Literatura, filmy a hry kompletně změnily můj pohled na roboty celkově a začal jsem se k nim chovat s největší možnou úctou a respektem. Přeci jenom bych byl nerad, aby se jednoho krásného dne proti mně otočila má elektronika.. Aby mi toustovač konzistentně připaloval toasty nebo chytrý vysavač zanechával všude nepořádek. Další dílo, které utvrdilo můj vztah ke strojům je point’n’click adventura Machinarium.
Příběh je vcelku prostý, jakožto robůtek Josef musíte překazit zlověstné plány bratrstva černé čepice, jenž chtějí vyhodit do povětří centrální věž vůdce města. Začínáte na šrotišti, kam jste na začátku hry vyhozeni a postupně se prodíráte překážkami a městem od jeho "dna" až na vrchol. Příběh mě bavil, líbilo se mi prozkoumávat zákoutí robotího městečka a seznamovat se se světem Machinaria. Líbilo se mi, že je děj vyprávěný beze slov, a i přesto byl plně pochopitelný. Je ovšem pravda, že celému příběhu chybí nějaká výraznější katarze. Chybělo mi nějaké uspokojivé vyvrcholení, nějaká poslední tečka, která by celý tento robotí epos zakončila.
Největší highlight celé hry je však nádherný vizuál a bravurní soundtrack, přičemž tyto dva faktory samy o sobě tvoří z Machinaria opravdu výjimečné umělecké dílo. Na ručně kreslenou grafiku je radost pohledět, přičemž společně s barevnou paletou dodávají hře zvláštní atmosféru. Tuto atmosféru nelze nijak jednoznačně popsat. Na jednu stranu při pohledu na všudypřítomnou rez, ošuntělost prostředí a celkovou ponurou náladu na mě hra působila nepatrně depresivním postapokalyptickým dojmem, leč toto na druhou stranu negovali roztomilí robůtci, jejich chování, animace a celkově nadnesený humor.
Bylo by také trestuhodné opomenout geniální a atmosférický soundtrack, který právě celou prazvláštní atmosféru krásně buduje, doplňuje a některé momenty i podkresluje. Právě jako samotná hra, tak i hudba není nijak jednoznačná a dokáže ve vás vzbuzovat různou škálu emocí. Při poslechu mimo hru, jsem ještě více docenil jeho sílu a jistě si ho budu muset opatřit i na vinylu.
Za největší kámen úrazu však považuji design puzzlů… Po většinu času je jasné, co máte dělat a některé puzzly mi přišly velmi hezky promyšlené a logické. Na druhou stranu jsem často narážel na situace, kdy jsem byl dočista ztracený a nevěděl jak dál. Sem tam jsem využil nápovědy, co hra nabízí, ale i s ní jsem nevěděl, jak docílit zdárného řešení. Mnohokrát jsem přehlédl důležitý předmět, který splynul se scénou, jindy vám prostě hra některé hádanky dostatečně nevysvětlí.
Vedle řešení logických úkolů se také dočkáte hraní různých miniher, ať už se jedná o piškvorky, space invaders nebo jiné logické minihry. Ty jsou dobře zpracované, jednoduché a hlavně zábavné, přičemž se jedná o příjemné zpestření hry.
Machinarium je díky svému vizuálu a soundtracku mimořádnou a výjimečnou hrou, ze které čiší láska a pozornost, kterou jí vývojáři jistě věnovali. Ovšem slabší zakončení a občasné kiksy v designu hádanek mě sem tam vyvedly z míry, ovšem jako celek je Machinarium jedinečnou hrou, která si našla místo v mém srdci.
Příběh je vcelku prostý, jakožto robůtek Josef musíte překazit zlověstné plány bratrstva černé čepice, jenž chtějí vyhodit do povětří centrální věž vůdce města. Začínáte na šrotišti, kam jste na začátku hry vyhozeni a postupně se prodíráte překážkami a městem od jeho "dna" až na vrchol. Příběh mě bavil, líbilo se mi prozkoumávat zákoutí robotího městečka a seznamovat se se světem Machinaria. Líbilo se mi, že je děj vyprávěný beze slov, a i přesto byl plně pochopitelný. Je ovšem pravda, že celému příběhu chybí nějaká výraznější katarze. Chybělo mi nějaké uspokojivé vyvrcholení, nějaká poslední tečka, která by celý tento robotí epos zakončila.
Největší highlight celé hry je však nádherný vizuál a bravurní soundtrack, přičemž tyto dva faktory samy o sobě tvoří z Machinaria opravdu výjimečné umělecké dílo. Na ručně kreslenou grafiku je radost pohledět, přičemž společně s barevnou paletou dodávají hře zvláštní atmosféru. Tuto atmosféru nelze nijak jednoznačně popsat. Na jednu stranu při pohledu na všudypřítomnou rez, ošuntělost prostředí a celkovou ponurou náladu na mě hra působila nepatrně depresivním postapokalyptickým dojmem, leč toto na druhou stranu negovali roztomilí robůtci, jejich chování, animace a celkově nadnesený humor.
Bylo by také trestuhodné opomenout geniální a atmosférický soundtrack, který právě celou prazvláštní atmosféru krásně buduje, doplňuje a některé momenty i podkresluje. Právě jako samotná hra, tak i hudba není nijak jednoznačná a dokáže ve vás vzbuzovat různou škálu emocí. Při poslechu mimo hru, jsem ještě více docenil jeho sílu a jistě si ho budu muset opatřit i na vinylu.
Za největší kámen úrazu však považuji design puzzlů… Po většinu času je jasné, co máte dělat a některé puzzly mi přišly velmi hezky promyšlené a logické. Na druhou stranu jsem často narážel na situace, kdy jsem byl dočista ztracený a nevěděl jak dál. Sem tam jsem využil nápovědy, co hra nabízí, ale i s ní jsem nevěděl, jak docílit zdárného řešení. Mnohokrát jsem přehlédl důležitý předmět, který splynul se scénou, jindy vám prostě hra některé hádanky dostatečně nevysvětlí.
Vedle řešení logických úkolů se také dočkáte hraní různých miniher, ať už se jedná o piškvorky, space invaders nebo jiné logické minihry. Ty jsou dobře zpracované, jednoduché a hlavně zábavné, přičemž se jedná o příjemné zpestření hry.
Machinarium je díky svému vizuálu a soundtracku mimořádnou a výjimečnou hrou, ze které čiší láska a pozornost, kterou jí vývojáři jistě věnovali. Ovšem slabší zakončení a občasné kiksy v designu hádanek mě sem tam vyvedly z míry, ovšem jako celek je Machinarium jedinečnou hrou, která si našla místo v mém srdci.
The Dark Pictures Anthology: Man of Medan