Horory, to je moje. U filmů už se prakticky nestává, že bych se lekal, nebo nedejbože bál, mám toho nakoukáno už hodně. A paradoxně u her je to přesně naopak, to jsem posera jak nikdo. Ale zatnul jsem zuby, protože ta hra na všech preview materiálech vypadala prostě úžasně (v reálu už to bylo malinko horší) a chválilo se až do nebes. Tak jsem to tenkrát nainstaloval, spustil a... jo, moje srdeční činnost měla velice zajímavé výkyvy :-)
Naštěstí jsem hru hrál krátce po upgradu PC, takže i když se Radeon 9600 potil jak zaměstnankyně veřejného domu u zpovědi, mohl jsem si dovolit vyšší detaily. A aby moje nervy zažily středověk, tak jsem hrál na démona za tmy a se sluchátky. Naštěstí s hodně dlouhým kabelem, protože u některých scén jsem velmi často praktikoval odraz od stolu směrem vzad. Atmosféra byla špičková, stísněná a dodnes neudělá ostudu. A každé zapraskání oznamující blížící se paranormální jev mi pěkně cuchal nervy a mráz si z mých zad dělal kluziště.
Grafika taky parádní, ale vzhledem k nechvalně proslulé HW náročnosti v tehdejší době, byla hra jeden uzoučký koridor zamotaný tak, aby to budilo zdání většího prostoru, protože jinak by to neutáhlo skoro nic. Takže nekonečné procházení kancelářských budou, proložené občasným krátkým výletem ven, aby se vlezlo zase do další skoro stejné budovy. Hodně to zachraňovaly stíny a taková "náhodně" rozhoupaná lampa dovedla udělat zázraky. Tedy aspoň na monitoru, já byl schopen se lekat i vlastního stínu :-)
Po stránce zvuku mi vadil pouze jeden - cokoli padajícího, to je jak když spadne krabice ze stolu. Ale jinak taky bez výhrad. I když už jsem hru pěkných pár let nehrál, tak si dodnes vzpomínám na komunikaci vojáků. A jejich AI, to byla slast. Častokrát mě dokázali pěkně nachytat. Krčím se za rohem, obhlížím situaci a ti šmejdi už o mě dávno věděli, tichoučce mě obešli a udělali mi ze zad řešeto. Platil na ně jedině bullet time, který tu je více než štědrý, ale na ty zpomalené střely nebo grilování railgunem se tak krásně koukalo... ostatní zbraně ale kromě kulometu za moc nestály, pistole skoro nepoužitelné a sejmout něco raketometem bylo kvůli mizerné účinnosti dost na dlouho. Ale ta čirá radost z obyčejných přestřelek, kdy se člověk musel fakt snažit a 3-4 vojáci naráz už dokázali hodně zatopit, převážila nedostatky v oblasti zbraní.
Příběh mě naopak trochu zklamal, tady jsem od F.E.A.R.U. čekal víc (no spíš zaměření trošku jiným směrem). A záznamy na laptopech nebo telefonech tomu taky moc nepomohly. Tohle je pro mě asi nejslabší část hry. Tak jsem si připomněl slavnou větu Johna Carmacka a užil si ten zbytek.
Určitě si hru zanedlouho zase projdu. Tentokrát mám ještě delší kabel ke sluchátkům a nábytek za mnou je ve větší vzdálenosti, tak do něj při svých výletech od stolu nebudu narážet.
Naštěstí jsem hru hrál krátce po upgradu PC, takže i když se Radeon 9600 potil jak zaměstnankyně veřejného domu u zpovědi, mohl jsem si dovolit vyšší detaily. A aby moje nervy zažily středověk, tak jsem hrál na démona za tmy a se sluchátky. Naštěstí s hodně dlouhým kabelem, protože u některých scén jsem velmi často praktikoval odraz od stolu směrem vzad. Atmosféra byla špičková, stísněná a dodnes neudělá ostudu. A každé zapraskání oznamující blížící se paranormální jev mi pěkně cuchal nervy a mráz si z mých zad dělal kluziště.
Grafika taky parádní, ale vzhledem k nechvalně proslulé HW náročnosti v tehdejší době, byla hra jeden uzoučký koridor zamotaný tak, aby to budilo zdání většího prostoru, protože jinak by to neutáhlo skoro nic. Takže nekonečné procházení kancelářských budou, proložené občasným krátkým výletem ven, aby se vlezlo zase do další skoro stejné budovy. Hodně to zachraňovaly stíny a taková "náhodně" rozhoupaná lampa dovedla udělat zázraky. Tedy aspoň na monitoru, já byl schopen se lekat i vlastního stínu :-)
Po stránce zvuku mi vadil pouze jeden - cokoli padajícího, to je jak když spadne krabice ze stolu. Ale jinak taky bez výhrad. I když už jsem hru pěkných pár let nehrál, tak si dodnes vzpomínám na komunikaci vojáků. A jejich AI, to byla slast. Častokrát mě dokázali pěkně nachytat. Krčím se za rohem, obhlížím situaci a ti šmejdi už o mě dávno věděli, tichoučce mě obešli a udělali mi ze zad řešeto. Platil na ně jedině bullet time, který tu je více než štědrý, ale na ty zpomalené střely nebo grilování railgunem se tak krásně koukalo... ostatní zbraně ale kromě kulometu za moc nestály, pistole skoro nepoužitelné a sejmout něco raketometem bylo kvůli mizerné účinnosti dost na dlouho. Ale ta čirá radost z obyčejných přestřelek, kdy se člověk musel fakt snažit a 3-4 vojáci naráz už dokázali hodně zatopit, převážila nedostatky v oblasti zbraní.
Příběh mě naopak trochu zklamal, tady jsem od F.E.A.R.U. čekal víc (no spíš zaměření trošku jiným směrem). A záznamy na laptopech nebo telefonech tomu taky moc nepomohly. Tohle je pro mě asi nejslabší část hry. Tak jsem si připomněl slavnou větu Johna Carmacka a užil si ten zbytek.
Určitě si hru zanedlouho zase projdu. Tentokrát mám ještě delší kabel ke sluchátkům a nábytek za mnou je ve větší vzdálenosti, tak do něj při svých výletech od stolu nebudu narážet.
Far Cry 5
Pro: Atmosféra, umělá inteligence protivníků, stíny, některé lekačky
Proti: Slabší příběh, monotónní prostředí