela se spokojit pouze s čistou sniperkou s "desítkou v lockpicku", ale každá sekvence výstřel - zásah - +1 ve mě vyvolávala euforii.
Ze začátku jsem se bála, že hra není stavěná na hraní pouze s dvojicí postav (nechtěli jsme ovládat více jak jednu Rangerku na hráče) a více hráčů než dva hra neumožňuje, ale na střední obtížnost to byla poměrně snadná procházka s pár záseky v podobě boss fightů, kdy jsme museli souboj několikrát opakovat, zkoušet a vymýšlet ideální strategii. V tomto se bojový systém osvědčil a obě nás to moc bavilo stejně jako jednodušší střetnutí, kdy jsme pokosili dav nepřátel a chladnokrevně šli dál.
Jediné kvůli čemu musím trochu snížit hodnocení je příběh, který mne příliš nezaujal a kromě božského charisma Saula Buchanana neměl co nabídnout, takže singleplayerový zážitek bych pravděpodobně musela hodnotit přísněji. Druhý díl mne v tomto bavil více. Také někomu mohou vadit někdy až absurdní komediální vsuvky, které mohou naprosto zkazit imerzi postapokalyptického světa, ale díky oběma Divinity: Original Sin jsem už asi imunní a zvykla jsem si, že moderní cRPG si s vážným příběhem nevystačí.
Dohráno za 58 hodin.
Včetně:
The Battle of Steeltown
Cult of the Holy Detonation
Začátek hraní se neslo ve znamení bugů zejména na straně připojujícího se hráče, tedy se pravděpodobně jednalo o bugy specifické pro multiplayerový mód hry. Postupem času však byla naše hra patchována, bugů ubývalo a posledních několik hodin hraní se obešlo bez jakýchkoliv problémů. Věřím tedy, že hráči, kteří se do Wastelandu 3 pustí dnes, tak se s bugy již nesetkají a v hodnocení tak budu jejich existenci ignorovat.
Jinak jsem se totiž náramně bavila. Uživatelské rozhraní, hratelnost a drobné změny v mechanikách a tvorbě postavy (spíše zjednodušující) mi oproti druhému dílu sedly. Díky co-opu jsem mohla hrát pouze za jednu postavu, do které jsem se mohla dokonale vžít. Sice jsem nedokázala efektivně využít mechanik hry tak, abych si vytvořila moji vysněnou Rangerku specializovanou na sniperky a meče a musela se spokojit pouze s čistou sniperkou s "desítkou v lockpicku", ale každá sekvence výstřel - zásah - +1 ve mě vyvolávala euforii.
Ze začátku jsem se bála, že hra není stavěná na hraní pouze s dvojicí postav (nechtěli jsme ovládat více jak jednu Rangerku na hráče) a více hráčů než dva hra neumožňuje, ale na střední obtížnost to byla poměrně snadná procházka s pár záseky v podobě boss fightů, kdy jsme museli souboj několikrát opakovat, zkoušet a vymýšlet ideální strategii. V tomto se bojový systém osvědčil a obě nás to moc bavilo stejně jako jednodušší střetnutí, kdy jsme pokosili dav nepřátel a chladnokrevně šli dál.
Jediné kvůli čemu musím trochu snížit hodnocení je příběh, který mne příliš nezaujal a kromě božského charisma Saula Buchanana neměl co nabídnout, takže singleplayerový zážitek bych pravděpodobně musela hodnotit přísněji. Druhý díl mne v tomto bavil více. Také někomu mohou vadit někdy až absurdní komediální vsuvky, které mohou naprosto zkazit imerzi postapokalyptického světa, ale díky oběma Divinity: Original Sin jsem už asi imunní a zvykla jsem si, že moderní cRPG si s vážným příběhem nevystačí.
Dohráno za 58 hodin.
Včetně:
The Battle of Steeltown
Cult of the Holy Detonation
Pro: Výborně zvládnutý taktický tahový boj, možnost co-opu s jedním spoluhráčem, pěkná tvorba postavy
Proti: Příběh je slabší, styl humoru nesedne každému