Na hru jsem šel s přesvědčením, že aktuálně není na škodu zahrát si něco ze světa Sherlocka Holmese. Během úvodních titulků na mě kvákala žába v podobě loga studia Frogwares a to ve mně okamžitě vyvolalo nostalgické vzpomínky na léta minulá, kdy jsem hrál jejich hry (ale ne zrovna ty s anglickým gentlemanem). Po dohrání této hry ale už vím, že na Sherlocka Holmese nemohou být větší profesionálové než právě ti z Frogwares.
Sherlock Holmes: Crimes and Punishments je pro mě totiž první hra z jejich mnohačetné série her z tohoto světa. První a věřím, že ne poslední. Lákala mě jak atmosféra 19. století, tak i prostředí. Těšil jsem se na adventurní prvky a k tomu jsem měl chuť na nějakou tu hutnou vyšetřovačku. To všechno jsem tu, musím říct, dostal mírou vrchovatou. A nutno dodat, že vlastně ještě víc, než bych vůbec tušil.
Hra totiž neotevírá jeden příběh, ale rovnou šest. Kdyby tohle věděl třeba zrovna John Cormack, který příběh ve hře porovnává s příběhem v pornu a mluví o tom, jak je vlastně zbytečný, tak by ho asi klepla pepka. Tvůrci tu jasně v úvodu představí charaktery (což vlastně není ani nutné, protože jistě každý z nás ví, kdo je to Sherlock Holmes a Doktor Watson) a než se nadějete, rozjíždí se první pátračka. Ta o chlapovi se zapíchnout harpunou v jeho střevech.
Těch příběhů je ale šest, takže počítejte s poměrně dlouhou herní trvanlivostí. A přitom, musím uznat, mi vůbec nevadilo epizodické hraní, ba naopak. Já jsem třeba s herní dobou osciloval někde mezi 16 - 18 hodinami. Užíval jsem si super dialogy, parádní atmosféru stařičkého Londýna, která ožívá už jen na papíře ve filmech nebo, zde, ve hrách, ale i minihry, kterých je ve hře požehnaně. Jednou odemykáte zámky, po druhé po okolí pobíháte s psím parťákem Tobym, po třetí si ve vyšetřovatelské mapě propojujete stopy, na které jste dosud narazili. Pak třeba pro změnu pod lupou zkoumáte chlup nebo různě mícháte lektvary, abyste vytvořili nějakou tu směsku, která Vás přiblíží v příběhu dál. Každý z šesti příběhů má třeba i takové unikum, na které je Sherlock machr. A to, že si pár věcí potvrzuje v praxi. Takže jsem si třeba zaházel s harpunou do mrtvého prasete nebo jsem umělě zkonstruoval dění tak, jak asi v momentě vraždy mohlo probíhat. Musím říct, že tvůrci si tady s tou různorodostí podporující hratelnost vyhráli opravdu nad míru. A to ani nemluvím o tom, že každé vyšetřování má různé konce, což je super!
Na hře se těžce hledají negativa, byť i zde nějaká jsou. Musím říct, že se mi třeba moc líbila vykonstruovaná prostředí, ve kterých se hra odehrává. Nejvíce snad u druhého případu, který evokuje Indiana Jonese a pak u šestého, který pro změnu dotváří atmosféru starého Londýna. Sympatické ale je, že co případ, to originalita. Nic se neopakuje. Jen v každém z nich nemáte jako hráč volné pole pohybu, ale omezené cestičky, takže si ty detaily neužijete dopodrobna, jak by si třeba i zasloužily. To, že nemůžu jít kamkoliv třeba způsobovalo i to, že Doktor Watson, který tu je v podstatě tak trošku navíc (což je vlastně také negativum), mě akorát rozčiloval, protože mě bránil v jakémkoliv pohybu. No a když už jsme u toho prostředí, tak třeba atmosféra, jak úžasná byla a například deštěm dotvářela dění na obrazovce, tak až hanebně nevyužívala stránku hudební, která byla...no prostě průměrná.
To jsou všechno ale přehlédnutelné detaily na adventuře, která nabízí herní vyžití z pohledu TPS, ale i FPS (což jsem obratně moc rád využíval) a k tomu nabízí přesně to, v co jsem doufal a ještě to dokládá sérií neotřelých nápadů, se kterými jsem se v podobném žánru dosud nesetkal. Tenhle Sherlock Holmes (který mi vzhledem mimochodem nejvíc připomíná Jeremy Bretta z filmových adaptací 80. let) se prostě zkrátka povedl. Je přesně tou akční adventurou s množstvím vychytávek, které na Vás bude valit ze všech směrů a vy se nezbavíte dojmu, že se tu nic neopakuje. Možná teda až na páčení zámků, u kterého jsem ke konci hry měl až pocit, že jsem spíš kasař a ne slavný detektiv džentlmen. To je ale detail. Komplexně je hra vydařená a rozhodně stojí za zkoušku. Věřte, že Vás nezklame.
