Somnium Files je mou už asi pátou hrou od scénáristy Kotara Uchikoshiho. Bohužel jsem si potvrdil, že kvalita jeho titulů má sestupnou tendenci. Přechod z vizuálních novel k 3D adventurám příběhům, které chce vyprávět, nesvědčí.
Hratelné sekvence se v AI skládají ze dvou částí. Nejčastěji si staticky prohlížíte okolí hl. postavy, detektiva Dateho, a prokecáváte lidi. Tady není moc, co hodnotit. Prostě klikáte na aktivní předměty/osoby, dokud si neodemknete další lokaci. Zajímavější částí pak je ponoření do myslí a snů jednotlivých postav. Ocitnete se v podivné lokaci a hráč má šest minut, aby se dostal k závěru a zároveň zisku nějaké té důležité informace, přičemž každá provedená akce stojí nějaký ten čas. Zásadní problém vidím v tom, že většinou tyto akce nedávají smysl a dostat k cíli jde pouze stylem pokus-omyl.
Po Zero Escape sérii se dostáváme k poněkud skromnější detektivce. Malý počet lokací a postav je spíš ku prospěchu věci. Z jediné vraždy se postupně propletete až ke komplikovanějšímu případu. Škoda, že není řešení o něco lepší. Konkrétně, když se, zhruba ve dvou třetinách hry, dozvíte jednu zcela klíčovou informaci, tak se většina rozdělaných záhad vyřeší tak nějak sama. Zbytek děje dojede pouhou setrvačností ke konci. A vůbec minimální využití flowchartu zamrzí.
Najdete se i dost pozitivních prvků. Postavy jsou zábavné, několik dobrých momentů, většinou povedený humor a třeba i první třetina hry je v zásadě dobrá detektivka. Celkově ale převládá zklamání, zvlášť s přihlédnutím k předchozím dílům stejného autora.
Hratelné sekvence se v AI skládají ze dvou částí. Nejčastěji si staticky prohlížíte okolí hl. postavy, detektiva Dateho, a prokecáváte lidi. Tady není moc, co hodnotit. Prostě klikáte na aktivní předměty/osoby, dokud si neodemknete další lokaci. Zajímavější částí pak je ponoření do myslí a snů jednotlivých postav. Ocitnete se v podivné lokaci a hráč má šest minut, aby se dostal k závěru a zároveň zisku nějaké té důležité informace, přičemž každá provedená akce stojí nějaký ten čas. Zásadní problém vidím v tom, že většinou tyto akce nedávají smysl a dostat k cíli jde pouze stylem pokus-omyl.
Po Zero Escape sérii se dostáváme k poněkud skromnější detektivce. Malý počet lokací a postav je spíš ku prospěchu věci. Z jediné vraždy se postupně propletete až ke komplikovanějšímu případu. Škoda, že není řešení o něco lepší. Konkrétně, když se, zhruba ve dvou třetinách hry, dozvíte jednu zcela klíčovou informaci, tak se většina rozdělaných záhad vyřeší tak nějak sama. Zbytek děje dojede pouhou setrvačností ke konci. A vůbec minimální využití flowchartu zamrzí.
Najdete se i dost pozitivních prvků. Postavy jsou zábavné, několik dobrých momentů, většinou povedený humor a třeba i první třetina hry je v zásadě dobrá detektivka. Celkově ale převládá zklamání, zvlášť s přihlédnutím k předchozím dílům stejného autora.
