Málokdo ví, že Deus Ex: Mankind Divided mělo vyjít s druhým podtitulkem: Pražáci versus Brňáci. To by bylo skutečně rozdělené lidstvo! Sotva nám Brňáci přestali závidět metro a začínali odpouštět nekonečný posměch za ten jejich dildoorloj, tak přišel nový Deus Ex s velmi pěkně zpracovaným nejkrásnějším městem Česka... Tvůrci však projevili notnou dávku milosrdenství a sjednotili celý národ pod záštitou společné nenávisti ke zmršeným českým nápisům prolínajícím se celou hrou (přiznávám, že mě osobně nevadily).
Vstup do hry se opět velmi povedl, grafika vypadá krásně, nebál bych se říct, že o chlup poráží i časově blízkou konkurenci. Kdybych si musel vybrat, lepší pocit jsem měl z interiérů. Prostory jsou příjemně plné, moderní byty se mi líbí, firemní kanceláře zejí životem a v dalších průmyslových a industriálních oblastech cítíte věrohodný futuristický nádech. Hudební podkres je všudypřítomný, velmi příjemný, místy nepatrně méně dominantní než v předchozích dílech. Praha se snaží působit jako něco více, než jen „city hub“, ona totiž musí, protože žádný další ve hře není. Tvůrci se snažili městu maximálně vdechnout život, ale je fakt, že ne vždy se to stoprocentně daří, vybavují se mi vzpomínky na Thief: Deadly Shadows. Se zvýšenou nutností přebíhání tam a zpět totiž přibývá klaustrofobický pocit šeptající vám do ouška, že tohle nestačí. Naštěstí hra vždy včas zavelí nástup do vrtulníku a jdete se mrknout aspoň na chvilku jinam.
Herní mechanismy zůstaly prakticky totožné s Human Revolution. Na první pohled potěší více možností, co se týče augmentací, střeliva a modifikací, resp. upgradů zbraně. V čem hra podle mě selhává je schopnost donutit hráče tyto možnosti využívat. I na nejvyšší obtížnost je poměrně hračka splnit každou misi hackováním a v průseru zapnout neviditelnost. Management předmětů, creditů a zkušeností, tedy praxis pointů je mizerný, všeho je přehršel, království je v rozkvětu. Vaši motivaci prozkoumávat okolí a něco si zkoušet tedy pohání pouze vaše zvědavost, nikoli výzva samotné hry, a to ne vždy funguje. Cítím, že tenhle aspekt, typický pro většinu moderních her, je poplatný tlaku na prodejnost, tedy aby hru zvládlo dohrát i dvanáctileté dítě. Myslím, že spoustu věcí by elegantně spravil návrat k hledání klíčů (lockpick) a hesel (doslova vše lze obejít hackováním), popř. zakomponovat do hry nutnost utrácet za něco kredity (třeba právě za hackovací software, jehož význam by se mohl zvýšit). Mozkové závity by také mohlo roztočit zadávání sofistikovanějších úkolů. Velmi mě potěšila např. mise, v níž musíte tiše vysledovat a neutralizovat rozprostřenou ostrahu na večírku. Kéž by bylo více takových!
Když je řeč o Human Revolution, musím říct, že jsem si velmi užíval jeho lehce úzkostnou, nebo chcete-li depresivní atmosféru, kdy jste jako Adam v prvé řadě zjišťovali, co se vlastně stalo vám osobně. S tím souvisela i jakési nevyslovené pnutí mezi Adamem a Meghan. Ve zkratce je to právě lidský a osobní rozměr, který v Mankind Divided vnímám jako výrazně slabší. A to i přesto, že rozdělení společnosti a popírání práv jedné skupiny je hlavním motivem hry. Jednotlivé dialogy jsou napsány dobře, hra určitě umí vzbudit zájem o své dění, nicméně jako Adam jste v podstatě generický elitní agent, který pouze dělá svou práci. A tomu odpovídá i poněkud uspěchaný a na poměry série Deus Ex spíše antiklimaktický závěr.
