První dva díly jsem hodnotil poměrně nízko, bylo to ale především kvůli extrémně krátké délce a nulové obtížnosti. Obojí už není ve třetím díle na pořadu dne. Hra se opravdu hraje, někdy je i hra dost záludná a délka je akorát, ačkoliv není pravda, že se třetí Samorost odehrává na šesti "planetách", jak se píše v popisu, jsou pouze čtyři plus měsíce a jiné objekty.

Pokud srovnám ostatní hry Amanity Design, je mi Samorost vlastně nejbližší. Chuchel a Botanicula jsou přecijen šíleně infantilní, Machinarium je fajn, ale estetika Samorostu mě oslovila více. Ona jinak hratelnost je s Machinariem hodně podobná a ta infantilnost je tady samozřejmě také, ale dá se snést. Části, kdy se zpívá a tancuje, jsou nejenže infantilní, ale jsou až psychedelické a svým způsobem v dobrém děsivé. Rozhodně je to hra, kde nemusí a není na škodu si něco přimíchat do jídla či nápoje :-)

Co bych vypíchnul, je vizuál. To je něco nádherného, a já opravdu s těmito pojmy nehýřím. Některé obrazovky jsem i chvíli nic nedělal a jen se kochal.

Co se týče samotných puzzlů a hratelnosti, nemám výhrad. Jsou nápadité, zábavné, zajímavé. Moc mě potěšilo zaměření na hudební hádanky, jen puzzle s postupným hádáním dalšího tónu melodie se až moc opakoval.

Samotná hudba je skvělá, Tomáš Dvořák se opět předvedl a soundtrack určitě pořizuju. Zajímavé je i pojetí odměny za achievement formou písničky, která se dá poslouchat samostatně nebo kombinovat s ostatními.

Já v podstatě nemám výjimečně nic moc proti. Nic originálního a nevídaného to už není, ale podle mě zde Amanita svou evolucí dosáhla vrcholu. Super.