O L. A. Noire jsem slyšela samou chválu a těšila se, až se k ní po letech chorobného odkládání dostanu. Už před lety jsem ji rozehrála, ale po pár prvních případech ji odložila a už se k ní nikdy nevrátila. Až do letošního srpna. Nevím čím to bylo. Tentokrát je již po 35 hodinách pokořena a dohrána!

Někde se začít musí. Díky kariérnímu postupu se s Colem Phelpsem podíváme na nejrůznější oddělení, vyřešíme všelijaké druhy případů a málo-kdy jsem u nich měla pocit, že by se něco přehnaně opakovalo nebo byla hra uměle natahovaná. Ve výsledku mě to bavilo asi na všech odděleních, ale to víte, že mému srdci nejbližší jsou vraždy.

Svět zasazený do období zlatého věku Hollywoodu je poutavý, zajímavý a zábavný. Sice tu není taková volnost jako v GTA, ale čas i prostor si na průzkum - pokud o něj stojíte, dokážete najít. V rádiu Vám hraje dobová hudba, na silnicích je to samý krásný "veterán" a ikdyž vše na první pohled vypadá krásně a v rozkvětu, o to víc to pak kontrastuje s danými případy a tím, co se v L.A. děje pod tím hezky naleštěným povrchem. Skandály, korupce a honičky Vás neminou.

Co mě děsně štvalo byl jízdní model. Respektive, já se naštěstí spíš bavila a smála nad tím, jak moc mi to nejde, hlavně v momentech, kdy potřebujete dohnat padoucha. Neustále mě to však vytrhávalo z hraní. Stejně tak se mi dost špatně ovládal běh po nouzových schodištích v honičce, takže jsem se několikrát zasekla s detektivem, který mi běhal nahoru, pak dolů a pak zase nahoru. Vlastně přesně tím směrem, kterým jsem nechtěla. I to se neobešlo beze smíchu. A nejvíc mě štvala má neschopnost udržet myšlenku a odhadovat podezřelé, takže se vyrojilo i pár neúspěšných výslechů, ty příběhově podstatné jsem musela opakovat s vytočeným šéfem do běla za zády pod výhružkou vyhazovu. Opravdu jsem někdy měla problém vyčíst z tváře, zda je vyslíchaný jen nervózní, lže nebo jsem se ho něčím dotkla. No co nadělám. Nemyslím si, že by to další průchody mělo být nějak závratně lepší. Nakonec se pár lidí, se kterými jsem hru rozebírala, shodlo na tom, že přesně tohle je odradilo od toho hru dohrát. Jedno se však musí nechat, bylo to revoluční a i dneska to vypadá slušně. Obecně hra zestárla velmi dobře. A ano vím, že od té doby došlo k pár vylepšením. 

Detektivní práce je zábavná. Narazíte jak na případy běžné a obyčejné, tak na ty něčím vyčnívající. Někdy si na stanici v pár slovech řeknete, co Vás zhruba čeká, jindy jste zavoláni na místo činu rovnou, a pak jsou tu takové jednohubky v podobě malých honiček a pouličních zločinů, na které narazíte při své jízdě za hlavním případem. A do těch se buď můžete pustit a hru si tím trochu natáhnout a zpestřit a nebo nemusíte. Na výzvu zkrátka nezareagujete a jedete dál na původní místo. Tam ohledáte důkazní materiál, případně tělo a sesumírujete si, co zhruba se tu mohlo udát. Vyslechnete svědky, předvoláte si podezřelé a nakonec musíte případ uzavřít. A to bohužel - díky těm nahoře - za každých okolností. Jak jsem psala výše, někdy je to pěkný záhul, vést výslech dobře a dobrat se k odpovědím, které potřebujete pro zdárné pokračování vyšetřování a nebo rovnou pro usvědčení. Ale kdo by taky čekal, že to půjde jak po másle.

Takže když si to shrneme, pomineme-li jízdní model a mou vlastní neschopnost pochopit, co po mě hra během výslechu chtěla... Což je vlastně hlavní náplň hry, a tak to chvílemi opravdu bolelo, byla jsem z celkového pojetí hry, nápadů a ztvárnění nakonec nadšená. I slzička mi na konci ukápla. A to mi ze začátku přišel hlavní hrdina takový nemasný neslaný a špatně se mi s ním sžívalo.

A na závěr doporučuji češtinu z dílny prekladyher eu, která nahrazuje německé texty ve hře. Povedla se.