Třetí Resistance mi sedl. A překvapivě hodně. Občas lidé tomuto dílu vyčítají vyšší obtížnost. Jako startovní hru na PS3 bych to rozhodně nedoporučoval, ale obtížnost je v mezích normy. Na střední obtížnost jsem umíral jenom občas. Ovládání gamepadu mi už, po nějaké době z PlayStationem, nedělá problém. Postupné startování citlivosti kurzoru je skvělá věc. Jaký velký rozdíl oproti starším kusům typu Medal of Honor: Frontline, které to nemají a kde musíte při každém míření těžce cukat kurzorem. Navíc, autosave je v třetí Resistance doslova na každém kroku.
Ze začátku jsem byl trochu vyjukaný z návratu lékárniček. Někdo by řekl, že to zvýšilo obtížnost. Já říkám, že to změnilo styl hraní. Moc se nevyplatí opatrně vykukovat z poza rohu a z dálky ostřelovat nepřítele s tím, že občas schytáte nějakou tu ránu. Tady je potřeba být v kontaktu s nepřítelem. Být v kontaktu s jeho lékárnami. Odhadem každý třetí emzák má za pasem připevněnou lékárnu. Bez nich dlouho nepřežijete. Díky tomu se z Resistance stává pořádná řežba.
Potěší možnost opět nosit všechny zbraně u sebe. Je super mít možnost vybírat si zbraně podle nálady a ne podle toho, co hra zrovna dovolí. Každá zbraň má něco do sebe. Mě nejvíc pomáhala brokovnice a ta zbraň, co dokáže prostřelit zeď. Možnost jejich vylepšení je taková malá odměna za používání. Proč ne, mě to přišlo fajn. Stejně tak bossové, kteří jsou naprosto přirozeně zakomponovaní do děje. Člověk by si ani na první dobrou neřekl, že bojuje z bossem. A souboje s nimi jsou parádní. Slušný pokrok oproti minulému. Jediné, co mi trochu chybělo, byl boj po boku lidské armády (která už není). Naopak poprvé v sérii zažijete boj proti lidským protivníkům.
Atmosféra hry je skvělá. Temný zdemolovaný svět, který už nenabízí příliš radosti. Přeživší se schovávají a snaží se v přicházející stálé zimě přežít. Celé je to trochu komixově laděné a nebere se to moc vážně. Děj je plný profláklých a nesmyslných klišé, které je opravdu potřeba nebrat vážně. Například scéna, kdy hrdina přijde k rádiu u kterého hraje gramofonová deska. Nemuselo by to být nic moc divného, až na to, že je očividně jasné, že toto místo lidé ani elektřina už dlouho neviděli. Halucinace zmrzlého hrdiny? Možná.
Konec je tak přestřelený, že jsem dlouho přemýšlel, zda už hrdina dávno neumřel před ním a zda to není jen projekce jeho snů. Podivná představa. Zároveň i děsivá. Kdyby to tak opravdu bylo, hra by měla velký přesah. Beznadějnost celé situace je očividná už od začátku.
Ze začátku jsem byl trochu vyjukaný z návratu lékárniček. Někdo by řekl, že to zvýšilo obtížnost. Já říkám, že to změnilo styl hraní. Moc se nevyplatí opatrně vykukovat z poza rohu a z dálky ostřelovat nepřítele s tím, že občas schytáte nějakou tu ránu. Tady je potřeba být v kontaktu s nepřítelem. Být v kontaktu s jeho lékárnami. Odhadem každý třetí emzák má za pasem připevněnou lékárnu. Bez nich dlouho nepřežijete. Díky tomu se z Resistance stává pořádná řežba.
Potěší možnost opět nosit všechny zbraně u sebe. Je super mít možnost vybírat si zbraně podle nálady a ne podle toho, co hra zrovna dovolí. Každá zbraň má něco do sebe. Mě nejvíc pomáhala brokovnice a ta zbraň, co dokáže prostřelit zeď. Možnost jejich vylepšení je taková malá odměna za používání. Proč ne, mě to přišlo fajn. Stejně tak bossové, kteří jsou naprosto přirozeně zakomponovaní do děje. Člověk by si ani na první dobrou neřekl, že bojuje z bossem. A souboje s nimi jsou parádní. Slušný pokrok oproti minulému. Jediné, co mi trochu chybělo, byl boj po boku lidské armády (která už není). Naopak poprvé v sérii zažijete boj proti lidským protivníkům.
Atmosféra hry je skvělá. Temný zdemolovaný svět, který už nenabízí příliš radosti. Přeživší se schovávají a snaží se v přicházející stálé zimě přežít. Celé je to trochu komixově laděné a nebere se to moc vážně. Děj je plný profláklých a nesmyslných klišé, které je opravdu potřeba nebrat vážně. Například scéna, kdy hrdina přijde k rádiu u kterého hraje gramofonová deska. Nemuselo by to být nic moc divného, až na to, že je očividně jasné, že toto místo lidé ani elektřina už dlouho neviděli. Halucinace zmrzlého hrdiny? Možná.
Konec je tak přestřelený, že jsem dlouho přemýšlel, zda už hrdina dávno neumřel před ním a zda to není jen projekce jeho snů. Podivná představa. Zároveň i děsivá. Kdyby to tak opravdu bylo, hra by měla velký přesah. Beznadějnost celé situace je očividná už od začátku.
Pro: perfetní atmosféra, abstraktní příběh, který můžete milovat i nenávidět, možnost nosit všechny zbraně, nezničitelný všední hrdina, ke konci už opravdu hodně solidní mindfuck
Proti: některé části v New Yorku jsou trochu frustrující, hnutí odporu je v troskách