Kamarádi mne od této hry odrazovali, "je to jako Fallout, jen ve všem horší a ještě k tomu nehratelně zabugovaný" říkali. Dlouho jsem tak s hraním otálela, a to i díky mediální masáži. Nakonec mě zlákal žánr. Po všech těch RPG fantasy, post-apokalypsách a space operách jsem začala vnímat cyberpunkové prostředí jako příjemně osvěžující inovaci a hru rozehrála.

Ano, má hromady grafických glitchů, drobných bugů, dvakrát mi spadla a některá designová rozhodnutí nejsou úplně šťastně zvolená, ale vůbec svého rozhodnutí nelituji. A taky to není jako Fallout! Feelingově nejblíž mi přišel Vampire the Masquerade - Bloodlines. K němu má navíc Cyberpunk 2077 několik zajímavých paralel včetně počáteční zabugovanosti. Ale je jiná doba, CD Projekt kvůli tomu pravděpodobně nezkrachuje a stejně tak se ze Cyberpunku po letech nestane kultovní hra. Byť nechybělo mnoho a mohlo se tak stát.

Většinu herní doby jezdíte po městě a střílíte kyberwarem více či méně modifikované lidi. A nebo je taky můžete mlátit, sekat či hackovat. Paráda! Hackování mi moc srandy nepřineslo, zato guny a katana byly mnohem lepší. S ovladačem mohu doporučit i to ježdění. Na klávesnici už to taková paráda není a budete rádi za fast travel. K obvyklému vylepšování postavy přibyl důležitý faktor - nevypadat jako šašek, kyberware mi přišel nápaditý, perky už bohužel méně. Systém "učení se používáním" ala Skyrim byl tak nevýrazný, že jsem si ho všimla až po několika hodinách hraní.

Co mi však přišlo naprosto skvělé je příběh, a to jak hlavní úkolová linie, tak ty vedlejší, kde budujete vztah s několika dobře napsanými NPC. Nebojím se říct, že tohle je nad úrovní Witchera 3. Zakázky byly bohužel horší, ale zase budí dojem hromady práce ve velkém městě, ze které si můžete vybírat, místo hry, ve které není co dělat. Ano, můžete namítnout, že rozvětvenost dialogů je na RPG trochu líná, ale když přistoupíte na to, že sledujete epický příběh V, tak vám snad ani nemůže vadit, že těch voleb není mnoho. V japonských RPG hrách je to běžné.

Závěrem bych tedy řekla, že je to parádní RPG, ale na 10/10 to není. Nejenom kvůli bugům, z nichž některé působí úplně zbytečně a nějak jim trvá jejich oprava. Ale hlavně proto, že některé skvělé nápady, jako třeba zkoumání PV, se ukázaly být spíše nudné a hra tak ztrácela drive. Člověk si pak začne více všímat nedodělků a chyb, a když se vám pak ještě nakonec nespawne úkolové NPC nebo zamrzne auto, tak to chcete vypnout. Jestli však VtM - Bloodlines 2 bude alespoň tak dobré jako Cyberpunk 2077, budu nadšená.

Dohráno za 62 hodin.
Včetně:
Phantom Liberty