„Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.“
Na přelomu let 2021 a 2022 jsem se přenesl do Léta Páně 1910, kdy novinář a fotograf John Parker v honbě za sólokaprem přesvědčí svého nadřízeného, aby mu zafinancoval cestu do Illsmouthu, kde jsou údajně nejlepší podmínky pro vyfocení Halleyovy komety. Parker se do Illsmouthu dostane tři dny před příchodem komety a vůbec netuší, že zde potká největší dobrodružství své novinářské kariéry. Přelet komety totiž není vhodnou příležitostí jen pro náruživé fotografy, ale také pro okultisty, kteří se snaží přivést rasu Prastarých zpět na zemi.
Hra Shadow of the Comet inspirovaná díly H. P. Lovecrafta přináší na monitory hráčů syrový horor. Lovecraft je jedním ze zakladatelů moderního hororu. Jeho mýtus Cthulhu přináší děs do zdánlivě pustého vesmíru. Lidská rasa totiž není prvním obyvatelem Země. Před námi tu byli Prastaří, kteří se nyní nacházejí buď v jiné dimenzi, nebo spí skryti někde v našem světě. Takže jestli při plavání v moři vyhlížíte Dagona, při houbaření v lese se straníte Mi-go a při pohledu na noční oblohu hledáte Hastur, pak je Shadow of the Comet hrou právě pro vás.
Shadow of the Comet byla ve Score tak trochu tajným kultem. Občas se někde vynořila jako poznámka pod čarou nebo přirovnání, ale ve Score nikdy nebyla zrecenzovaná, pouze byl zveřejněn návod. Jedinou českou recenzi Andreje Anastasova přinesl Excalibur 17. Recenze byla na Andrewa neskutečně suchá. Zrovna u této hry bych očekával, že se autor víc odváže. Ale asi Cthulhu není Andrejovou parketou. Hra dostala hodnocení 78%.
Když se řekne Shadow of the Comet, vybaví se mi následující vzpomínky - duhový pásovec, nádherná kreslená grafika a neskutečná obtížnost. Duhový pásovec je samozřejmě logem firmy Infogrames, které na nás vyskočí při každém spuštění hry. Grafika severoamerického maloměsta a okolních lesů je prostě dokonalá. Navíc má většina obrazovek svou denní a noční variantu. Při rozhovorech vidíme obří pohyblivý portrét obličeje postavy, se kterou hovoříme a nutno říct, že ty se opravdu povedly. Nesmím zapomenout ani na příšery, které jsou dostatečně příšerné. A stejně tak příšerná je obtížnost hry. Podle mě jde o jednu z nejtěžších adventur vůbec. Dost možná strčí do kapsy i pověstný King's Quest 3. Jenže zatímco u pohádkové hry mě pekelná obtížnost vytáčela, k Cthulhu prostě patří. Každý rozhovor může přinést důležitou informaci. Naštěstí není nutné si vše zapisovat, protože hra obsahuje perfektní obsáhlý deník, který na konci hry má 60 stránek. Když nevíte, jak dál, není na škodu zkonzultovat právě deník, zda jste na něco nezapomněli. Počínaje prvním večerem stále častěji může přijít situace, kdy Parker zemře. A těch možností úmrtí je opravdu mnoho. Hra obsahuje i akční mezihry. Opět, ve většině her je nenávidím, ale k Cthulhu tak nějak patří. Takže je nutné vyhýbat se různým pastem a příšerám. Vrcholem obtížnosti je pak večer druhého dne, kdy vás čeká podzemní úprk bludištěm přes 20 obrazovek se supícím monstrem v zádech, kdy sebemenší zaváhání znamená smrt. Při prvním pokusu jsem zde zařval asi 30x a i tentokrát jsem tuto sekci se znalostí postupu dohrál asi na pátý pokus. Celé podzemí pod hřbitovem je co do obtížnosti noční můra. A lehčí není ani následná eliminace hlav čtyř rodin, kteří v Illsmouthu udržují při životě kult Cthulhu.
