"Mám doma novou super hru! Mlátíš se tam s dalším bojovníkem, lítá tam krev a můžeš mu i vytrhnout srdce!". Tak zhruba těmito slovy mě kamarád na základce navnadil, abych ho později odpoledne navštívil a tak jsem se setkal se svým prvním Mortal Kombatem. S bojovkami jsem už pár zkušeností měl (např. Karateku nebo International Karate na Atari), ale žádná z nich nebyla takového brutálnějšího charakteru, takže mě hraní s kamarádem ihned nadchnulo. Já jsem si oblíbil Raidena a jeho torpédo, kamarád zase Scorpiona s jeho přitahováním. Na vytrhávání srdce a ostatní fatality sice nakonec nedošlo, protože seznam schopností a fatalit jsme tehdy tak nějak neměli, tak jsme si ho tehdy užili jen v podání počítače, ale i tak to bylo super. Ani nám tehdy nijak nevadilo, že jsou veškeré zvuky jen přes PC speaker.
Při hraní v dnešní době už hru vnímám pochopitelně trošku jinak, předně jsem si vyzkoušel schopnosti a fatality všech postav. Obtížnost hry je poměrně vysoká, obzvláště když počítač značně podvádí. Jeho countery jsou někdy až neuvěřitelné. Někdy je dokonce vidět, že začne s jiným útokem, ale v momentě mého útoku najednou dělá counter. Třešničkou na dortu jsou potom endurance souboje hned se dvěma soupeři a oba finální bossové. Ti dají extrémně zabrat, ale po nějaké době se mi je podařilo porazit.
Docela zajímavá je minihra "Test your might", kdy je potřeba rozbít dřevo, kámen nebo kovadlinu. Myslím, že šlo o dobré rozptýlení mezi souboji. Škoda, že tato minihra z nejbližších verzí hry zmizela.
Z časů historky uvedené v prvním odstavci si nesu i ještě jednu zajímavost a tou je rozložení klávesnice. Tehdy jsem se u kamaráda naučil postavy ovládat na numerické klávesnici podle jeho tehdejšího rozložení s nulou na spodní kop. A právě toto rozložení se mnou jde u MK her dodnes a nedám na něj dopustit. Ale něco mi říká, že ty nejnovější díly už budu hrát spíš už na gamepadu, no uvidíme.
První díl Mortal Kombatu nemá tolik bojovníků ani tolik možností co jeho mladší verze. Nicméně je to právě ta nostalgie, díky které ze hry stále cítím to kouzlo, které mě u této hry tehdy tak drželo.
Při hraní v dnešní době už hru vnímám pochopitelně trošku jinak, předně jsem si vyzkoušel schopnosti a fatality všech postav. Obtížnost hry je poměrně vysoká, obzvláště když počítač značně podvádí. Jeho countery jsou někdy až neuvěřitelné. Někdy je dokonce vidět, že začne s jiným útokem, ale v momentě mého útoku najednou dělá counter. Třešničkou na dortu jsou potom endurance souboje hned se dvěma soupeři a oba finální bossové. Ti dají extrémně zabrat, ale po nějaké době se mi je podařilo porazit.
Docela zajímavá je minihra "Test your might", kdy je potřeba rozbít dřevo, kámen nebo kovadlinu. Myslím, že šlo o dobré rozptýlení mezi souboji. Škoda, že tato minihra z nejbližších verzí hry zmizela.
Z časů historky uvedené v prvním odstavci si nesu i ještě jednu zajímavost a tou je rozložení klávesnice. Tehdy jsem se u kamaráda naučil postavy ovládat na numerické klávesnici podle jeho tehdejšího rozložení s nulou na spodní kop. A právě toto rozložení se mnou jde u MK her dodnes a nedám na něj dopustit. Ale něco mi říká, že ty nejnovější díly už budu hrát spíš už na gamepadu, no uvidíme.
První díl Mortal Kombatu nemá tolik bojovníků ani tolik možností co jeho mladší verze. Nicméně je to právě ta nostalgie, díky které ze hry stále cítím to kouzlo, které mě u této hry tehdy tak drželo.
Pro: Souboje, Fatality
Proti: Podvádějící AI