Hororovým hrám příliš neholduji, proto jsem hře F.E.A.R. dlouho nevěnoval pozornost. Pro mě pak spíše milým překvapením bylo po pár hodinách hraní zjištění, že tady se bát opravdu nebudu. Není totiž čeho. Hororové sekvence hráče nijak neohrožují, slouží zde spíše k odkrývání pozadí rádoby tajemného příběhu. Jedinou výjimku z tohoto pravidla pak představují duchové, jejichž existenci jsem nepochopil a ve hře nebyla snad ani nijak vysvětlena, jejich jediný účel byl tedy zjevně zajistit akci i v těchto klidnějších pasážích.

Kromě slabšího příběhu a značně repetitivního prostředí se ale hře nedá moc více vytknout. F.E.A.R. je poctivou FPS se skvělou hratelností. Pocit ze střelby a přestřelky jsou výborné, akční pasáže jsou svižné a rozhodně nenudí. Vyzdvihnout je třeba i povedenou AI nepřátel. Stejně jako třeba v Crysis mě bavilo poslouchat komunikaci nepřátelských vojáků a jednoho po druhém účelně likvidovat, škoda snad jen přítomnosti otravných robotů, se kterými taková sranda jako s lidskými protivníky prostě nikdy není. Samostatnou kapitolou je pak bullet time, který je velmi efektivní a hra je s ním značně jednodušší, jeho používání jsem se proto snažil mírnit, přesto jsem často neodolal, protože poskytuje možnost vychutnat si likvidaci nepřátel ještě intenzivněji.

Těch 8 odehraných hodin mi u F.E.A.R. uteklo velmi rychle a rozhodně si tedy teď zahraju i datadisky.