Polští sousedé z 11 bit studios mají v hlavách nejen o bit míň, než 12ti bitové počítače let hluboko minulých, ale také vzhledem ke své anomálii svojí tvorbou předvádí, že v duších mají z oněch let minulých i hluboké temno a nálady na úrovni totální deprese. Problém je, že jejich tvorba disponuje vysokou hratelností a tak by byla škoda, kdybyste se o jejich strategicky-depresivní počin Frostpunk nechali ochudit.
Není tomu totiž tak dlouho, co jsem od stejných tvůrců hrál This War of Mine. Tento simulátor života v činžáku obklopeném hnusnou dystopií a nekonečnou atomovou válkou mě svojí atmosférou natolik uhranul, že v rámci indie režimu jsem dlouho nic jiného nepřijímal za dobré natolik, aby se mi o tom nezdály noční můry. Polští sousedé to ale posunuli se svými myšlenkovými pochody dál a se strategií Frostpunk přispěchali s partičkou osadníků, kteří utíkají z oblasti silně zasažené dobou ledovou na sever a zakládají si v jedné nenápadné dolině nové město. V centru města je generátor, který vytváří teplo a je tak jen na Vás kolik zdrojů do něj narvete, abyste ho udrželi v chodu.
Musím říct, že v jednoduchosti je síla. Tvůrci nápadem všechno vsadili na jednu kartu a podstatu hry specifikovali na jednoduché - založ město a přežij co to půjde. Ideálně do doby, dokud nevysvitne slunce, protože dokud nevysvitne, zima bude čím dál tím horší a nesnesitelnější. Osobně jsem zažil ve Finsku nejvyšší teplotu -40° a zdejších -120° jsem tak mým poddaným vůbec nezáviděl.
V momentě, kdy hru spustíte začíná tak pro hráče nejen peklo, ale i totální svoboda rozhodování se všemi možnými i nemožnými konsekvencemi. Prostě to nejzajímavější, co hra nabízí. Vy totiž v tu ránu začínáte kolem generátoru budovat nové město. Stavíte domy na žití, ale i budovy na práci, nemocnice, výzkumný ústav, lovce, postupem času i fabriky, roboty a tak dále. V tu chvíli je zatraceně znát steampunkový motiv, který se mi moc líbil. Zakouřené město místy působilo neskutečně úchvatně, co naplat, že mi u toho umírala jedna postavička vedle druhé, já je neměl kam zakopat a lidi se mi hroutili v lidském zoufalství pod rukama. Bohužel jsem kvůli tomu musel začít znova...a lépe.
To nejlepší na hře je, že díky tomu vybízí k opakování. Vybízí k nedělnímu odpoledni, kdy si pozvete kámoše a budete hru hrát ve dvou, ve třech, dumat nad tím, co byste udělali jinak, lépe. A hra Vám vždycky v každé hře nabídne novou mapu, nové prostředí, nové možností prozkoumávání okolí, nové příběhy lidí, kteří potřebují Vaší pomoc a je jen na Vás, jak se rozhodnete. Ta repetitivnost je až neuvěřitelná a tak jakmile spustíte, tak už jen doufáte, že se dožijete každého dalšího dne. Jiná podstata zde vlastně není. Ani u This War of Mine tomu nebylo jinak.
Frostpunk je výborný zážitek. Jednoduchý na pochopení, co po Vás hra chce, ale obtížný na rozhodování, co po Vás tamní postavičky žadoní. Není to jednoduché hraní a není to ani procházka růžovou zahradou. Je to ale graficky poměrně náročný herní zážitek, který Vám z hlavy jen tak neunikne. A myslím si, že o to tvůrcům šlo především a musím říct, že mě o tom již podruhé přesvědčili. Jen tak dál!
Mimochodem, soundtrack není vůbec marnej.
Není tomu totiž tak dlouho, co jsem od stejných tvůrců hrál This War of Mine. Tento simulátor života v činžáku obklopeném hnusnou dystopií a nekonečnou atomovou válkou mě svojí atmosférou natolik uhranul, že v rámci indie režimu jsem dlouho nic jiného nepřijímal za dobré natolik, aby se mi o tom nezdály noční můry. Polští sousedé to ale posunuli se svými myšlenkovými pochody dál a se strategií Frostpunk přispěchali s partičkou osadníků, kteří utíkají z oblasti silně zasažené dobou ledovou na sever a zakládají si v jedné nenápadné dolině nové město. V centru města je generátor, který vytváří teplo a je tak jen na Vás kolik zdrojů do něj narvete, abyste ho udrželi v chodu.
Musím říct, že v jednoduchosti je síla. Tvůrci nápadem všechno vsadili na jednu kartu a podstatu hry specifikovali na jednoduché - založ město a přežij co to půjde. Ideálně do doby, dokud nevysvitne slunce, protože dokud nevysvitne, zima bude čím dál tím horší a nesnesitelnější. Osobně jsem zažil ve Finsku nejvyšší teplotu -40° a zdejších -120° jsem tak mým poddaným vůbec nezáviděl.
V momentě, kdy hru spustíte začíná tak pro hráče nejen peklo, ale i totální svoboda rozhodování se všemi možnými i nemožnými konsekvencemi. Prostě to nejzajímavější, co hra nabízí. Vy totiž v tu ránu začínáte kolem generátoru budovat nové město. Stavíte domy na žití, ale i budovy na práci, nemocnice, výzkumný ústav, lovce, postupem času i fabriky, roboty a tak dále. V tu chvíli je zatraceně znát steampunkový motiv, který se mi moc líbil. Zakouřené město místy působilo neskutečně úchvatně, co naplat, že mi u toho umírala jedna postavička vedle druhé, já je neměl kam zakopat a lidi se mi hroutili v lidském zoufalství pod rukama. Bohužel jsem kvůli tomu musel začít znova...a lépe.
To nejlepší na hře je, že díky tomu vybízí k opakování. Vybízí k nedělnímu odpoledni, kdy si pozvete kámoše a budete hru hrát ve dvou, ve třech, dumat nad tím, co byste udělali jinak, lépe. A hra Vám vždycky v každé hře nabídne novou mapu, nové prostředí, nové možností prozkoumávání okolí, nové příběhy lidí, kteří potřebují Vaší pomoc a je jen na Vás, jak se rozhodnete. Ta repetitivnost je až neuvěřitelná a tak jakmile spustíte, tak už jen doufáte, že se dožijete každého dalšího dne. Jiná podstata zde vlastně není. Ani u This War of Mine tomu nebylo jinak.
Frostpunk je výborný zážitek. Jednoduchý na pochopení, co po Vás hra chce, ale obtížný na rozhodování, co po Vás tamní postavičky žadoní. Není to jednoduché hraní a není to ani procházka růžovou zahradou. Je to ale graficky poměrně náročný herní zážitek, který Vám z hlavy jen tak neunikne. A myslím si, že o to tvůrcům šlo především a musím říct, že mě o tom již podruhé přesvědčili. Jen tak dál!
Mimochodem, soundtrack není vůbec marnej.
Four Last Things
Pro: Excelentní simulátor stavby města uprostřed doby ledové, komplexní, graficky úchvatný, plný jednotlivých příběhů lidí, pro které město stavíte.
Proti: Herně ale poměrně náročný na morální rozhodnutí, depresivní, smutný, melancholický a s možnou variantou, že Vás přestane bavit žít. Ale doufejte, že jen na chvíli...