S remakem prvního Quest for Glory jsem se setkal poprvé díky SCORE CD 65. Hra byla přeložena do češtiny, ale nešla dohrát kvůli bugu. Ten opravoval patch vydaný tuším na SCORE CD 67, který se mi tehdy horko těžko podařilo sehnat (to CD dodnes nevlastním) a hru jsem tehdy nakonec dohrál. Za posledních 20 let jsem hru dohrál vícekrát a nyní jsem si střihl podruhé v životě part za bojovníka. Jelikož jsem krátce po dohrání čtvrtého dílu, budu jedničku srovnávat s ním. Čtyřka je pro mě nejlepším dílem série, ale jednička je těsně za ní, přibližně o prsa korejského chlapce.

Na začátku hry se náš greenhorn (hero-2-B) nachází v bráně městečka Spielburg. Do hrdiny má ještě daleko, ale snaha mu neschází. Na nástěnce v guildu dobrodruhů si přečte místní inzerci - hledání ztraceného baronova syna a dcery a odměny za dopadení velitele loupežníků si zatím nevšímá. Nakonec jej zaujme inzerát "léčitelka hledá zlatý prsten". To by mohlo být něco pro začínajícího dobrodruha. A skutečně, netrvá to dlouho a prsten je nalezen a první finanční obnos mění svého majitele ve prospěch zelenáče. Tak, jako v každém jiném dílu QfG, řeší každé ze tří povolání (bojovník, mág, zloděj) úkoly jiným způsobem. Většina questů je pro všechna povolání stejná, ale způsob řešení bývá rozdílný. Některé úkoly jsou určeny pouze pro konkrétní povolání. V případě, že si pěstujete multiclass charakter, dostanete se i k úkolům ostatních povolání. Sice za ně nedostanete herní body (s výjimkou bugu, kdy se mému bojovníkovi přičetly 4 herní body za získání kouzla detect magic), ale můžete mít dobrý pocit z toho, že jste se dostali do míst, která by byla normálně vašemu povolání zapovězena.

Klasické adventuření je opět kombinováno s RPG prvky (tabulka statistik postavy) a dočkáme se i soubojů. Ty jsou oproti čtyřce klasické klikací - klikáme na tlačítka (dva druhy útoku, obrana a úkrok) a postava podle toho mlátí nepřítele. Nepřátelé jsou zajímaví, včetně dvou druhů dinosaurů a cheetaura, což je pravděpodobně kentaur zkřížený s černým panterem. RPG statistiky mají na boj klíčový vliv. Jako čerstvě vylíhlé pískle horko těžko upižláte 1-2 gobliny a loupežník vás pravděpodobně oddělá. I přes den se klepete, co na vás zase vyskočí z křoví. V noci raději nevytáhnete paty z města či z Eranina místa. Jste-li supermani se stovkovými charakteristikami, jsou pro vás naopak boje jednoduché a trolla či cheetaura umlátíte většinou bez škrábnutí. Boje v jedničce není možné simulovat, ale nevadily mi a celkově mi přišly povedenější než ve čtyřce. Možná jde o nejlepší soubojový systém v sérii (nepočítaje v to remake QfG2 od AGD).

Po grafické stránce je hra povedená. Většina obrazovek je prostě k sežrání. Herní hudba také není špatná, ale oproti skvělé čtyřce je jí méně a třeba v lese mizí úplně a slyšíme pouze lesní zvuky (které jsou ale povedené). Jedinou výtku mám k padací mříži na hradě, která je ozvučena fakt divně.

První a čtvrtý díl jsou podobné, jedná se o nejlepší díly v sérii. Přestože má jednička lepší soubojový systém, misky vah se u mne přiklonily ke čtyřce, která vítězí východoevropskou atmosférou podporovanou skvělou hudbou, temným příběhem a také díky Katrině. Žádnou podobnou postavou první díl neoplývá.

První díl je pro mě opět srdcová záležitost. Za ta léta jsem ho dohrál mnohokrát a nyní jsem se k němu opět vrátil po roce a půl. Přestože jsem tentokrát hrál za bojovníka, celý postup jsem jel po paměti a jediné zaváhání přišlo u souboje s mistrem meče, kterého se mi nedařilo porazit, přestože už jsem ho historicky jednou udolal. Tady jsem si vypomohl videonávodem z youtube (nenapadlo mě, že bych měl ulehčit herní postavu a odložit věci z batohu a svléknout brnění. Navíc jsem netušil, že odložené věci nemizí a je možné je po souboji opět posbírat). První QfG je skvělou kombinací adventure/RPG a remake je v bez problému hratelný i dnes (přiznám se, dosud jsem nenašel odvahu zkusit QfG1+2 parserovky).