Kromě parádní grafiky hra oplývá slušnou hudbou, která však hraje jen místy a těch skladeb by mohlo být víc. Zejména úvodní hudební téma je parádní. Hra je rozdělena do tří dnů, kterými musíme provést Johna Parkera. A když říkám provést, myslím tím hezky ručně a na klávesnici. Myš tentokrát zůstane nevyužita, což je na hru z roku 1993 poměrně odvážný krok. Andrew tehdy za ovládání Shadow of the Comet sepsul a je fakt, že si na něj člověk musí chvíli zvykat. Ve finále se těch pár klávesových zkratek naučíte poměrně rychle, ale ne všechny jsou logické. D pro diskové volby je naprosto smysluplnou volbou, ale proč I spouští deník a O otevírá inventář, mi hlava nebere. Ovládání klávesnicí mi nevadilo. Nepovažuji ho za kaz hry a připomnělo mi staré časy prvních Sierrovek.
Shadow of the Comet je povedeným převedením mýtu Cthulhu do počítačové hry, jde o důstojnou poctu králi hororu Lovecraftovi. Ve hře potkáme vše, co k Cthulhu patří - kultisty, příšery, zmínky o Prastarých, dokonce si sáhneme i na Necronomicon (jak se asi do Illsmouthu dostal?). Pro mě je Shadow of the Comet skvělou hrou, kterou mohu každému milovníkovi adventur a/nebo hororu jen doporučit. Případný hráč však bude muset zkousnout pekelnou obtížnost, ale, koneckonců, nesliboval jsem vám procházku růžovým sadem. A kdybyste někdy při potápění náhodou narazili na ruiny R'lyehu, nešťouchejte spícího Cthulhu do oka. Mohli byste probudit něco, co už byste nemuseli dokázat zapudit zpět.
Na přelomu let 2021 a 2022 jsem se přenesl do Léta Páně 1910, kdy novinář a fotograf John Parker v honbě za sólokaprem přesvědčí svého nadřízeného, aby mu zafinancoval cestu do Illsmouthu, kde jsou údajně nejlepší podmínky pro vyfocení Halleyovy komety. Parker se do Illsmouthu dostane tři dny před příchodem komety a vůbec netuší, že zde potká největší dobrodružství své novinářské kariéry. Přelet komety totiž není vhodnou příležitostí jen pro náruživé fotografy, ale také pro okultisty, kteří se snaží přivést rasu Prastarých zpět na zemi.
Hra Shadow of the Comet inspirovaná díly H. P. Lovecrafta přináší na monitory hráčů syrový horor. Lovecraft je jedním ze zakladatelů moderního hororu. Jeho mýtus Cthulhu přináší děs do zdánlivě pustého vesmíru. Lidská rasa totiž není prvním obyvatelem Země. Před námi tu byli Prastaří, kteří se nyní nacházejí buď v jiné dimenzi, nebo spí skryti někde v našem světě. Takže jestli při plavání v moři vyhlížíte Dagona, při houbaření v lese se straníte Mi-go a při pohledu na noční oblohu hledáte Hastur, pak je Shadow of the Comet hrou právě pro vás.
Shadow of the Comet byla ve Score tak trochu tajným kultem. Občas se někde vynořila jako poznámka pod čarou nebo přirovnání, ale ve Score nikdy nebyla zrecenzovaná, pouze byl zveřejněn návod. Jedinou českou recenzi Andreje Anastasova přinesl Excalibur 17. Recenze byla na Andrewa neskutečně suchá. Zrovna u této hry bych očekával, že se autor víc odváže. Ale asi Cthulhu není Andrejovou parketou. Hra dostala hodnocení 78%.
