Na třetí díl Mortal Kombatu jsem se jako malý kluk velmi těšil. Měl jsem načtené recenze z herních časopisů a nachystaný návod se všemi schopnostmi a fatalitami. Už jsem tak věděl, na jaké postavy se těšit a zhruba co od nich očekávat. Tak trochu mě sice mrzela absence mého oblíbeného Raidena, ale hodně na mě z obrázků zapůsobil Shang Tsung, na kterého jsem se těšil asi úplně nejvíc. Když jsem se konečně dostal k hraní, byl jsem doslova nadšen. A to nadšení z tohoto dílu mi prakticky vydrželo dodnes.
I z dnešního pohledu musím říct, že je hra skvěle hratelná. Oproti prvním dílům je totiž mnohem svižnější a akčnější a to především díky nové možnosti běhat a taky díky povedeným kombům. Ty i značnou část fatalit si také pamatuji již od zmíněných dětských let a to už je nějaký ten pátek. A když už zmiňuji fatality, tak musím poznačit, že jsou opravdu povedené. Sice z nepřátel vypadává neúměrné množství kostí, sem tam i víc lebek / hrudních košů najednou, ale je to prostě arkáda, tak proč ne. Ze dvojky tu zůstaly friendshipy a mnou nikdy nepochopené babality a to včetně nesmyslného omezení, kdy se pro jejich provedení tentokrát nesmí stisknout blok. Dále tu jsou tentokrát tři varianty stage fatalit, kde jsem tu poslední v metru objevil až mnohem později a taky animality, které osobně zařazuji na stejně nepochopenou úroveň jako babality.
S výběrem bojovníků jsem s výjimkou chybějícího Raidena (který má maličké cameo ve friendshipu Night Wolfa) prakticky spokojen. Velmi jsem si oblíbil Liu Kanga pro jeho jednoduché a devastující kombo, Sindel pro její řev, Jaxe pro jeho přehazování, odmaskovaného Sub Zera pro klasické mrazení, Night Wolfa pro jeho haluzově nejdelší kombo a Smokea pro jeho "scorpionský" hák.
Obtížnost hraní je relativně v pohodě, pokud se teda nehraje za Smokea, u kterého je obtížnost značně navýšena. Počítač stále podvádí, ale přijde mi, že to už není tak hrozné. Docela mě ale štve, že kromě prvních zápasů není prakticky možné udělat přehoz, protože ho počítač udělá vždy dřív (hlavně proti Jaxovi a jeho čtyřem přehozům to nemá cenu ani zkoušet). Pak je docela nefér, že počítač má se Sub Zerem vyšší účinnost stejného komba, nebo že může dělat komba jako zakončení. Naštěstí to není nic, co by se nedalo překousnout. Dále je fajn, že zmizely kredity, takže se může případný prohraný zápas opakovat prakticky do nekonečna. Finále už naštěstí není (na normal obtížost) nijak extrémně náročné jako u předchozího dílu, takže se mi to podařilo postupně dokončit za všechny postavy, včetně všech jejich zakončováků. Za velký osobní úspěch považuji, že se mi konečně podařila druhá fatalita za Sonyu, kde spousta zdrojů říká, že se u sekvence musí držet blok i běh a přitom se musí držet pouze blok.
Hudba je při hraní taková decentní a zvuky jsou takové až legendárně ujeté. Hlavně v případě Liu Kanga. Úplně nejvíc mám ale rád hlášky Shao Kahna jako "Don't let me laugh!" nebo "You're still trying to win?".
Kromě klasického "žebříku" nebo souboje 1 na 1 hra nabízí ještě turnaje, kde se mohou utkat dvě skupiny po až devíti bojovnících. Ale taky nevyvážené skupiny, což je ideální pro hraní dvou hráčů, kteří nejsou výkonově na stejné výši, čímž se šance na výhru mohou srovnat.
