Úvodem je třeba podotknout, že zařazení mezi vizuální romány je naprosto výstižné. Pokud by někdo očekával klasickou adventuru se všemi souvisejícími herními mechanismy, mohl by být poměrně zklamán. Hádanky se v celé hře dají spočítat na prstech jedné ruky, interakce s inventářem prakticky neexistuje, kombinování/používání předmětů vůbec. Veškerá herní náplň se tak sestává z rozhovorů a zjišťování informací, hledání klíčových stop případu, výslechů svědků a hledání vzájemných souvislostí. Připravte se tedy, že budete číst. Hodně číst. Ale to vůbec nevadí! Protože atmosféra díky netradičním a originálním hlavním postavám (lidským tělům s různými hlavami zvířat), výborné hudbě i povedeného dabingu přímo tryská z monitoru.

O příběhu je lepší neprozrazovat příliš mnoho detailů. V roli kohouta Sonnyho, člena dříve legendárního policejního dua Chicken Police, toho času postaveného mimo službu, kterého opustila žena s potomkem (uvést dítětem by v reáliích tohoto světa nebylo úplně přesné), který našel zálibu ve whisky a zbývá mu do důchodu 121 dní, se po návštěvě tajemné ženy (ehm) pouštíme do posledního případu kariéry. Na tuto cestu přibere svého bývalého parťáka Martyho, s kterým se po celou dobu vzájemně špičkují. Jejich vztah však prochází vývojem i s ohledem na jednu nešťastnou událost z průběhu jejich dřívější kariéry. Při svém pátrání narazí na spoustu starých známých, kteří jim pomohou posunout se v případu případu, stejně jako na postavy, o kterých doposud pouze slýchali.

Zdůraznit musím perfektně propracovaný svět, jehož geografické i historické detaily jsou nám postupně odkrývány v nalezených informacích. Stejně tak jsou zajímavě vykresleny vztahy mezi jednotlivými zvířecími druhy žijícími v zdánlivém poklidu v jednom městě. V soužití různých druhů je možné spatřit alegorii na některé problémy současné doby, zejména pak xenofobii a různé formy elitářství… naštěstí nijak aktivisticky, tudíž tím není rušen celkový zážitek ze hry.

Obtížnost je velmi nízká, víceméně je nemožné zakysnout, což je však ku prospěchu věci, neboť není narušena atmosféra. Herní doba je okolo deseti hodin, což považuji za optimální, neboť jednak po celou dobu hra neztratí tempo a současně není zbytečně protahovaná. Všem milovníkům románů s temnou noir atmosférou můžu návštěvu Clawville doporučit a vůbec bych se nezlobil, pokud bych se na místo činu opět vrátil v nějakém pokračování, klidně i z dob největší slávy této policejní dvojky!