Český herní průmysl prožíval na počátku tohoto tisíciletí svůj dosavadní vrchol a Vietcong bezpochyby patří mezi vůbec ty nejzářivější kousky, co v našich končinách v té době vznikly. Jako malému klukovi se mi líbil hlavně skvělý dabing s nesmrtelnými hlášky, nyní po opětovném dohrání musím konstatovat, že hra má i další nesporné kvality.

Především se mi líbí, že hra má duši a není to jen ledajaká tupá střílečka, kterých je na trhu spousta. Ať už během briefingů nebo v průběhu misí postupně poznáváte své spolubojovníky, z nichž každý představuje jedinečnou osobnost. Je pravda, že jejich nesmyslné poskakování, přelézání překážek tam a zpátky nebo zasekávání se o nejrůznější kořeny občas leze na nervy, přesto jsem si tuhle partu oblíbil a byla radost s nimi vyrážet na mise do skvěle zpracované vietnamské džungle.

Ač i zde nechybí několik rambo misí, kdy sám hlavní hrdina daruje olověnou pochoutku nespočtu nepřátel, celkově se Vietcong tváří poměrně realisticky, především pak na těžších obtížnostech stačí opravdu málo a je tedy potřeba postupovat opatrně a na plno využívat krytí za překážkami. Ve hře pak k dokreslení atmosféry najdeme i deník psaný hlavním hrdinou, ve kterém zmiňuje i mimoherní události.

Přestože se jedná o poměrně jednostranně zaměřenou záležitost, hra díky rozmanitosti jednotlivých misí a změnám prostředí nenudí. Vietcong je zkrátka výjimečnou FPS, která má dnes již právem status legendy a jedinou její vadou na kráse je nepříliš povedená AI, což občas vede k docela kuriózním situacím.