In the beginning were the words
and the words made the world.
I am the words.
The words are everything.
Where the words end the world ends.
Explicitní spoilery
K dnešnímu dni je dozajista The Talos Principle jedna z nejlepších her, které jsem hrál. Když jsem četl komentář od Adama, tak mi vlastně došlo, že skutečně lepší pro porovnání s The Witness než třeba Portal, protože ty hry mají do jisté míry podobné existenciální téma. Ale tam kde The Witness ztrácí dech a jde do hlubokého surrealismu, tak přeci jen The Talos Principle vytváří velmi funkční příběh.
Zkušenost s The Talos Principle bude mít určitě každý hráč jiný a záleží na tom, co od her hledá a jaký je jeho duchovní život. Vím, že to zní poněkud lacině, ale lidé náboženští nebo filozofující budou The Talos Principle vnímat o hodně jinak než lidé techničtí či zcela v těchto tématech nezběhlí a nezaujatí. Pro mnoho hráčů to bude jen velmi kvalitní logická hra s krásnou hudbou. A ono to stačí. Tato hra má ovšem silný existenciální přesah, na který narážíte prakticky neustále.
Ve vzkazech těch, kdo byli před Vámi.
Ve slovech vašeho Stvořitele.
V rozhovorech s Hadem.
V tajemstvích Poslů.
Přiznám se, že jsem dokonce zažil i chvilku existenciální hrůzy, a to, když mi hra neumožnila dát jinou než jednu odpověď, což nakonec dává smysl. Nebo nedává? Tohle je ve skutečnosti velmi zásadní otázka, protože pokud je náš prvek rozhodující pro výsledek hry, proč jsme vůbec omezování? A to je přesně ono. The Talos Principle vytváří otázky. Takové, na které neexistuje odpověď. Jistě, příběh lze vysvětlit pár slovy, ale to není zas tak důležité. Důležité je to, co jen tak převyprávět nedá, ten přesah, který mají vážně jen dobré hry, které vás donutí přemýšlet. Hra má nádherný vizuál, nádhernou hudbu, nádherný dabing, nádherné lokace, ale ta kapka existencialismu je to, co dělá z nadprůměrné hry něco unikátního.
Hra je ke konci skutečně obtížná, ale hrdě mohu prohlásit, že jsem ani jednou nepoužil návod u „běžných“ hádanek. To až později když jsem odemykal The Messenger ending. Ale stejně je to lepší, než to bylo Road to Gehenna, což jsem nakonec vzdal, protože to už bylo vážně peklo (hehe, peklo).
The Talos Principle je jedinečný. A kdo to nehrál, měl by si to dát na vrchol seznamu.
and the words made the world.
I am the words.
The words are everything.
Where the words end the world ends.
Explicitní spoilery
K dnešnímu dni je dozajista The Talos Principle jedna z nejlepších her, které jsem hrál. Když jsem četl komentář od Adama, tak mi vlastně došlo, že skutečně lepší pro porovnání s The Witness než třeba Portal, protože ty hry mají do jisté míry podobné existenciální téma. Ale tam kde The Witness ztrácí dech a jde do hlubokého surrealismu, tak přeci jen The Talos Principle vytváří velmi funkční příběh.
Zkušenost s The Talos Principle bude mít určitě každý hráč jiný a záleží na tom, co od her hledá a jaký je jeho duchovní život. Vím, že to zní poněkud lacině, ale lidé náboženští nebo filozofující budou The Talos Principle vnímat o hodně jinak než lidé techničtí či zcela v těchto tématech nezběhlí a nezaujatí. Pro mnoho hráčů to bude jen velmi kvalitní logická hra s krásnou hudbou. A ono to stačí. Tato hra má ovšem silný existenciální přesah, na který narážíte prakticky neustále.
Ve vzkazech těch, kdo byli před Vámi.
Ve slovech vašeho Stvořitele.
V rozhovorech s Hadem.
V tajemstvích Poslů.
Přiznám se, že jsem dokonce zažil i chvilku existenciální hrůzy, a to, když mi hra neumožnila dát jinou než jednu odpověď, což nakonec dává smysl. Nebo nedává? Tohle je ve skutečnosti velmi zásadní otázka, protože pokud je náš prvek rozhodující pro výsledek hry, proč jsme vůbec omezování? A to je přesně ono. The Talos Principle vytváří otázky. Takové, na které neexistuje odpověď. Jistě, příběh lze vysvětlit pár slovy, ale to není zas tak důležité. Důležité je to, co jen tak převyprávět nedá, ten přesah, který mají vážně jen dobré hry, které vás donutí přemýšlet. Hra má nádherný vizuál, nádhernou hudbu, nádherný dabing, nádherné lokace, ale ta kapka existencialismu je to, co dělá z nadprůměrné hry něco unikátního.
Hra je ke konci skutečně obtížná, ale hrdě mohu prohlásit, že jsem ani jednou nepoužil návod u „běžných“ hádanek. To až později když jsem odemykal The Messenger ending. Ale stejně je to lepší, než to bylo Road to Gehenna, což jsem nakonec vzdal, protože to už bylo vážně peklo (hehe, peklo).
The Talos Principle je jedinečný. A kdo to nehrál, měl by si to dát na vrchol seznamu.
Alan Wake II: The Lake House