Když se řekne Shadow of the Comet, vybaví se mi následující vzpomínky - duhový pásovec, nádherná kreslená grafika a neskutečná obtížnost. Duhový pásovec je samozřejmě logem firmy Infogrames, které na nás vyskočí při každém spuštění hry. Grafika severoamerického maloměsta a okolních lesů je prostě dokonalá. Navíc má většina obrazovek svou denní a noční variantu. Při rozhovorech vidíme obří pohyblivý portrét obličeje postavy, se kterou hovoříme a nutno říct, že ty se opravdu povedly. Nesmím zapomenout ani na příšery, které jsou dostatečně příšerné. A stejně tak příšerná je obtížnost hry. Podle mě jde o jednu z nejtěžších adventur vůbec. Dost možná strčí do kapsy i pověstný King's Quest 3. Jenže zatímco u pohádkové hry mě pekelná obtížnost vytáčela, k Cthulhu prostě patří. Každý rozhovor může přinést důležitou informaci. Naštěstí není nutné si vše zapisovat, protože hra obsahuje perfektní obsáhlý deník, který na konci hry má 60 stránek. Když nevíte, jak dál, není na škodu zkonzultovat právě deník, zda jste na něco nezapomněli. Počínaje prvním večerem stále častěji může přijít situace, kdy Parker zemře. A těch možností úmrtí je opravdu mnoho. Hra obsahuje i akční mezihry. Opět, ve většině her je nenávidím, ale k Cthulhu tak nějak patří. Takže je nutné vyhýbat se různým pastem a příšerám. Vrcholem obtížnosti je pak večer druhého dne, kdy vás čeká podzemní úprk bludištěm přes 20 obrazovek se supícím monstrem v zádech, kdy sebemenší zaváhání znamená smrt. Při prvním pokusu jsem zde zařval asi 30x a i tentokrát jsem tuto sekci se znalostí postupu dohrál asi na pátý pokus. Celé podzemí pod hřbitovem je co do obtížnosti noční můra. A lehčí není ani následná eliminace hlav čtyř rodin, kteří v Illsmouthu udržují při životě kult Cthulhu.
Kromě parádní grafiky hra oplývá slušnou hudbou, která však hraje jen místy a těch skladeb by mohlo být víc. Zejména úvodní hudební téma je parádní. Hra je rozdělena do tří dnů, kterými musíme provést Johna Parkera. A když říkám provést, myslím tím hezky ručně a na klávesnici. Myš tentokrát zůstane nevyužita, což je na hru z roku 1993 poměrně odvážný krok. Andrew tehdy za ovládání Shadow of the Comet sepsul a je fakt, že si na něj člověk musí chvíli zvykat. Ve finále se těch pár klávesových zkratek naučíte poměrně rychle, ale ne všechny jsou logické. D pro diskové volby je naprosto smysluplnou volbou, ale proč I spouští deník a O otevírá inventář, mi hlava nebere. Ovládání klávesnicí mi nevadilo. Nepovažuji ho za kaz hry a připomnělo mi staré časy prvních Sierrovek.
Shadow of the Comet je povedeným převedením mýtu Cthulhu do počítačové hry, jde o důstojnou poctu králi hororu Lovecraftovi. Ve hře potkáme vše, co k Cthulhu patří - kultisty, příšery, zmínky o Prastarých, dokonce si sáhneme i na Necronomicon (jak se asi do Illsmouthu dostal?). Pro mě je Shadow of the Comet skvělou hrou, kterou mohu každému milovníkovi adventur a/nebo hororu jen doporučit. Případný hráč však bude muset zkousnout pekelnou obtížnost, ale, koneckonců, nesliboval jsem vám procházku růžovým sadem. A kdybyste někdy při potápění náhodou narazili na ruiny R'lyehu, nešťouchejte spícího Cthulhu do oka. Mohli byste probudit něco, co už byste nemuseli dokázat zapudit zpět.
Pro: "Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn." H. P. Lovecraft
Proti: "I never promised you a rose garden." Ed Kemper