Hru jsem dohrál v rámci herní výzvy 2021

Kde začít abych nezněl jako Amiciin fanatický fanoušek? No uvidíme.

A Plague Tale Innocence je v základu velmi jednoduchá hra, ale ve finále nám je schopná dát něco zcela nečekaného a nového.
Ve hře většinu času hrajete za dívku jménem Amicia která pochází s rodu De Rune. 
Společně se svým otcem a sem tam i s matkou a svým mladším bratrem si žijí své relativně normální životy. Nebo ne?

Prvně se pustím do příběhu, protože právě ten je nejsilnější stránkou této hry a za mě osobně je jedním z nejlepších za poslední roky. Ve hře hrajete po většinu času za již zmíněnou Amicii. Z počátku vypadá jako trochu ublížená holčička, které se nevěnuje matka a která žárlí na svého mladšího bratra, ale již po půl hodině hry zjistíte, že je v ní daleko víc než kdo čeká. Ve chvíli kdy se zboří celý její svět a ona je nucena se postarat o svého nemocného bratříčka, tak se této role ujme se značným respektem. Nechápejte mě špatně. Ano je to jeho sestra a je to přeci normální, ale realita je taková, že svého bratra v podstatě vůbec nezná. Právě to poznávání mezi Hugem a Amicii a jejich čím dál tím větší budování společného pouta dává příběhu tu pravou dávku emocí.
To samé poznávání skutečné povahy Hugovi nemoci a jeho snaha o vyléčení. Nebo následné zjištění o co skutečně ve hře jde. To vše dává hře neskutečné emoce, napínavost a zkrátka v mém případě chuť odehrát hru na jeden zátah, protože chci vědět co se sakra příště stane. Hra vám nedá příliš mnoho prostoru jak se pohybovat nebo rozhodovat, ale to mi osobně v tomto případě vůbec nevadilo. Příběh je totiž tak skvělý, že i když jdete po jeho přesně napsaných řádcích bez téměř žádné odbočky hltal jsem žadnou jeho část. Už od dob základní školy mám opravdu velmi rád příběh o krysaři a přesně tento příběh jsem si ve hře mohl projít a poznat na vlastní kůži. Ano není to jeho přesná kopie, ale nikdo mi nemůže vymluvit, že tam není dost velká inspirace.

Dalším velkým plusem je grafika. Hra je opravdu nádherná. Nemluvím jen o postavách, ale o prostředí takovém. Místama je hra značně pochmurná, ale to jí dává jen další body do krásy, protože k příběhu to opravdu sedí. Narovinu pokud jste člověk co se rozbrečí během zabití videoherního králíka, tak tuto hru ani nehrajte. Zde toho umírá daleko víc a daleko brutálněji.

Menší vadou na kráse hry je obtížnost. Jelikož je hra jasně nalajnovaná a nepustí vás pomalu ani na 2 metry mimo, tak její odehrání je velmi snadné. Z toho důvodu pokud by někdo čekal nějakou výzvu, tak skutečně pohoří. Osobně mi to až tak nevadilo právě z důvodu brilantního příběhu, ale dokážu si představit, že někomu to vadit může. Společně s obtížností je velké mínus umělá inteligence nebo spíš umělá tupost? NPC jsou opravdu hlupáci. Kolikrát vás nevidí na 2 metry a nemají problém jít na místo kam si hodíte kámen a nechat vás projít přímo kolem. Naopak kolikrát vás pronásledují vy zajdete za roh a uh je tu někdo? Takovým neutrálním bodem je crafting. Ano ve hře sbíráte jisté suroviny a předměty a z těch můžete následně craftit vylepšení, munici apod.
Tento systém je však velmi primitivní. Sice se v průběhu bez některých typů munice neobejdete, ale nikdy jsem nezažil nějaký větší nedostatek nebo dokonce problém "Ouč nemám tohle nemůžu jít dál. Co teď?".

Sečteno a podtrženo. A Plague Tale Innocence je pro mě osobně výborná hra. Ano není to žádná výzva, ale brilantní příběh a grafické provedení mi to na tisícero vynahradí.