Je to k nevíře, ale tuhle hru jsem naposledy hrál před více než 10 lety. Patří mezi ty, které jsem vždycky řadil do svých TOP 10 nejoblíbenějších her. Nevím, jestli je fér hodnotit první díl zvlášť, přeci jen moje vzpomínky jsou na oba díly dohromady. Vždycky jsem je považoval za jednu hru.

Opakovaný zážitek nikdy nebude jako ten první. Kouzlo prvního dohrání se tak neopakuje, ale i tak jsem byl velmi mile překvapen, že hra je stále perfektně hratelná dnes, a většinu svého kouzla si zachovává. Díky verzi z GOG, která si zřejmě už nějakou úpravou pro moderní systémy prošla, jsem musel před spuštěním řešit jen pár drobných nedostatků, které ale bude umět vyřešit každý, kdo se rozhodne takto staré hry hrát.

Většina herních mechanik je na úrovni, která nevyvolává v hráči návaly vzteku. Najde se tam pár nedokonalostí, třeba ta fóbie ze schodů, kterou hlavní hrdinka nepochybně trpí. Občas mi také přišlo, že jsem strávil zbytečně moc času sledováním, jak Kate po těch schodech jde, ale zase na druhou stranu mě zarazilo, že když už se ve hře objevila lokace se schody, která byla nádherná (mamuti před univerzitou), tak pohled na ni zase rychle zmizel. Většinou ale dávají tvůrci možnost řádně se kochat všemi přítomnými úchvatnými stavbami, stroji, i krajinou kolem. Někdy možná až příliš, ten počet neinteraktivních obrazovek, kterými si musíte projít, abyste se dostali k cíli, může být až absurdně mnoho. Nakonec se ale většinou ukáže, že tam nejsou jen pro kochání. Neříkám, že hra potřebuje remaster, ale kdyby existoval, tak jedna z příjemných změn by mohla být měnící se doba trvání animací vcházení do dveří a vycházení schodů – při první návštěvě lokace by trvala déle, ale s každým dalším průchodem by se zkracovala. Neměl bych pak tak časté nutkání konzultovat návod pokaždé, když mám tušení, že řešení je vzdálené deset dvojkliků.

Trochu jsem nepochopil, proč na mě ten obejda z hotelu ječel, že za žádnou cenu nesmím automatonům říkat roboti, když pak tato dvě slova místní burani pořád zaměňovali, včetně samotné Voralbergové. Někdo by ho měl vyvěsit na r/gatekeeping.

Hádanky jsou příjemné, nijak otravné. Systém dialogů bohužel nezobrazuje, která témata nabízí nové možnosti, ale možná je ta jednoduchost lepší. Na těchhle starších hrách se mi strašně líbí ta téměř statická pozadí, vyzařuje z toho takový klid. Nemám rád moderní adventury, kde se pořád mění úhel pohledu při konverzaci, a na pozadí se neustále něco odehrává.

Nenarazil jsem na žádné minihry ani jiné zvrhlosti, což bude jeden z důvodů, proč na Syberii vzpomínám tak pozitivně. Uvidím, s čím přijde druhý díl.

Hra spadá pod žánr 2.5D point&click adventura s grafikou bez přehnané stylizace, což je bohužel dnes již mrtvý žánr. Podobné hry sice vznikají – např. vynikající Unavowed – ale pixel art nebo cartoon stylizace mi prostě na zážitku ubírá.

Na hrách Benoita Sokala se mi moc líbí, jak jsou zasazeny do reality, ale přeci jen se od ní zvláštním způsobem odlišují. Všechny ty automatony, lokace, a i chování postav na první pohled vypadají jako naprosté bláznovství, jako kdyby se člověk nacházel ve snu. Přesto má všechno svou logiku a řád. Skoro jako by se celý příběh odehrával v mysli mentálně zaostalého člověka, který žije v reálném světě, má spoustu skvělých nápadů, ale jeho představa o jejich fungování je velmi dětinská :)