Epistory: Typing Chronicles mi byla doporučena jako krásná a naprosto skvělá hra. Kousek mi byl ukázán a potom přišlo „Hle, mám ji na Steamu, tak si ji zahraj, pokud tě zaujala.“. Jsem tu a píšu tuhle recenzi, takže zaujala.

Když jsem hru spustil, okamžitě jsem ji přenastavil do češtiny. I přes to, že jsem byl vystaven psaní písmen, která mě zdržovala (ó, ň, ť, atd.).

Hned ze začátku jsem byl okouzlen přenádhernou a originální grafikou, stejně tak jako herním světem. Je krásně barevný, rozmanitý a otevíráte si ho hezky postupně, takže něco přesně pro mě.

Protagonistkou této hry je neznámá blonďatá dívka, která tento origami svět zkoumá ze hřbetu tříocasé lišky. Nejenže je to pro mě naprosto dokonalé spojení herních postav, ale ještě k tomu používá jako zbraň sílu slov. Dokonalost.

Místo meče a štítu musí tedy hráč využít své psací dovednosti a psát slova tak, jak se zobrazují na obrazovce. Někdy jsou kratší a někdy jsou, řekněme, velmi dlouhá, viz „PNEUMONOULTRAMICROSCOPICSILICOVOLCANOCONIOSIS“ (ano, to tam opravdu je, mám screenshot :D), která dala zabrat i mně, a to umím psát všemi deseti.

Pro mě je Epistory mistrovským dílem, které si zaslouží velké uznání. Při hraní jsem nevnímal čas, ztratil se v již zmíněném světě a kochal všemi nádherami okolo sebe. Hra mě unášela na prazvláštní vlně klidu a uchvácení, což se mi ještě u žádné hry nestalo. Určitě si zaslouží váš herní čas a já si ji rád brzy zahraji znovu.