Střílečky z pohledu vlastních očí nikdy nebyly hry, o které bych se zajímal a které bych preferoval. Za celou svoji herní kariéru jsem tak hrál jen původního Unreal Tournamenta a novýho Wolfensteina včetně datadisku. Byly to fajn hry, ale myslím, že z tohoto žánru u mě stačilo. A asi i to byl důvod, proč jsem se sérii Sniper Ghost Warrior záměrně vyhýbal, přestože např. konkurenční série Sniper Elite je mojí srdcovkou už od prvního dílu. Nikdy jsem tyto série neporovnával jako konkurenční snipovací hry, ale jako souboj 1st a 3rd akční hry. Původní koncept Sniper Ghost Warrior mě nechával zcela chladným a o hru jsem se začal zajímat až s přídomkem Contracts. Jelikož je ale zabíjení Sovětů (byť bývalých) proti mému přesvědčení (ostatně všechny ty Red Alerty, Blitzkriegy, Original War jsem hrál vždycky výhradně hlavně za Sověty), šla i původní hra dost mimo mě. O sérii jsem se začal zajímat až s druhým dílem Contracts, kde mě nadchlo zasazení. Když jsem pak viděl, jakou má hra sběratelskou edici, která navíc ani není nějak extra drahá a co si budem, obsahuje české titulky, rozhodl jsem se jí dát šanci.

A udělal jsem dobře. Chytlavá atmosféra pouště, anonymního hrdiny Ravena, tichého postupu a především pak odstřelování na opravdu velké vzdálenosti, si mě omotaly kolem prstu a já ve hře začal ztrácet hodiny a hodiny svého volného času.

Koncept hry je vymyšlen tak, že celý příběh se skládá ze šesti samostatně oddělených misí, tzv. kontraktů, ve kterých vždy plníte specifické úkoly. Kontrakty jsou rozděleny spravedlivě na ty klasické a pak ty s extrémní vzdáleností. Klasické kontrakty fungují tak, že máte k dispozici jednu obrovskou mapu, často nějaký komplex, ve kterém musíte nejlépe nenápadně plnit různé úkoly, které zahrnují především sabotáže zařízení, hackování systémů, deaktivování rušiček, kontrolních věží atd. V těchto kontraktech se osvědčí nejlépe tichý postup a pokud vyloženě nechcete používat sniperku, není to ani vhodné. Naopak kontrakty na extrémní vzdálenost jsou daleko zajímavější a zábavnější. Vždy se musíte proplížit / probít někam na vyhlídku na okraji mapy, kde např. přes záliv, řeku nebo skály odstřelujete cíle odstřelovací puškou. Hratelnost se zde poměrně rychle úplně mění a to je dobře. Nechybí ani detailní a zpomalovací záběry na trajektorii letící střely včetně jejího účinku na cíl. Tam, kde se série Sniper Elite soustředí na X-Ray záběry, Contracts na to jdou jinak a podle mě lépe. Sice nevidíte účinek střely na kosti nebo poškození vnitřních orgánů, hra ale poměrně zobrazuje rozstřelení obličeje apod. Pro citlivější povahy lze toto v nastavení hry vypnout.

Kromě samotného zasazení, atmosféry, postupu a pocitu ze střelby mi vyhovoval i systém vylepšování postavy, kde si za vydělané peníze, zkušenosti a jakési body za splnění některých výzev odemykáte další vybavení, další zbraně a jejich modifikace, ale i perky. Systém to je do značné míry motivující a máte radost z toho, že jste si něco vydělali a můžete si dovolit další věc do další mise.

Co mě naopak dost zarazilo, že hra neobsahuje manuální save ani quick save. Sice nehraju hry na nejnižší obtížnost, ale už od dob Commandos a Desperados jsem zvyklý si každý postup ve hře, úspěšný kill atd. hned ukládat a v případě vyvolání poplachu naloadovat, což tady bohužel nejde. Věřím, že každá hra nemusí mít manuální save systém a někde mi checkpointy nevadí, ale pokud se snažíte základnu vyčistit bez vyvolání poplachu a ten se spustí i ve Vašem pátém pokusu, už byste do toho nejradši kopli. Vím, že pak hraju víc opatrně, ale přesto mi možnost save prostě chyběla. Což byla asi největší věc, která mi na celé hře vadila. Občasné glitche jsou někdy úsměvné, smyšlené názvy zbraní jsou zvláštní, ale nic, co by Vám zkazilo zážitek. A pokud netrpíte touhou mít koupenou každou bonusovou zbraň jako speciální DLC, kterých je na Steamu snad 20, užijete si fajn snipovací hru. Pro mě určitě nejlepší hra, kterou jsem letos hrál.

I když se stejně jaksi nemůžu zbavit pocitu, že kdyby byla hra z pohledu třetí osoby, seděla by mi víc.