Slyšte, slyšte! Kolegové Yakuzáci! Yakuza 5 je velmi obsáhlá, dlouhá a rozvleklá hra. S příběhem rozměněným na úkor nových side stories (neplést si se zavedenými substories). V této hře hrajete za 5 postav...5! S těmito postavami budete lovit zvěř v lese, vozit lidi v taxíku, závodit, učit lidi hrát baseball, koulovat se, chovat závodní drůbež, hrát kulečník, kuželky, stolní (vzdušný) hokej, budete utíkat z vězení (opět), okusíte jaké to je být ve víru showbiznisu Jpopu a hromadu dalších věcí. Je toho tak moc, že jsem místama zapomínal, že ta hra má nějakou ucelenou hlavní dějovou linku, která je, jen tak mimochodem, poměrně nudná. A narozdíl od Yakuza 0 nedokáže vtáhnout.

Bušení je nejlepší z remasterované trilogie, což znamená, že hitboxy nevlastní velikost slona. Uhýbání dává tedy konečně význam. Na oko nevypadá Y5 parádně, ba bych se nebál prohlásit, že je ošklivější než remasterovaná Y3. Xichty vypadají divně, ulice jsou šedivé a obličejová mimika je panoptikum nočních můr.

Po Yakuza 0 nejobsáhlejší hra ze série vůbec. Ambiciozní velikost však nepomáhá kvalitě story, který se táhne jako rozpečená Eidam třicítka. Jsou zde však kvalitní již zmíněné side stories, které to jakžtakž kompenzují. Tudíž je tu vysoká pravděpodobnost, že se zdejší fans budou tetilit blahem, neb dostanou MNOHO jejich oblíbené Žakuzy.