U trojky jsem celkově strávil asi úplně nejvíc času ze všech dílů Mortal Kombatu a jeho hraní mě baví dodnes. Trojka rozhodně stále stojí za zahrání a podle mě je nejlepší hrou z původních čtyř dílů s eventuální výjimkou v podobě MK Trilogy, která se dnes už ale nedá snadno sehnat.
I z dnešního pohledu musím říct, že je hra skvěle hratelná. Oproti prvním dílům je totiž mnohem svižnější a akčnější a to především díky nové možnosti běhat a taky díky povedeným kombům. Ty i značnou část fatalit si také pamatuji již od zmíněných dětských let a to už je nějaký ten pátek. A když už zmiňuji fatality, tak musím poznačit, že jsou opravdu povedené. Sice z nepřátel vypadává neúměrné množství kostí, sem tam i víc lebek / hrudních košů najednou, ale je to prostě arkáda, tak proč ne. Ze dvojky tu zůstaly friendshipy a mnou nikdy nepochopené babality a to včetně nesmyslného omezení, kdy se pro jejich provedení tentokrát nesmí stisknout blok. Dále tu jsou tentokrát tři varianty stage fatalit, kde jsem tu poslední v metru objevil až mnohem později a taky animality, které osobně zařazuji na stejně nepochopenou úroveň jako babality.
S výběrem bojovníků jsem s výjimkou chybějícího Raidena (který má maličké cameo ve friendshipu Night Wolfa) prakticky spokojen. Velmi jsem si oblíbil Liu Kanga pro jeho jednoduché a devastující kombo, Sindel pro její řev, Jaxe pro jeho přehazování, odmaskovaného Sub Zera pro klasické mrazení, Night Wolfa pro jeho haluzově nejdelší kombo a Smokea pro jeho "scorpionský" hák.
Obtížnost hraní je relativně v pohodě, pokud se teda nehraje za Smokea, u kterého je obtížnost značně navýšena. Počítač stále podvádí, ale přijde mi, že to už není tak hrozné. Docela mě ale štve, že kromě prvních zápasů není prakticky možné udělat přehoz, protože ho počítač udělá vždy dřív (hlavně proti Jaxovi a jeho čtyřem přehozům to nemá cenu ani zkoušet). Pak je docela nefér, že počítač má se Sub Zerem vyšší účinnost stejného komba, nebo že může dělat komba jako zakončení. Naštěstí to není nic, co by se nedalo překousnout. Dále je fajn, že zmizely kredity, takže se může případný prohraný zápas opakovat prakticky do nekonečna. Finále už naštěstí není (na normal obtížost) nijak extrémně náročné jako u předchozího dílu, takže se mi to podařilo postupně dokončit za všechny postavy, včetně všech jejich zakončováků. Za velký osobní úspěch považuji, že se mi konečně podařila druhá fatalita za Sonyu, kde spousta zdrojů říká, že se u sekvence musí držet blok i běh a přitom se musí držet pouze blok.
Hudba je při hraní taková decentní a zvuky jsou takové až legendárně ujeté. Hlavně v případě Liu Kanga. Úplně nejvíc mám ale rád hlášky Shao Kahna jako "Don't let me laugh!" nebo "You're still trying to win?".
Kromě klasického "žebříku" nebo souboje 1 na 1 hra nabízí ještě turnaje, kde se mohou utkat dvě skupiny po až devíti bojovnících. Ale taky nevyvážené skupiny, což je ideální pro hraní dvou hráčů, kteří nejsou výkonově na stejné výši, čímž se šance na výhru mohou srovnat.
U trojky jsem celkově strávil asi úplně nejvíc času ze všech dílů Mortal Kombatu a jeho hraní mě baví dodnes. Trojka rozhodně stále stojí za zahrání a podle mě je nejlepší hrou z původních čtyř dílů s eventuální výjimkou v podobě MK Trilogy, která se dnes už ale nedá snadno sehnat.