Abych jen nekritizoval, ve výsledku se jedná o důstojný přírůstek do rodiny imerzivních simulátorů. Výtky si neodpouštím právě proto, že v podařené hře působí některé zbytečné kiksy jako pěst na oko. Ve špatné hře by se ztratily, ale tou Mankind Divided rozhodně není.
Vstup do hry se opět velmi povedl, grafika vypadá krásně, nebál bych se říct, že o chlup poráží i časově blízkou konkurenci. Kdybych si musel vybrat, lepší pocit jsem měl z interiérů. Prostory jsou příjemně plné, moderní byty se mi líbí, firemní kanceláře zejí životem a v dalších průmyslových a industriálních oblastech cítíte věrohodný futuristický nádech. Hudební podkres je všudypřítomný, velmi příjemný, místy nepatrně méně dominantní než v předchozích dílech. Praha se snaží působit jako něco více, než jen „city hub“, ona totiž musí, protože žádný další ve hře není. Tvůrci se snažili městu maximálně vdechnout život, ale je fakt, že ne vždy se to stoprocentně daří, vybavují se mi vzpomínky na Thief: Deadly Shadows. Se zvýšenou nutností přebíhání tam a zpět totiž přibývá klaustrofobický pocit šeptající vám do ouška, že tohle nestačí. Naštěstí hra vždy včas zavelí nástup do vrtulníku a jdete se mrknout aspoň na chvilku jinam.
Herní mechanismy zůstaly prakticky totožné s Human Revolution. Na první pohled potěší více možností, co se týče augmentací, střeliva a modifikací, resp. upgradů zbraně. V čem hra podle mě selhává je schopnost donutit hráče tyto možnosti využívat. I na nejvyšší obtížnost je poměrně hračka splnit každou misi hackováním a v průseru zapnout neviditelnost. Management předmětů, creditů a zkušeností, tedy praxis pointů je mizerný, všeho je přehršel, království je v rozkvětu. Vaši motivaci prozkoumávat okolí a něco si zkoušet tedy pohání pouze vaše zvědavost, nikoli výzva samotné hry, a to ne vždy funguje. Cítím, že tenhle aspekt, typický pro většinu moderních her, je poplatný tlaku na prodejnost, tedy aby hru zvládlo dohrát i dvanáctileté dítě. Myslím, že spoustu věcí by elegantně spravil návrat k hledání klíčů (lockpick) a hesel (doslova vše lze obejít hackováním), popř. zakomponovat do hry nutnost utrácet za něco kredity (třeba právě za hackovací software, jehož význam by se mohl zvýšit). Mozkové závity by také mohlo roztočit zadávání sofistikovanějších úkolů. Velmi mě potěšila např. mise, v níž musíte tiše vysledovat a neutralizovat rozprostřenou ostrahu na večírku. Kéž by bylo více takových!
Když je řeč o Human Revolution, musím říct, že jsem si velmi užíval jeho lehce úzkostnou, nebo chcete-li depresivní atmosféru, kdy jste jako Adam v prvé řadě zjišťovali, co se vlastně stalo vám osobně. S tím souvisela i jakési nevyslovené pnutí mezi Adamem a Meghan. Ve zkratce je to právě lidský a osobní rozměr, který v Mankind Divided vnímám jako výrazně slabší. A to i přesto, že rozdělení společnosti a popírání práv jedné skupiny je hlavním motivem hry. Jednotlivé dialogy jsou napsány dobře, hra určitě umí vzbudit zájem o své dění, nicméně jako Adam jste v podstatě generický elitní agent, který pouze dělá svou práci. A tomu odpovídá i poněkud uspěchaný a na poměry série Deus Ex spíše antiklimaktický závěr.
Abych jen nekritizoval, ve výsledku se jedná o důstojný přírůstek do rodiny imerzivních simulátorů. Výtky si neodpouštím právě proto, že v podařené hře působí některé zbytečné kiksy jako pěst na oko. Ve špatné hře by se ztratily, ale tou Mankind Divided rozhodně není.
