Je to pár let, co jsem dohrál dohrál druhý díl Chains of Satinav - Memorii. Tehdy to bylo bez problémů, bohužel s krachujícím počítačem se znovu dohrání proměnilo v poznání, že si bez upgradu moc novějších her nezahraji, aniž bych čelil zásekům a padání hry.
Memoria přináší všechno to staré dobré, co fungovalo v Chains of Satinav. Graficky je to opět úžasná fantasy hra plná báječných obrazů. Odpudivý Andergast sice kouzlo nevyvolá, ale majestátní a monumentální síně Drakonie, létající pevnost či krvavé bojiště ano. O něco se zlepšily i animace, které jsou stále víceméně rozpohybované obrázky, ale obrázky o něco hezčí, než v prvním díle.
Hratelnost se také příliš nezměnila. Menu, ikony a ovládání je stejné, stále je to víceméně pohodová adventura, kde nechybí nic z moderních featur. Označování aktivních míst mezerníkem, rolování předmětů v kurzoru kolečkem myši a možnost zapnout si nápovědu co jde na co použít. Žádné zákeřnosti tu nenajdete, tvůrci přitápí do obtížnosti spíše originálními hádankami. V jedné sekci tak musíte oživovat a ovládat kamenné obry a části jejich těl. Jindy se uprostřed lesa snažíte vyhnout lovcům a někoho zachránit, v pevnosti se pokoušíte aktivovat a deaktivovat krystaly a dostat se dál. Fantastické je finále kde je hrdina zkamenělý a musí se z té šlamastiky dostat.
Přibyly také nová kouzla, zkameňování je sranda a sesílání vizí pěkně těžké. Abyste někoho k něčemu dotlačili, musíte mu seslat vizi zkombinovanou ze tří věcí na obrazovce, což není vůbec jednoduché.
Herně i graficky je to skvělé a tak jediné nad čím budu brblat je opět je opět příběh. Ne nad jeho kvalitou, tady se nedá říct půl slova. Opět je to celkem hluboké fantasy s propracovanými charaktery, spoustou osudovosti, kde dojde i na vymazávání z času či další časové hrátky známé spíše ze sci-fi.
Navíc si v osmi kapitolách zahrajete za dvě postavy dva různé příběhy, které se prolínají až na konci. Začínáme tam kde končila jednička. Seerova kletba je zažehnána a Geron se měsíce marně snaží najít cokoliv, co by proměnilo Nuri z havrana zpět na vílu. Jedinou záchranou je kouzelník, který slíbí pomoc, ale Geron musí odhalit záhadu hrdinné princezny Sadjy, která se před 450 let vydala do války proti démonům. Sadja je fanaticky odhodlaná dobýt si slávu, stát se nesmrtelnou hrdinkou, na cestě se k ní přidává mluvící staffka se ztrátou paměti a také podivná maska s nesmírnou mocí. Tak jak je možné, že o Sadji nikdo nikdy neslyšel?
Jestliže jednička měla smutný konec, tady si kalich hořkosti vypijete až do dna. Vedlejší postavy nezaslouženě umírají, Geron je stále v Andergastu vyvrhel, Nuri začíná zapomínat kým byla. A zbytek radši do spoilerů.
Sadjin příběh končí katastrofou, kdy její křížová výprava způsobí ve válce šílený masakr a její činy si navíc nikdo nepamatuje. Geron nakonec dostává na výběr - může proměnit Nuri zpět, ale ta už naprosto zapomněla to kým byla a získá jen prázdnou schránku. A nebo ji může nechat být havranem. Nejsmutnější je, že kdyby ji mohl pomoc hned na začátku, mohlo to skončit dobře, jenže Geron ztratí 3 dny řešením příběhu z minulosti a pak už je pozdě.
Zkrátka pokud se chcete u hry odreagovat, utéct od trudné reality, nehrajte Memorii, protože po dohrání budete mít náladu ještě více pod psa. Jinak herně, graficky i výstavbou příběhu v podstatě bez chyby.
Memoria přináší všechno to staré dobré, co fungovalo v Chains of Satinav. Graficky je to opět úžasná fantasy hra plná báječných obrazů. Odpudivý Andergast sice kouzlo nevyvolá, ale majestátní a monumentální síně Drakonie, létající pevnost či krvavé bojiště ano. O něco se zlepšily i animace, které jsou stále víceméně rozpohybované obrázky, ale obrázky o něco hezčí, než v prvním díle.
Hratelnost se také příliš nezměnila. Menu, ikony a ovládání je stejné, stále je to víceméně pohodová adventura, kde nechybí nic z moderních featur. Označování aktivních míst mezerníkem, rolování předmětů v kurzoru kolečkem myši a možnost zapnout si nápovědu co jde na co použít. Žádné zákeřnosti tu nenajdete, tvůrci přitápí do obtížnosti spíše originálními hádankami. V jedné sekci tak musíte oživovat a ovládat kamenné obry a části jejich těl. Jindy se uprostřed lesa snažíte vyhnout lovcům a někoho zachránit, v pevnosti se pokoušíte aktivovat a deaktivovat krystaly a dostat se dál. Fantastické je finále kde je hrdina zkamenělý a musí se z té šlamastiky dostat.
Přibyly také nová kouzla, zkameňování je sranda a sesílání vizí pěkně těžké. Abyste někoho k něčemu dotlačili, musíte mu seslat vizi zkombinovanou ze tří věcí na obrazovce, což není vůbec jednoduché.
Herně i graficky je to skvělé a tak jediné nad čím budu brblat je opět je opět příběh. Ne nad jeho kvalitou, tady se nedá říct půl slova. Opět je to celkem hluboké fantasy s propracovanými charaktery, spoustou osudovosti, kde dojde i na vymazávání z času či další časové hrátky známé spíše ze sci-fi.
Navíc si v osmi kapitolách zahrajete za dvě postavy dva různé příběhy, které se prolínají až na konci. Začínáme tam kde končila jednička. Seerova kletba je zažehnána a Geron se měsíce marně snaží najít cokoliv, co by proměnilo Nuri z havrana zpět na vílu. Jedinou záchranou je kouzelník, který slíbí pomoc, ale Geron musí odhalit záhadu hrdinné princezny Sadjy, která se před 450 let vydala do války proti démonům. Sadja je fanaticky odhodlaná dobýt si slávu, stát se nesmrtelnou hrdinkou, na cestě se k ní přidává mluvící staffka se ztrátou paměti a také podivná maska s nesmírnou mocí. Tak jak je možné, že o Sadji nikdo nikdy neslyšel?
Jestliže jednička měla smutný konec, tady si kalich hořkosti vypijete až do dna. Vedlejší postavy nezaslouženě umírají, Geron je stále v Andergastu vyvrhel, Nuri začíná zapomínat kým byla. A zbytek radši do spoilerů.
Sadjin příběh končí katastrofou, kdy její křížová výprava způsobí ve válce šílený masakr a její činy si navíc nikdo nepamatuje. Geron nakonec dostává na výběr - může proměnit Nuri zpět, ale ta už naprosto zapomněla to kým byla a získá jen prázdnou schránku. A nebo ji může nechat být havranem. Nejsmutnější je, že kdyby ji mohl pomoc hned na začátku, mohlo to skončit dobře, jenže Geron ztratí 3 dny řešením příběhu z minulosti a pak už je pozdě.
Zkrátka pokud se chcete u hry odreagovat, utéct od trudné reality, nehrajte Memorii, protože po dohrání budete mít náladu ještě více pod psa. Jinak herně, graficky i výstavbou příběhu v podstatě bez chyby.
Cardhalia