Herní výzva 2021 č. 7 – Čas je relativní
Já vlastně nevím, co napsat. Možná bych tenhle komentář ani nepsal, kdyby nepotřeboval mít poslední text do herní výzvy. Jako u několika dalších her jsou vjemy tak rozmanité, že vepsat je do komentáře se zdá nemožné.
Tak nějak jsem věděl, že se to stane. Vždy, když nějakou hru dlouhodobě odkládám, ukáže se poté jako naprosto klenot. Stalo se s Firewatch, stalo se to s Someday You’ll Return a nyní i s What Remains of Edith Finch.
Při hraní jsem měl pocit, že hraji kombinaci Dear Esther, The Beginner’s Guide a něčeho zcela originálního, což neříkám zas tak často Celou dobu jsem přemýšlel, kam hru zařadit, a ke své spokojenosti jsem zjistil, že ono to příliš nejde. Z počátku jsem hru považoval za psychologický horror, ale brzy jsem poznal, že se jedná o čisté drama spojené s nesmírnou fantazií, která využívá různé způsoby výpravy k popisu osudu jedné rodiny, kterou sužuje pomyslná kletba.
Slovo „pomyslná“ je zde velmi podstatné, protože hra ve skutečnosti klouže pouze po povrchu nejhlubšího tajemství rodiny a nikdy nedá odpověď. A to je dobře, protože až jsem to z počátku čekal, myslím, že závěr by to zkazilo. Hra vás ve skutečnosti neustále drží ve střehu toho, co je pravda a co je lež, co je fantazie a jsou fakta a vlastně je to v jedné části hry i lampshadnuté samotnou hrou. Nicméně je třeba zdůraznit tu naprostou úžasnou myšlenku, že pokoj je odrazem lidské duše a pokud zůstane pokoj nezměněn, může být tímto odrazem navěky. Je to nesmírné bizarní ale nesmírně poetické a kreativní zároveň.
Nakonec se asi nechci pouštět do teorii o co tady vlastně jde, myslím, že by si to každý měl zahrát sám a dojít k vlastnímu závěru. Dovolit si však zmínit, že děj Miltona Finche je asi nejmysterióznější část hry, a podle mých informací jí tvůrci dále rozpracovávají v jiné hře.
Pokud nyní čekáte nějaký pro mě typický superlativ, zklamu vás. Ne, není to jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Na to má až příliš, ač nepodstatných, chyb. Ale ocenit nesmírnou kreativitu, fantazii a originalitu tvůrců musí každý kdo si hru zahraje.
A naprosto mimo mi tahle hra připomněla OST ze zcela nesouvisející hry.
Home Is Where You Are Remembered
Já vlastně nevím, co napsat. Možná bych tenhle komentář ani nepsal, kdyby nepotřeboval mít poslední text do herní výzvy. Jako u několika dalších her jsou vjemy tak rozmanité, že vepsat je do komentáře se zdá nemožné.
Tak nějak jsem věděl, že se to stane. Vždy, když nějakou hru dlouhodobě odkládám, ukáže se poté jako naprosto klenot. Stalo se s Firewatch, stalo se to s Someday You’ll Return a nyní i s What Remains of Edith Finch.
Při hraní jsem měl pocit, že hraji kombinaci Dear Esther, The Beginner’s Guide a něčeho zcela originálního, což neříkám zas tak často Celou dobu jsem přemýšlel, kam hru zařadit, a ke své spokojenosti jsem zjistil, že ono to příliš nejde. Z počátku jsem hru považoval za psychologický horror, ale brzy jsem poznal, že se jedná o čisté drama spojené s nesmírnou fantazií, která využívá různé způsoby výpravy k popisu osudu jedné rodiny, kterou sužuje pomyslná kletba.
Slovo „pomyslná“ je zde velmi podstatné, protože hra ve skutečnosti klouže pouze po povrchu nejhlubšího tajemství rodiny a nikdy nedá odpověď. A to je dobře, protože až jsem to z počátku čekal, myslím, že závěr by to zkazilo. Hra vás ve skutečnosti neustále drží ve střehu toho, co je pravda a co je lež, co je fantazie a jsou fakta a vlastně je to v jedné části hry i lampshadnuté samotnou hrou. Nicméně je třeba zdůraznit tu naprostou úžasnou myšlenku, že pokoj je odrazem lidské duše a pokud zůstane pokoj nezměněn, může být tímto odrazem navěky. Je to nesmírné bizarní ale nesmírně poetické a kreativní zároveň.
Nakonec se asi nechci pouštět do teorii o co tady vlastně jde, myslím, že by si to každý měl zahrát sám a dojít k vlastnímu závěru. Dovolit si však zmínit, že děj Miltona Finche je asi nejmysterióznější část hry, a podle mých informací jí tvůrci dále rozpracovávají v jiné hře.
Pokud nyní čekáte nějaký pro mě typický superlativ, zklamu vás. Ne, není to jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Na to má až příliš, ač nepodstatných, chyb. Ale ocenit nesmírnou kreativitu, fantazii a originalitu tvůrců musí každý kdo si hru zahraje.
A naprosto mimo mi tahle hra připomněla OST ze zcela nesouvisející hry.
Home Is Where You Are Remembered
Alan Wake II: The Lake House