"Vážení přátelé, budoucí policisté. V naší krásné vlasti byla policie vždycky oblíbená. Tisíce mladých mužů sní o tom, že vstoupí do jejích řad. Naděláme z vás chlapy, že vás doma nepoznají." "Václave, jsou tu i ženy!" "Co můžu dělat, nejsou lidi. Nějaké dotazy?" 

Přesně jak ve svém proslovu zmínil Major Maisner, Václav, postavení policie v českých zemích bylo vždy specifické. Těžko říct, zda by se našlo na jinou profesní či sociální skupinu tolik vtipů a anekdot, jako právě na policisty. Policisté vystupují i v mnohých filmech. Prvorepublikovou Prahou nás provedl rada Vacátko a jeho mordparta. Major Zeman udatně bojoval proti přisluhovačům imperialismu i proti neklidným otcům u studní. Z porevolučních zmíním alespoň Četnické humoresky těžící z vlny prvorepublikové nostalgie, sérii Soukupových parodií Byl jednou jeden polda s kvalitativně sestupující tendencí a nesmím zapomenout ani na na pomezí undergroundu se pohybující Izerovu Policejní akademii. Není asi překvapením, že právě v naší zemi vznikla adventurní série Polda, přičemž hlavně první díl má u nás víceméně kultovní status. Celkem Polda nasčítal šest dílů, což je v našich luzích a hájích nevídaná série.

Poldu jsem hrál dosud dvakrát. Jednou jsem ho nedohrál, podruhé dohrál. Je to jediný díl, který jsem kdy zkoušel. Aktuálně jsem měl rozehranou jinou adventuru z lokální provenience (respektive vzniklou nedaleko za hranicemi), ale jelikož mi hra spadla bez jediného předchozího uložení a zároveň mě smrtelně nudila, vzal jsem zavděk druhým dohráním Poldy.

Polda je hrou ryze českou. Staví na tradičních českých porevolučních kulisách (bezdomovec, přitroublí úředníci a nadřízení, problémová mládež, sexshop) a do nich zavádí policistu Pankráce pátrajícího po dvou unesených občanech města Lupany. Polda je humoristická adventura. Humor někde pobaví (portrét ženy úředníka, spojit příjemné s užitečným, "pejsku, kde máš páníčka", druhé setkání s bezdomovcem), jindy je spíše trapnějšího rázu (například zkoušení kondomů v sexshopu). Po spuštění hra zaujme mizerným menu, které snad vytvořil grafik o obědové pauze v Malování. Co do grafiky se Polda samozřejmě nemůže srovnávat se západní konkurencí, ale to ani nechce. Graficky hra neurazí. Nějaká ta hudba tam také hraje. Není nijak výrazná, tedy není to něco zapamatování hodného, ale ani nenutí hráče ji vypnout. Silnou stránkou Poldy je namluvení. Hlavní party si střihli pánové Lábus či Nárožný a kromě nich se na namluvení podílela i řada dalších herců či dabérů.

Z hlediska hraní bohužel není Polda žádná hitparáda. Hra trpí veškerými adventurními zvrhlostmi, které byly v dané době a v daném žánru běžné. Polda trpí pixelhuntingem (již zmíněná štěnice), některé kroky je třeba udělat několikrát (trezor Pankrác otevře na třetí pokus, přičemž dvakrát zahlásí, že to nejde, umyvadlo je třeba vyčistit zvonem 2x, přičemž vůbec nechápu, jak se do odtoku dostaly elektrické dráty), hra nás zasype desítkami předmětů (ke konci hraní jsem jich měl v inventáři přes 30 a podobně na tom byl snad jen první Discworld). Na obrazovce se objevují aktivní místa tam, kde dříve nebyla (šílená eskapáda ohledně acylpyrinu). Nepotřebné předměty z inventáře nemizí, "vytěžená" místa zůstávají na mapě (absolutním extrémem jsou most a cvičiště pro psy, ty navštívíme 1x během prvního dne a od té doby jsou k ničemu).

Ve své době musel být kult Tomb Raidera opravdu silný, protože Polda je druhá hra v řadě, ve které si střihne svůj part Lara Croft.

Polda je ve své kategorii "středo- a východoevropská hra konce 90. let a přelomu tisíciletí" průměrnou hrou, přičemž do mírného nadprůměru ji táhne skvělý dabing. Musím ale připustit, že kdybych byl o nějakých 20-25 let mladší, hru bych ohodnotil jistě lépe.