Sherlock Holmes: Crimes and Punishments je pro mě totiž první hra z jejich mnohačetné série her z tohoto světa. První a věřím, že ne poslední. Lákala mě jak atmosféra 19. století, tak i prostředí. Těšil jsem se na adventurní prvky a k tomu jsem měl chuť na nějakou tu hutnou vyšetřovačku. To všechno jsem tu, musím říct, dostal mírou vrchovatou. A nutno dodat, že vlastně ještě víc, než bych vůbec tušil.
Hra totiž neotevírá jeden příběh, ale rovnou šest. Kdyby tohle věděl třeba zrovna John Cormack, který příběh ve hře porovnává s příběhem v pornu a mluví o tom, jak je vlastně zbytečný, tak by ho asi klepla pepka. Tvůrci tu jasně v úvodu představí charaktery (což vlastně není ani nutné, protože jistě každý z nás ví, kdo je to Sherlock Holmes a Doktor Watson) a než se nadějete, rozjíždí se první pátračka. Ta o chlapovi se zapíchnout harpunou v jeho střevech.
Těch příběhů je ale šest, takže počítejte s poměrně dlouhou herní trvanlivostí. A přitom, musím uznat, mi vůbec nevadilo epizodické hraní, ba naopak. Já jsem třeba s herní dobou osciloval někde mezi 16 - 18 hodinami. Užíval jsem si super dialogy, parádní atmosféru stařičkého Londýna, která ožívá už jen na papíře ve filmech nebo, zde, ve hrách, ale i minihry, kterých je ve hře požehnaně. Jednou odemykáte zámky, po druhé po okolí pobíháte s psím parťákem Tobym, po třetí si ve vyšetřovatelské mapě propojujete stopy, na které jste dosud narazili. Pak třeba pro změnu pod lupou zkoumáte chlup nebo různě mícháte lektvary, abyste vytvořili nějakou tu směsku, která Vás přiblíží v příběhu dál. Každý z šesti příběhů má třeba i takové unikum, na které je Sherlock machr. A to, že si pár věcí potvrzuje v praxi. Takže jsem si třeba zaházel s harpunou do mrtvého prasete nebo jsem umělě zkonstruoval dění tak, jak asi v momentě vraždy mohlo probíhat. Musím říct, že tvůrci si tady s tou různorodostí podporující hratelnost vyhráli opravdu nad míru. A to ani nemluvím o tom, že každé vyšetřování má různé konce, což je super!
Na hře se těžce hledají negativa, byť i zde nějaká jsou. Musím říct, že se mi třeba moc líbila vykonstruovaná prostředí, ve kterých se hra odehrává. Nejvíce snad u druhého případu, který evokuje Indiana Jonese a pak u šestého, který pro změnu dotváří atmosféru starého Londýna. Sympatické ale je, že co případ, to originalita. Nic se neopakuje. Jen v každém z nich nemáte jako hráč volné pole pohybu, ale omezené cestičky, takže si ty detaily neužijete dopodrobna, jak by si třeba i zasloužily. To, že nemůžu jít kamkoliv třeba způsobovalo i to, že Doktor Watson, který tu je v podstatě tak trošku navíc (což je vlastně také negativum), mě akorát rozčiloval, protože mě bránil v jakémkoliv pohybu. No a když už jsme u toho prostředí, tak třeba atmosféra, jak úžasná byla a například deštěm dotvářela dění na obrazovce, tak až hanebně nevyužívala stránku hudební, která byla...no prostě průměrná.
To jsou všechno ale přehlédnutelné detaily na adventuře, která nabízí herní vyžití z pohledu TPS, ale i FPS (což jsem obratně moc rád využíval) a k tomu nabízí přesně to, v co jsem doufal a ještě to dokládá sérií neotřelých nápadů, se kterými jsem se v podobném žánru dosud nesetkal. Tenhle Sherlock Holmes (který mi vzhledem mimochodem nejvíc připomíná Jeremy Bretta z filmových adaptací 80. let) se prostě zkrátka povedl. Je přesně tou akční adventurou s množstvím vychytávek, které na Vás bude valit ze všech směrů a vy se nezbavíte dojmu, že se tu nic neopakuje. Možná teda až na páčení zámků, u kterého jsem ke konci hry měl až pocit, že jsem spíš kasař a ne slavný detektiv džentlmen. To je ale detail. Komplexně je hra vydařená a rozhodně stojí za zkoušku. Věřte, že Vás nezklame.
Four Last Things
Pro: Překrásná návštěva Baker Street se Sherlockem Holmesem a jeho přáteli v čele. Epizodická, atmosférická, neopakující se a neotřelá.
Proti: Pár detailů by se našlo. Hudební podkres je slabšího charakteru a pohyb hlavní postavy je v krásně zkonstruovaných mapách bohužel omezený. Věřte, že to jsou ale opravdu detaily na jinak silně komplexní hře.